Loni na přelomu září a října Lukáš Krchňák, toho času šéf investiční a poradenské společnosti Sušánka & partneři, ulehl k odpočinku. Zhruba po hodině ho ale probudila svíravá bolest na hrudi a pocity na omdlení. „Doprčic, já mám asi infarkt,“ blesklo mu hlavou. Následoval převoz na pohotovost, kde vyšetření odhalilo zvýšenou hladinu troponinu. Infarkt se sice nakonec nepotvrdil, nicméně pět hodin strávených v nemocnici pro něj znamenalo důrazné varování. V té době Krchňák vážil přes 120 kilogramů, v následujících měsících výrazně zhubl a dnes říká: „Tělo mi ukázalo, že má své limity.“

To, že by měl dostatečně spát, zdravě se stravovat a občas zpomalit, samozřejmě věděl. „Slyšel jsem to roky, ale stejně jsem si myslel, že se mi nic nestane. Práce byla vždycky na prvním místě, jednu schůzku střídala druhá, pořád mi někdo volal. Když jsem náhodou zpomalil, myslel jsem, že ztrácím náskok,“ vzpomíná. Jeho vztah ke sportu přitom dlouhodobě připomínal jízdu na horské dráze.

„Ve svých patnácti letech jsem vážil více než sto kilo, pak jsem začal cvičit crossfit a zhubl na 80 kilo. Jenže jakmile jsem začal během vysoké školy podnikat, zase to šlo nahoru. A já si stále říkal, že se ke sportu vrátím později,“ líčí třicetiletý Krchňák. Během let tak opět přibral přes čtyřicet kilogramů. Kvůli vedení multi family office, která se stará o majetek movitých investorů, měl dle svých slov velmi málo času.

„Neustále jsem si opakoval, že až překonáme nějaké náročné období, vybudujeme tým nebo dosáhneme dalšího cíle, nastane prostor se nadechnout. Jenže nové cíle přibývaly a ten okamžik nikdy nepřišel,“ popisuje. Ručička na váze se postupně dostala na 123 kilogramů a právě to – spolu s hospitalizací – pro něj bylo definitivním impulsem ke změně. Výrazně omezil alkohol, začal řešit jídelníček, běhat, a dokonce se přihlásil na půlmaraton. Díky tomu zhubl na současných 97 kilogramů.

„Přestal jsem odkládat vlastní zdraví na dobu, až bude čas, protože ten čas nikdy nepřijde sám,“ hlásí Krchňák. Podobnou životní lekci přitom dostal dříve v podnikání, když během vysoké školy působil v gastronomii. Začínal výrobou ořechových másel, později přidal i vlastní proteinové tyčinky. Nakonec se s kamarádem rozhodli založit firmu, ve které však nikdy nezískal vlastnický podíl.

„Všechno bylo zabalené do růžova, hodně lidí mě přesto varovalo, že co není na papíře, jako by nebylo. To jsem věděl, stejně jako všechny rady o zdraví. Jen jsem si v obou případech myslel, že mně se přece nic nestane. Stalo,“ rekapituluje.

Firma rostla, pořizovala nové vybavení a všechny vydělané peníze se vracely zpět do výroby. Jelikož se podle dohody nejdříve měla splatit počáteční investice druhého společníka, na přepis podílu nikdy nedošlo. Krchňák sice zajišťoval obchod, řešil nové produkty a objížděl gastrofestivaly, po třech letech budování, během nichž dvojice otevřela i vlastní kavárnu, mu ale společník oznámil, že už s ním nepočítá.

„Tak jsem skončil bez peněz a s holým zadkem,“ krčí rameny. Poté zamířil do finančního sektoru, kde zprostředkovával hypotéky bonitnější klientele. A přes ty se postupně dostal k právníkům a menším podnikatelům, pro něž dávala správa majetku smysl. Krchňák si proto doplnil vzdělání a ve svých sedmadvaceti letech nastoupil do společnosti Sušánka & partneři – nejprve jako vztahový manažer, o necelé dva roky později na pozici provozního ředitele a loni v září se stal jejím CEO.

Když do firmy přišel, spravovala přibližně 450 milionů korun klientského majetku. „Dnes jsou to zhruba tři miliardy,“ pochvaluje si. Nedávno se však kvůli odlišným představám o budoucím směřování společnosti, které nesdíleli s jejím majitelem Janem Sušánkou, rozhodli domluvit na ukončení spolupráce. „Někdy je důležité umět si včas a férově říct, že další pokračování by nemuselo být v souladu s tím, kam se má firma dlouhodobě posouvat,“ komentoval rozchod Jan Sušánka.

Teď si Lukáš Krchňák dává čas na rozmyšlenou, kam povedou jeho další kroky. Přišlo mu několik pracovních nabídek, zároveň přemýšlí o tom, že znovu vybuduje něco vlastního v oblasti správy majetku. „Ale ještě uvidím. Poslední roky jsem jenom makal, makal a makal, tak jsem si dopřál volnější léto,“ uzavírá s úsměvem.