Spojení Brna a špičkového sportu se dlouho týkalo především hokeje. To se ale letos změnilo a do popředí se dostává fotbal: na postup do první ligy pomýšlí jak Zbrojovka, tak někdejší SK Líšeň, dnes Artis Brno. Jeho majitelem je od loňska známý průmyslník a investor Igor Fait. Ten v rozhovoru pro CzechCrunch popsal nejen své plány s donedávna přehlíženým klubem, ale i se svou investiční skupinou Jet Investment. „Zvažuji zředění svého podílu, nabídl bych část nějakému zahraničnímu investorovi, který by nám pomohl přilákat institucionální investory ze Západu,“ říká.

Igor Fait je jedním z největších mecenášů v brněnských byznysových kruzích. Platí za štědrého patriota, který opravoval kubistické památky, sbíral umění a vůbec šířil slávu jihomoravské metropole. V posledních měsících ale jeho renomé, a ne tak úplně jeho vlastní vinou, utrpělo pár šrámů. Část lidí nese nelibě, že si na kopci nad Pisáreckým tunelem, kde stávala okázalá vila porevolučního bonvivána Rudolfa Hošny, staví firemní sídlo a lukrativní pozemek nebude k dispozici veřejnosti.

Především ale jde o jeho vstup do fotbalu – na konci loňského roku koupil druholigový klub SK Líšeň, přejmenoval jej na Artis Brno a chce s ním do první ligy. Jenže podobné plány má i slavnější Zbrojovka Brno, o kterou se dříve také neúspěšně zajímal a kterou čerstvě, po několika majetkových peripetiích, ovládl jiný miliardář, pražský podnikatel v energetice Vojtěch Kačena. Ten s ní ohlásil smělé vize včetně slibu, že za své vybuduje nový stadion. A Fait je najednou za toho, kdo rozmělňuje pozornost a kdo posilováním lokální konkurence snižuje šance na brněnský úspěch.

„Teď jsem pomalu nepřítel celého Brna, co se týká fotbalu, jenže má myšlenka byla úplně jiná. Důležitý je kontext. Vstoupil jsem totiž do fotbalu v momentě, kdy Zbrojovka na tom nebyla zdaleka tak růžově,“ říká Fait v obsáhlém rozhovoru pro CzechCrunch a vysvětluje, jaké byly jeho motivace pro akvizici někdejší Líšně i proč on stavět stadion nechce a nebude. V interview ale zdaleka nehovoří jen o kopané, naopak – rozebrali jsme kondici jeho investiční společnosti Jet Investment, proč zvažuje prodej části svého podílu v ní, jak vnímá nálady na trhu i proč si myslí, že Evropa ještě není zdaleka na odpis.

Jsme pár týdnů před volbami, z atmosféry z billboardů a médií se může zdát, že se blíží konec světa. Jak se v takové chvíli máte?
Já se mám dobře. A dobře se má i firma, prožíváme skvělé období. Exitujeme fond Jet 2 s výjimečnými výsledky – Tedom byl 6,7násobek, teď probíhá prodej Rockfinu v Polsku, což by měl být podobně velký deal s násobkem kolem šesti. A začalo se dařit energeticko-strojírenské firmě 2JCP, která je fokusovaná na moderní energetiku a letos čeká 320milionovou EBITDU a dál roste. Celkově by tak fond měl dopadnout minimálně na 3,5násobku.

Zároveň investujeme Jet 3, z 4,5 miliardy jsme zainvestovali už 3,5 a zbývá miliarda do konce roku. Naposledy jsme koupili třeba pekárenskou skupinu Náš chléb a část prostředků si necháváme na doplňky k existujícím akvizicím. Do toho náš venture fond má první tři dealy hotové a další čtyři se uzavírají. Nemovitostní fond dosahuje přes 11 % roční výnosnost a řadíme se mezi tři nejlepší v republice. Takže já si v tomto směru opravdu nemám nač stěžovat.

Nedávno jsem mluvil s Ondřejem Vičarem z Genesis Capital, který říkal, že řadě fondů moc nejde raisování peněz. Váš případ to ale asi nebude, že?
Šlape nám to. V době raisování pro Jet 3 to bylo podstatně horší kvůli vysokým sazbám. Teď sazby klesly a máme jako skupina dobrý track record, takže přísun peněz je na velmi slušné úrovni. Dokonce už chystáme Jet 4, formálně začneme v říjnu a cílíme na 8 až 10 miliard. Chceme se ale i díky němu stát spíš evropskou investiční společností než lokální.

Foto: CzechCrunch

Igor Fait vystoupil v listopadu 2023 na konferenci Money Maker

Co si pod tím představit?
My už dnes fungujeme, co se týče investorů, nejen v Česku, máme i Polsko a také investory ze západní Evropy, ale zatím v malém měřítku. Tamní investoři jsou totiž konzervativní – vadí jim můj sedmdesátiprocentní podíl jako fyzické osoby. Takže zvažuji zředění podílu, nabídl bych část nějakému zahraničnímu renomovanému investorovi, který by nám pomohl přilákat institucionální investory na Západě. O prodeji nepřemýšlím proto, že bych potřeboval zpeněžit těch 27 let práce, ale hlavně kvůli potenciálu získat ty velké konzervativní investory do našeho fondu.

Jaký investor by vás pro případný prodej podílu v Jet Investment zajímal?
Představoval bych si evropskou investiční společnost, která zatím nemá dosah na východní Evropu. Pro ni můžeme být zajímavým targetem, protože jsme rozkročeni v Polsku a Česku. Získali by tak přístup na akviziční trh této části Evropy a na naše investory. Je to ale zatím ve fázi úvah. Reálně už Jet 4 chystáme, ale s raisováním peněz začneme až během roku 2026, takže ještě nějaký čas mám. Každopádně neuvažuji o úplném prodeji, budu si chtít výraznější pozici udržet i nadále.

A když se chcete rozkročit, co se týče investorů, znamená to, že se budete i na akviziční cíle koukat dál od hranic?
Jsme u firem v portfoliu hodně hands-on, zasahujeme do strategického řízení, posouváme je. Vezměte si Tedom, kde jsme vybudovali úplně novou část Tedom Energie. A právě proto nechceme vzdálené firmy, potřebujeme mít naše projektové ředitele fyzicky ve firmách. Takže Polsko, Německo, Rakousko jsou stěžejní teritoria a nic se na tom nebude měnit. A co se oborů týče, budeme navazovat na předchozí fondy. Budou nás tedy zajímat moderní materiály, energetika spojená se stavebnictvím, zdravý životní styl, možná i B2B služby.

To jsme probrali to, jak se daří vám a Jet Investment, ale když se podíváme z trochu větší výšky, tak co vidíte?
Musím se přiznat, že přes léto jsem o tom radši moc nepřemýšlel. Ale mám strach z kapitálových trhů – přijde mi, že žijeme v bublině. Není možné, aby se něco prodávalo za 40násobky EBITDA. Může pak dojít k nepříjemnému vystřízlivění investorů. Pak samozřejmě mám obavy z toho, že se začalo hodně aktiv vkládat do fondů, které se následně prodávají investorům. A tam bych byl opatrný, pokud bych byl investorem do takového fondu, kam se vkládá majetek, protože nevím, jestli to ocenění je skutečně férové.

S fondy se v posledních měsících přetrhl pytel. Penta rozjela fond, Rockaway Capital, pak tu je spousta nemovitostních fondů.
Ukázalo se toho strašně moc. U nemovitostí, když děláte přecenění, tak ho přece jenom děláte na základě jasných parametrů. Tam nejde moc uhýbat. Ale dělat valuace průmyslových společností nebo obecně obchodních firem, tam bych už byl sakra opatrný, protože to moc dobře znám. Vím, jak to skáče. Vím, že firma, která funguje, nemusí fungovat zítra, když vypadne jeden velký kontrakt. Mám pocit, že dluhopisy přestaly fungovat, už se tak neprodávají, tak se všichni vrhli na fondy.

Když jste zmiňoval burzu, vy si pořád sám obchodujete? Kupujete si takhle tu a tam nějaké akcie? S makléřinou jste přece v 90. letech začínal.
Jdu silně po fundamentu. Mám firmy, které se obchodují za čtyřnásobek EBITDA, zatímco vedle rostou „marketingové tituly“ za nesmyslné násobky. Investoři dnes dávají na marketing a PR víc než na střeva firmy. Holt už mi bude 60 let a jsem konzerva.

Foto: Jet Investment

Igor Fait, zakladatel Jet Investment

A co jste si naposledy koupil?
Koupil jsem norskou energeticko-strojírenskou firmu Aker. Obchoduje se na čtyřnásobku EBITDA, ale energetika je perspektivní obor a tohle je taková spící firma, která by se mohla probudit. Už nejsem moc aktivní. Ale když se to na jaře propadlo, což bylo po oznámení Trumpových cel, tak jsem vyrazil na nákupy. A pak zaklapl počítač a na pár měsíců na to všechno zase zapomněl.

Mimochodem, před časem jste mi říkal, že se objevuje dost příležitostí v Německu, to stále trvá?
Ano, ale musím říct, že jsem trochu opatrný, co se týká Německa. Máme špatné zkušenosti s pracovním nasazením jednak manažerů, jednak i ostatních zaměstnanců. Nazval bych to jistou rozmazleností. Cítím tam moc pohodlí, zvykli si na nějaké příjmy, nechtějí jít dolů a za ty příjmy zas nedávají takový výkon, jaký by měli. Samozřejmě to kompenzuje vysoká technologická pokročilost, takže produktivita i přesto může být relativně vysoká, protože používají dobré stroje. Ale jsem v tomto opatrný.

Není to symptomatické pro celé Německo? Že jsou technologicky vyspělí, ale tak nějak pomalí…
To máte pravdu. Naopak Polsko je opačné. Poláci jsou vzdělaní, jsou ochotní pracovat 15 hodin denně, jsou prostě hladoví. Mnohem líp se nám proto pracuje v Polsku než v Německu.

Co v kontextu tohoto říkáte na v poslední době hodně hlasitou kritiku Evropy a zdůrazňování její pomalosti? Nepřeháníme to někdy s tím sebemrskačstvím?
Miluju Evropu, je to nejlepší místo pro život. Spotřeba tady je obrovská a značky vybudované v Evropě jsou tak silné, že podle mě přežijí. I když Čína má technologické zázraky a cenové výhody, řada spotřebitelů zůstává věrná evropským brandům. Popravdě věřím Evropě víc než Americe. I ten Mercedes, bavoráky, Porsche, které si prochází dnes relativní krizí, tak z toho vybruslí. Samozřejmě přiznávám, že Čína je silná se svými technologiemi, včetně automobilů. Obecně ale nejsem pesimista. Jen se musí Evropa trochu vzpamatovat.

Myslím, že tím skutečným ohrožením je Čína, nikoli USA.
Určitě souhlasím. Z Číny mám mnohem větší obavy než z USA. Zároveň i Čína má své problémy, uvidíme, jak se to tam bude dál vyvíjet, nic není jen zalité sluncem. Neodepisuju Evropu. Stále je dobré si připomínat, že by tu všichni chtěli žít, včetně Američanů a Číňanů.

Pojďme teď k fotbalu. Aktuální výkony Artisu už vypadají mnohem lépe, stoupáte žebříčkem druhé ligy. Ale rozjezd z jara, výměny trenérů, to nepůsobilo moc dobře. Jak to celé zatím vnímáte?
Co bych udělal zpětně jinak, by bylo, že bych si určitě víc ohlídal trenéra. Je to poučení. Ale musím něco říct obecně k fotbalu – proč jsem do něj vstoupil. Teď jsem pomalu nepřítel celého Brna, co se týká fotbalu, jenže má myšlenka byla úplně jiná. Důležitý je kontext. Vstoupil jsem totiž do fotbalu v momentě, kdy Zbrojovka na tom nebyla zdaleka tak růžově. Koupil jsem Líšeň, abych někam brněnský fotbal posunul, když jsem viděl Zbrojovku potácet se nad propastí.

Foto: Jan Nechvíle / CzechCrunch

Igor Fait, zakladatel skupiny Jet Investment, na konferenci Money Maker 2024

Tady je třeba říct, že to bylo v době, kdy Zbrojovku už převzal advokát Jaroslav Havel, respektive jeho společnost OneCap. Vy jste o ni měl původně také zájem, ale nedopadlo to.
To je pravda. A já nebyl přesvědčený, že zrovna oni jsou ideálním majitelem Zbrojovky. Nevěřil jsem, že se Zbrojovkou něco udělají, tak jsem koupil Líšeň, abych vybudoval brněnský klub a někam posunul brněnský fotbal. To bylo mým cílem.

Až později se stalo to, že OneCap prodal 80 % Zbrojovky panu Kačenovi. Já ho neznám, nevím, co je zač, ale určitě můžu říct, že by to mohla být pozitivní zpráva pro brněnský fotbal. Protože pokud je takový, jak se prezentuje, a pokud je schopen postavit za své peníze fotbalový stadion, bude to jenom dobře. Já mu v tomto fandím.

V čem?
Město Brno by mělo chytnout tuto příležitost za pačesy a nabídnout panu Kačenovi nějaký pozemek, kde postaví nový stadion. I pro nás by to bylo přínosem. Artis by samozřejmě nehrál na stadionu, co postaví Zbrojovka, to je nesmysl. Ale město, až by získalo peníze za pozemek, který by prodalo Vojtěchu Kačenovi, by mohlo pořádně opravit stadion v Srbské. A Srbská, kde Artis hraje i teď, je pro nás ideální. Jednu věc řeknu zcela otevřeně: Já stadion stavět nebudu. Panu Kačenovi fandím, asi má opravdu hodně peněz, ale já na to, abych postavil stadion, nemám.

Jak si teď, když se Zbrojovka vzmohla a nahoru jdete i vy, respektive Artis, představujete koexistenci obou klubů?
My asi nikdy nebudeme mít 30 tisíc lidí na stadionu, pokud se nedostaneme třeba do evropských soutěží. I proto se chceme soustředit na jinou fanouškovskou základnu, než má Zbrojovka. Cílíme na rodiny s dětmi. Máme mimochodem velkou mládež, trénuje u nás 700 dětí, a když k tomu přidáte rodiče a příbuzné, na tomhle chceme například budovat naši fanouškovskou základnu. Proto nám bude stačit spíš menší stadion, řekněme do 12 tisíc kapacity. Pěkný stadion se solidní VIP zónou. A Srbská je na to jako dělaná.

Pro mě ideální scénář vypadá následovně: Pan Kačena si na novém pozemku postaví pro Zbrojovku třicetitisícový stadion a město opraví náležitě Srbskou. Jakkoli fandím majiteli Zbrojovky, výstavba reprezentativního stadionu podle mě principiálně patří do gesce města, chápu ho jako součást městské infrastruktury. Ostatně hokejovou arénu tady také staví město.

A kdybyste se měl připodobnit k nějakému klubu? Zdá se mi, jako byste směřoval v nastavení, že podobně jako Praha má velká S a pak Bohemians, tak Brno bude mít Zbrojovku a Artis.
Možná. Ještě lepší příměr je, že my jsme spíš Fulham než Arsenal. Nabídneme klidnější, přátelštější prostředí, klidně i s dražším vstupným a přece jen kultivovanější atmosférou. To je filosofie, kam bychom se chtěli dostat, ale asi chápete, že tam ještě nejsme.

Co říkáte na příliv miliardářů do českého fotbalu?
Tenhle trend nechápu. Proč kupují miliardáři fotbalové kluby bez lokální vazby. Já vstoupil do fotbalu jako brněnský patriot a jako Brňák jsem koupil brněnský tým. Karel Pražák, který je rodákem z Českých Budějovic a podniká v Praze, si koupil Pardubice. Vojtěch Kačena, který je z Prahy, si od pražského právníka Havla koupil brněnskou Zbrojovku, naopak Brňák Ondřej Kania si koupil Liberec… Nerozumím tomu, protože fotbal se sice ekonomicky zvednul, ale že byste na tom mohl extra vydělávat, to ani náhodou. A to nejsou pouze moje slova, ale slova řady nových majitelů.

Asi si nemůžou pomoct, je to i statusová věc a součást jistého stádního chování.
Samozřejmě si kupují britské kluby Indové či Saúdové, ale na to se dívá celý svět. My v Česku nikdy globální klub mít nebudeme. A když tam potom chybí to srdce patriota, překvapuje mě to. Na druhou stranu mi to může být jedno, akorát u Zbrojovky jsem to vnímal a vnímám přece jen trochu jinak. Dřív jsem jí fandil hrozně moc. Teď ji vlastní podnikatel z Prahy, který ani nepřijel na derby s námi. Že prý to žádné derby není. Jak říkám, nerozumím tomu.

Každopádně vaše ambice dostat se co nejdřív do první ligy se nemění, že?
Děláme pro to všechno. Klub jsme vyspravili manažersky i kvalitativně, nakoupili jsme hráče, ještě snad posílíme. Hra vypadá jinak, trenér ví, co dělá, a směřuje to všechno k tomu, abychom postoupili už v této sezóně.

Ekonomika druhé ligy vám smysl nedává?
Druhá liga je v tomto směru špatná. Když chcete mít kvalitní hráče, tak je musíte dobře zaplatit, jinak vám do druhé ligy nepůjdou. Pak se ale nákladově dostáváte na rozpočty prvoligových klubů, možná i přes ně. Jenže příjmy prvoligové nejsou. Příjmy z televizních práv, od FAČR jsou podstatně nižší. Také sponzoři vám nedají tolik, takže máte mnohem méně jistých příjmů. Druhá liga je v tomto zkrátka nevděčná, pokud ji samozřejmě nehrajete s tím, že to tak má být.

Ekonomicky se tedy nedá vydržet s tempem, které jste si nastavili, ve druhé lize déle než rok dva, pokud v ní nechcete utopit stovky milionů.
Přesně tak. V rozhovoru pro náš klubový web jsem řekl, že do pěti let musíme být v první lize. To beru jako nejzazší termín. A teď si vezměte, že do druhé ligy sestoupí už kluby, které vlastní jiní miliardáři, protože už tam vlastně jiné nejsou. Miliardářské kluby budou padat dolů a tam bojovat o návrat zpět. Bude to hodně zajímavé.

Kolik do Artisu investujete?
Neřeknu vám, kolik přesně to je. Ale jsou to vyšší desítky milionů za sezonu, abychom se dostali na úroveň prvoligového klubu.