Země proslulá mlékem a bílou technikou je dnes raketová velmoc. Může za to muž, kterého vyvedli z NASA
Rocket Lab je dnes největší firma v historii Nového Zélandu. Její zakladatel Peter Beck soupeří s Muskem a Bezosem o bilionový vesmírný byznys.
Cizí státní příslušník bez vysokoškolského diplomu se v roce 2006 objeví u americké Laboratoře tryskového pohonu, jednoho ze svatých grálů tamní kosmonautiky patřící pod NASA, a začne fotografovat všechno, na co dosáhne. Bezpečnost ho během chvíle vyvede ven. „Cizí státní příslušník, který přijde na leteckou základnu a vyptává se na rakety – to na první pohled nevypadá dobře,“ přiznal později serveru CNBC muž, který tehdy podnikl to, čemu sám říká „raketová pouť“ po Spojených státech, aby přesvědčil NASA nebo firmy typu Boeing, že si zaslouží místo mezi jejich inženýry. Nikdo ho nechtěl.
Ten muž se jmenuje Peter Beck a dnes už o těchto zážitcích může žertovat. Jeho firma Rocket Lab je podle Financial Times zdaleka největší společností, jaká kdy vznikla na Novém Zélandu – v zemi, která historicky produkovala národní šampiony hlavně v mlékárenství a výrobě bílé techniky. Beck přitom sám jednu takovou firmu bílé techniky dobře zná zevnitř: po střední škole, kterou upřednostnil před vysokou, nastoupil do učňovského oboru nástrojař ve firmě Fisher & Paykel, výrobci domácích spotřebičů.
Chtěl se totiž naučit pracovat rukama, protože věřil, že to bude potřebovat pro stavbu raket. Beck vyrůstal v Invercargillu na jihu Nového Zélandu a k této zálibě ho přivedl otec, který na zahradě postavil hvězdářskou observatoř. „Tam nahoře možná někdo stojí a dívá se zpátky na tebe,“ říkal mu otec, když spolu pozorovali oblohu, a tahle myšlenka byla podle Becka větší než cokoliv jiného, co se mu v hlavě honilo. Formální škola ho nikdy tolik nebavila jako motory v rodinné dílně.
Po učňovském oboru u Fisher & Paykel řídil výrobu superjachet u firmy Fitzroy Yachts a později pracoval jako materiálový výzkumník ve státní laboratoři Industrial Research Limited (IRL). Večery a víkendy ale patřily raketovým motorům a palivům, se kterými experimentoval v garáži – mimo jiné si postavil parní raketové kolo, které dokázalo jet skoro 145 kilometrů v hodině. Novým Zélandem se ale žádný vesmírný program nikdy netáhl, dokonce tam neexistovala ani státní kosmická agentura. Proto se v roce 2006 vydal na svou raketovou pouť do USA.
Zjistil, že NASA nezaměstnává cizí státní příslušníky, natož bez vysokoškolského titulu, a od dveří ho poslaly i další přední kosmické firmy. Při své cestě si ale přesto všiml jedné mezery na trhu: nikdo pořádně nestavěl lehké a levné rakety pro malé satelity. Firmy tehdy měly jen dvě špatné možnosti – přidat se k jiné raketě a smířit se se ztrátou kontroly nad termínem i oběžnou dráhou, nebo si koupit celou raketu za víc než 60 milionů dolarů. Beck si vedle toho na palubě letadla načrtl na ubrousek dokonce i logo firmy, kterou chtěl založit.
S náčelníky trustu, kterému patřila půda, jsme se sešli v obchodě s koblihami.
Tentýž rok Rocket Lab skutečně rozjel, s kolegou z IRL Shaunem O’Donnellem a z vlastních úspor. V Silicon Valley se snažil získat prvních pět milionů dolarů, ale i to bylo velmi těžké. „V té době to byla pro raketový startup absurdně vysoká částka. Raketový startup byl obecně absurdní – tehdy existovalo jen SpaceX. A raketový startup založený někým, kdo žil na Novém Zélandu, byl ještě absurdnější,“ vzpomíná Beck. Naučilo ho to alespoň být nemilosrdně efektivní, protože peněz nebylo nazbyt.
Nakonec přeci jen přesvědčil kalifornský fond Khosla Ventures, který vložil pět milionů dolarů, a další velcí investoři šli postupně za ním. V listopadu 2009 firma vypustila raketu Ātea-1 z ostrova Great Mercury Island a stala se první soukromou společností na jižní polokouli, která se dostala do vesmíru. „Byla to hlavně úleva. Tak tvrdě jsme na ten moment pracovali,“ vzpomínal Beck v podcastu novozélandského serveru BusinessDesk na chvíli, kdy poprvé viděl, že jejich stroj skutečně letí.
Úspěch přinesl pozornost americké obranné agentury DARPA i firem jako Lockheed Martin a Beckovi bylo jasné, že jeho zákazníci, investoři i budoucnost leží ve Spojených státech. V roce 2013 se proto Rocket Lab formálně stal americkou firmou a přesunul centrálu do kalifornského Long Beach, byť většinu startů dodnes provádí z Nového Zélandu. Klíčovým milníkem se následně stala raketa Electron, která v roce 2017 poprvé vzlétla z novozélandského poloostrova Māhia.
Šlo o první orbitální raketu na světě postavenou z uhlíkových kompozitů a poháněnou motorem Rutherford, prvním raketovým motorem vytištěným na 3D tiskárně. Do toho si firma postavila vlastní soukromý kosmodrom Launch Complex 1 na Māhii, na pozemku se však musela domluvit přímo s místními komunitami. „S náčelníky trustu, kterému patřila půda, jsme se sešli v obchodě s koblihami. Je skvělé být součástí té komunity,“ vzpomíná Beck na začátky partnerství, díky němuž je dnes Māhia jedním z nejvytíženějších kosmodromů na světě.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsKultura firmy prý zůstala i po letech stejná – štíhlá, rychlá a nekompromisní. „Když začínáte od nuly a nemáte žádné zdroje, nikdy na to nezapomenete. Nikdy nezlenivíte a nezpohodlníte, protože každý je pořád na hraně a dbáme na to, abychom z minima kapitálu vytěžili maximum,“ říká Beck. Rozdíl mezi tímto přístupem a přeinvestovanou konkurencí dobře ukazuje osud startupu Virgin Orbit, který měl přes miliardu dolarů od zakladatele Richarda Bransona, ale nakonec kvůli příliš drahé a nefunkční raketě zkrachoval.
Raketu Electron oproti tomu novozélandská firma vyvinula za necelých sto milionů dolarů (v aktuálním přepočtu 2,1 miliardy korun) s týmem kolem 150 lidí. Každou objednávku nad 30 tisíc dolarů (640 tisíc korun) dodnes schvaluje osobně Beck, který napsal další důležitou část příběhu Rocket Lab v srpnu 2021, kdy jeho firma přes akvizci prázdné schránkové společnosti (SPAC) vstoupila na burzu Nasdaq. Rocket Lab to ocenilo na 4,8 miliardy dolarů a vyneslo 777 milionů dolarů hrubého kapitálu.
Podle Financial Times vstup na burzu na Novém Zélandu udělal přes sto nových milionářů a od bývalých zaměstnanců firmy vzešly další slibné startupy jako Halter, Partly nebo přímý konkurent Dawn Aerospace. I přes propad z letošního květnového maxima jsou akcie firmy stále zhruba o více než 550 procent výš než při vstupu na burzu. Rozvinul se také byznys Rocket Lab, který přestal být jen raketovou firmou.
Od roku 2019, kdy koupil výrobce hvězdných senzorů Sinclair Interplanetary, postupně akvizicemi (Advanced Solutions, Planetary Systems, SolAero Technologies, Mynaric, Geost) i vlastním vývojem vybudoval divizi Space Systems, která staví satelity a jejich součástky. Podle článku, který Beck loni napsal pro Harvard Business Review, tato divize v roce 2025 tvořila kolem 70 procent tržeb celé firmy – protože rakety jsou sice vizuálně efektivní, ale skutečnou práci a větší byznys dělají až satelity samotné.
Čísla za poslední období ukazují firmu, která rychle roste, ale ještě není v zisku. Za první čtvrtletí vykázal Rocket Lab tržby 200 milionů dolarů (4,2 miliardy korun), meziročně o více než 60 procent výš, a čistou ztrátu zúžil na 45 milionů dolarů (950 milionů korun) ze 60 milionů dolarů (1,3 milirdy korun). Roční tržby loni překonaly 600 milionům dolarů, firma zaměstnává přes 2 500 lidí ve třech zemích a jen v roce 2025 provedla 21 startů, otevřela čtvrtou startovací rampu a postavila pro NASA za zlomek typických cen dvojici sond směřujících k Marsu.
A když loni v listopadu Rocket Lab odstartoval svou 75. raketu Electron, stal se nejrychlejším startovacím programem v historii kosmonautiky co do tempa dosažených misí. Na tomto základě teď Peter Beck a spol. staví raketu Neutron, střednětěžký a částečně opakovaně použitelný nosič, který má konkurovat raketě Falcon 9 od SpaceX. „Ve srovnání s Jeffem a Elonem jsme rozhodně ten odvážný nováček. Neuslyšíte mě mluvit o těžbě asteroidů na oběžné dráze Marsu,“ řekl Beck deníku Financial Times s narážkou na Muskovy ambice.
Ani zakladatel Rocket Lab se ale velkých kroků nebojí. Nedávno podepsal svůj dosud největší deal, když se rozhodl za osm miliard dolarů (170 miliard korun) koupit satelitního operátora Iridium, který provozuje globální síť a rádiové spektrum. „Je to od Rocket Lab velký krok koupit něco takového, ale nakonec jde o zavedený byznys, který generuje pozitivní hotovost,“ vysvětlil Beck deníku Financial Times krátce po oznámení dealu. Vybudova vlastní síť by podle něj jinak trvalo příliš dlouho.
„Zkrátili jsme si tím cestu o deset až dvacet let,“ říká byznysmen, jehož filozofii nejlépe shrnuje jedna věta: „Kdo má raketu, má klíče od vesmíru.“ Iridium je navíc na rozdíl od Rocket Lab už dnes ziskové a firma díky němu získává silnou zákaznickou základnu například v námořní komunikaci. Je to tak další krok v jeho celoživotní „raketové cestě“, který symbolizuje i to, že novozélandský kosmodrom na poloostrově Māhia dnes stojí za třetím největším počtem startů na světě, hned po Spojených státech a Číně.
Sám sobě přitom Beck dodnes nedovolí zpomalit. Vstává mezi půl pátou a pátou ráno, aby zkontroloval, jestli se přes noc nic kritického nestalo, a rovnou se pouští do e-mailů, protože v Americe je díky časovému posunu už dávno den. Schůzkám se vyhýbá, kdykoli to jde – v zasedačkách Rocket Lab platí pravidlo, že kdo v místnosti nepřidává hodnotu, může rovnou odejít. „Považuju se za aktivního odpočívače,“ popsal Beck v eseji pro Business Insider.
Jeho způsobem relaxace je, že si alespoň hodinu týdně sedne do vrtulníku, protože při létání a pilotování musí vypnout úplně všechno ostatní. Večer se snaží stihnout rodinnou večeři se ženou a dvěma dospívajícími dětmi – tu si prý nenechá ujít nikdy, i kdyby to znamenalo vrátit se k práci až po ní. Tlak, který na sobě cítí, ale prý nezmizel ani po desítkách úspěšných startů. A ke dnům startů má stále respekt, i když už při nich nezvrací v koupelně jako kdysi. „Upřímně si to pořád příliš neužívám, protože do každého startu se vkládá prostě strašně moc úsilí. Je to obrovská zodpovědnost,“ dodává.
