Když Robert Pattinson umře, vytisknou si na vesmírné lodi nového. Tedy ne přímo herce, ale jeho postavu jménem Mickey. A protože při nebezpečné práci jich umřelo už šestnáct, nová černá sci-fi komedie nese název Mickey 17. A je pod ní podepsaný Pong Čun-ho, režisér Parazita nebo Snowpierceru. Slibná myšlenka – ale výsledek trochu kulhá.

Robert Pattinson si ve Stmívání vybudoval image unylého upírského hezounka. Od té doby snad v každém filmu tuhle nezaslouženou nálepku strhává a boří. Dost často jsou z toho podivné, ale povedené kousky. Mickey 17 je hodně z toho prvního, ale u toho druhého… je to složitější. Tak se na to pojďme mrknout.

Dokud Pattinson trpí, tak se bavíte

Mickey je zadlužený loser, který cestu z dluhů najde skrz neobvyklou práci. Je postradatelný. Jako člen posádky mířící k osídlení cizí planety dělá úkoly, při kterých trpí a umírá. Takhle krátce napsané to zní krutě, ale především v první půlce filmu z toho pramení spousta černého humoru – a zároveň kritiky kapitalismu a společnosti.

To jsou věci, pro které je režisér Pong Čun-ho celkem známý. Každá kalorie přidaná nad limit v kosmické kantýně vyvolá alarm, aby se nenasytný jedlík styděl. Veškerý bioopad (ano, veškerý) je recyklován, aby z něj byl materiál mimo jiné na nového Mickeyho…

Foto: Vertical Entertainment

+12

Mickey 17 a Mickey 18

Linka o sedmnácté kopii Mickeyho a jeho objektivně hrozném (ale přesto legračním – co to o nás divácích vypovídá?) osudu je zdaleka nejsilnější. Zbytek posádky v něm kolikrát ani nespatřuje člověka. Třeba když ho vědci rutinně využívají jako laboratorní myš. Mickey to snáší vlastně až stoicky, s loserovským úsměvem a něčím mezi rezignací a navyklou spokojeností. I herecký a hlasový projev Pattinsona tuhle (ne)šťastnou existenci skvěle podtrhuje.

Načež se vše zamotá a dojde k vytištění Mickeyho číslo 18. Sebevědomého, agresivního. A hlavně zakázaného, existence dvou kopií je vážný prohřešek. A dokud sledujete hlavně tyhle dva, stále se Mickey 17 jako film drží. S každou další postavou a dějovou linkou ale slábne.

Mark Ruffalo jako otravný Trump

Expediční loď je projektem egoistického politika v podání Marka Ruffala, v němž uvidíte a uslyšíte napůl Donalda Trumpa, napůl nějakého šíleného pánbíčkářského lídra, které mají hlavně v USA. Kult osobnosti, loutka ovládaná svým okolím, otravné vystupování, přepych na úkor svých oveček… znáte to. Můžete v tom spatřit paralely a kritiku reálných poměrů, to asi ano, ale už tak zábavné to není.

Což o to, každá druhá scéna se snaží přinést nějaké absurdní nebo brutální humory. Když je u toho sám Mickey, tak uchechtnutí přicházejí. Ale když odpudivý politik a jeho hysterická žena, spíš jen kroutíte očima nad nucenou snahou o šokující vtip. A všudypřítomné strefování se do společenské hierarchie, kde jsou šéfovi vlastně všichni ukradení – včetně těch, co mu lezou do zadku – je hlavně předvídatelné.

Sci-fi vyvrcholení

Tohle všechno se děje v překvapivě propracovaných kulisách, které by snadno posloužily i mnohem vážnějšímu sci-fi filmu. Vesmírná loď je stísněná, praktická, výbava kolonistů uvěřitelná. Kdyby někdo chtěl točit nového Vetřelce, klidně by si mohl kulisy vypůjčit. A na vetřelce dojde, i když ne ty krvelačné z Aliena. Kolonisté totiž brzy narazí na mimozemský život.

Ke všem těm vrstvám kritiky všeho možného se tak přidá kolonialismus, militarismus a nepochopení něčeho cizího. Samozřejmě stále s šílenými prvky – rozsekáme mimozemský život na lahodnou omáčku? Ale jak v jádru ústředního tématu o kopírování skutečného člověka, tak v té mimozemštější poloze z druhé půlky filmu najdete docela chytré sci-fi. Těch vrstev má Mickey 17 vícero, jenže to je právě jeho největší problém.

Zajít do kina? Na Pattinsona ano, ale…

Každá z těchto vrstev by totiž vydala na samostatný film. Ať už trumpoidní megaloman, který chce stvořit svou vysněnou společnost. Nebo setkání s mimozemským životem a reakce na něj. Či pongčunhonovský humorně hořký pohled na utiskované lidi ve vyhrocených situacích. Ale u některých těch kusů máte pocit, že už jste je viděli. A takhle smíchané ony prvky černé komedie, klasického sci-fi a filozofující kritiky působí nesourodě. Jenže je tu jedno povedené pojidlo – titulní Mickey, tedy Robert Pattinson. Už jen kvůli jeho další povedené proměně a dvojroli – spolu s chytrým sci-fi schovaným pod nějakým tím balastem – stojí Mickey 17 za zkouknutí.