Vybudoval stamilionový byznys a k tomu dělal pilota. Musel jsem skončit kvůli času i nudné rutině, říká

Damir Špoljarič patří k nejznámějším postavám českého internetového byznysu. Už jako středoškolák, který mezi vyučováním vyřizoval telefonáty s klienty, začal budovat hostingovou firmu Vshosting, kterou s tržbami blížícími se čtvrtmiliardě korun prodal německé skupině. Posledních několik let ho však bylo možné potkat nejen v kanceláři či v datacentru, ale také v kokpitu, kde jako kapitán letadel společnosti Alpha Aviation vozil po Evropě podnikatele i hollywoodské hvězdy. Nedávno s komerčním létáním skončil a v podcastu Money Maker popsal, proč už to dál nešlo. „Já nejsem zaměstnanec, prostě mi to není souzeno. Neumím dělat rutinní věci, je to pro mě nuda,“ přiznává.

Vshosting Špoljarič založil ve svých sedmnácti letech, prvním klientem byl portál ČSFD a později firma hostovala většinu českých e-shopů. V roce 2020 ji kompletně převzala mnichovská skupina Contabo, nad kterou o dva roky později získal kontrolu obří americký fond KKR. Špoljaričova Gi21 v ní dodnes zůstává jako spoluinvestor.

K letectví ho ale nepřivedl jen byznysový úspěch, trpěl totiž vážnými zdravotními problémy a nutnost zhubnout kvůli pilotním zkouškám byla dobrou motivací. „Patnáct let jsem seděl od rána do večera, kortizol pořád vyhnaný a večer se u počítače jedly Nutelly,“ vzpomíná podnikatel, který kvůli pilotní licenci zhubl o víc než sto kilo.

Do Alpha Aviation nastoupil jako pilot v době covidu, po svém byznysovém exitu. Firma byla původně leteckou školou s jediným starým Hawkerem, Špoljarič ale jejímu vedení poradil, jak získat další letadla, a následně se stal jedním ze tří společníků. Společnost dnes spravuje stroje, které si koupili soukromí majitelé, a ve zbytku času s nimi létá charterové lety, sama tedy letadla nevlastní. Brzy jich bude mít třicet a po prodeji Smartwings tureckému Pegasu je podle Špoljariče co do počtu letadel největší českou leteckou společností.

Létání mu ovšem přineslo i nečekané výhody. „Je to nejlepší networkingový nástroj. Získal jsem díky tomu spoustu kontaktů a s mnoha z těch lidí jsme pak dělali byznys,“ popisuje v podcastu Money Maker. Vezl například Dustina Hoffmana z Anglie na karlovarský festival nebo pilota formule 1 Landa Norrise, se kterým odstartoval z londýnského Lutonu minutu před půlnoční uzavírkou letiště.

Hlavním důvodem Špoljaričova konce coby regulérního pilota je čas. Podnikatel dnes buduje mezinárodní fond na stavbu datových center, kterému se musí věnovat naplno, a nevyzpytatelný rozpis charterových letů s tím nešel dohromady. „Dispečink vám pošle odlet za dvě hodiny, vy sedíte v kanceláři na callu a najednou: ‚Tak letíš do Anglie.‘ Pak zase přistanete po čtyřech letech za den a jste totálně vyřízení,“ říká. Zvlášť v letní sezóně podle něj nešlo skloubit pracovní hovory s investory a převlékání do uniformy.

Druhým důvodem je, že ho létání přestalo svým způsobem bavit. Dokud sbíral licence a různé kvalifikace, měl před sebou pořád nové cíle, s rutinou ale přišla nuda. „Dokud člověk získával licence, bylo to jako počítačová hra. Pak už to bylo jen: Tady máš rozpis a lítáš. Nahoru, dolů, autopilot, koukáte z okna,“ podotýká. Komplikací byla i jeho role spolumajitele, protože když si vzal dva dny volna, musely se kvůli němu přeplánovat desítky dalších slotů.

Třetí důvod ho frustroval nejvíc. Letectví je podle něj stejně jako třeba hotely, které staví v Chorvatsku, byznys postavený na lidech a na řadě letišť po Evropě to prostě nefunguje nejlépe. „Přistanete a ptáte se, kdy bude palivo. Španěl nebo Řek vám řekne: ‚Mezi půlhodinou a dvěma hodinami.‘ To jsem psychicky nedával, protože jsem zvyklý mít věci pod kontrolou,“ dodává. Rozpadlé sloty, nedorazivší catering a naštvaní cestující mu letectví nakonec také otrávili.

S letadly ale úplně nekončí. Dál si drží kvalifikaci na Airbus A320 a každý rok skládá zkoušku na simulátoru. Rád by si také pod dohledem zalétal s jumbojetem, tedy s legendárním Boeingem 747. Lákají ho i papíry na vrtulník a speciální výcvik pro horská letiště, jako je francouzský Courchevel s krátkou a strmou vzletovou dráhou u sjezdovky.

Veškerý čas teď ale věnuje fondu Gi21, který s cílem získat několik miliard eur chce postavit po Evropě osm datových center po sto megawattech. Stavba prvního z nich ve Finsku by měla začít v první polovině příštího roku. V podcastu Špoljarič vysvětlil i to, proč byznys kolem datových center někdy připomíná Tinder nebo proč Česko v tomto závodě ztrácí na Polsko.