Architekti přeprogramovali byt v paneláku. Odstranili vše, co nebylo k životu nezbytně nutné

Majitelka bytu si přála mít okolo sebe možná až asketický minimalismus, ve kterém může žít spolu se svými syny. A tak vše vyplnila bílá barva.

preprogramovany-byt4

Foto: Filip Beránek

Přeprogramovaný byt v paneláku

1Zobrazit komentáře

Nic tu nepřekáží, nic tu není navíc, nic tu nevytváří pocit, že by byt na Praze 9 patřil konkrétní osobě. Investorka chtěla čisté a moderní prostředí, ve kterém může bydlet se svými dětmi možná až asketickým způsobem života. Šlo především o racionalitu prostoru a svobodu, kterou může nabízet. Objevte více příkladů zajímavé architektury v našem pravidelném newsletteru Arch, k jehož odběru se můžete přihlásit v boxu níže.

Načítám formulář...

Majitelka poprvé viděla práci studia RDTH v televizi a hned druhý den se jim ozvala s nabídkou, zda by jí nechtěli zrekonstruovat byt v Praze. Nejednalo se však o jen tak ledajakou rekonstrukci. Na jedné straně byla poměrně široká svoboda pro jejich tvorbu, na straně druhé specifická přání ženy, která se v bytě rozhodla žít se svými dvěma syny, jež sama vychovává.

Mezi jejími požadavky byl především silný důraz na minimalismus, čistotu a modernitu. Prostor bytu o výměře 74 metrů čtverečních tak byl uzpůsoben hlavně racionálním potřebám členů rodiny.

„Velká výhoda panelových bytů je, že je lze obvykle téměř kompletně přeprogramovat. Největší hodnota, která tak může vzniknout, je více volného prostoru. Ptali jsme se investorky třeba na to, zda opravdu potřebuje ložnici ve dne a obývací pokoj v noci. Její skromnost a otevřená mysl nás dovedla k závěru, že jde o zakořeněný zvyk a že rozhodnutí o zvycích záleží na uživateli a okolnostech jeho života,“ popisují architekti. „Vynechat některé návyky je legitimní možností při rozhodování o budoucí organizaci prostoru, ve kterém budete bydlet, a může to přinést řadu výhod.“

Díky tomu se obývací pokoj a ložnice staly jedním. Vizuální soukromí je řešeno obyčejným zatemňovacím závěsem, díky kterému si může majitelka bytu okolo pohovky rychle vytvořit svůj vlastní svět. Závěs může dobře posloužit i v momentě, kdy se někdo dívá na televizi. Stačí jen zatáhnout, odclonit světlo z televize a hluk akčních scén pustit do sluchátek. Zbytek bytu pak zůstává v naprostém klidu.

Na druhou stranu bylo pro investorku důležité, aby měli své vlastní pokoje její synové. Jejich místnosti jsou symetricky identické, obsahují zabudovanou skříň a postel. Ta se ukrývá pod stolem a při vysunutí se může proměnit na sedačku či skromnější dvojlůžko. Navíc s ní lze po pokoji různě hýbat.

Přes celý byt od podlahy až po strop se táhne lineární sestava bílého utilitárního nábytku, který v sobě integruje kuchyň, skladovací prostory, pračku, sušičku a také toaletu. „Strohost, která provází celý projekt a je panelovému domu vlastní, se projevila i v řešení zabudovaného nábytku. Ten i veškeré povrchy, kromě závěsů a podlahy z marmolea, jsou bílé. Spolu vytvářejí pozadí umožňující svobodný výběr volně stojícího nábytku, doplňků a pokojových rostlin,“ dodávají architekti.

Jediným kontrastním prvkem je tak dřevo použité na jídelním stole a pracovních stolech v dětských pokojích. Nicméně sterilita bílé je rozbíjena také v momentě, kdy je otevřena některá z částí vestavěného nábytku. Rázem se objeví modrá barva, která se nachází uvnitř každé skříně, kuchyňské skříňky, toalety i koupelny.

Po přeprogramování připomínají původní podobu bytu už jen jizvy, které zůstaly na stěnách po odstranění příček, a také článkové radiátory a trubkové rozvody vytápění. „Tyto momenty a prvky se nesnažíme skrýt, jako by byly něco nehezkého. Panelový byt se za ně nemá proč stydět. Jsou pro něj přirozené,“ uzavírají architekti.