I mistr filmař se někdy utne. Steven Spielberg natočil sci-fi, kterému chybí to nejdůležitější
Den odhalení neboli Disclosure Day nás hodně zklamal. Čekali jsme velkolepé sci-fi, dostali jsme hloupoučkou pohádku.
Dojmy prvních amerických diváků hlásaly, že je to jeho nejlepší dílo posledních let. Nejspíš viděli jiný film než my. Místo dalšího parádně zábavného dobrodružství od mistra žánru Stevena Spielberga, které by v nás probudilo úžas a nadšení, je totiž novinka Den odhalení hlavně nudná.
Trvá dvě a půl hodiny. A ty první dvě hodiny z toho se vlastně nic nestane. Tedy kromě neoriginálních honiček. Po hlavních hrdinech jdou zlí agenti, kteří jsou ale velice hloupí, slepí a hluší, takže jim naši hrdinové obvykle utečou. Počkat, vy jste čekali sci-fi? Mimozemšťany? Konspirace? Tajemství a napětí? To tu nenajdete. Den odhalení jsou dvě hodiny nezáživné akce a pár minut přeslazeného poselství.
Začátek je přitom velmi slibný. Hned po titulcích se ocitnete uprostřed drsně vypadají akce, která se točí kolem vyjukaného analytika Daniela. Ten totiž supermocné nadvládní organizaci ukradl důkazy o existenci mimozemšťanů. Do toho se úplně bezvýznamné rosničce Margaret z lokální televize stane, že v přímém přenosu začne místo mluvení vydávat podivné zvuky. A pak se spustí to, co byste očekávali…
… I když vlastně spíš to, co byste očekávali, kdyby vám bylo deset. A měli jste rádi filmy, kde se postavy vždycky sice proplesknou, ale ve skutečnosti si pořádně neublíží a jejich poselstvím je, že se všichni mají mít rádi. Pokud máte nakoukané Spielbergovy filmy, rozhodně tu poznáte jeho rukopis. Hlavně ten z Indiany Jonese (čímž jsme zpátky u těch honiček). Jenže zatímco Indy je neohrožený archeolog zažívající exotická dobrodružství, tohle má být sci-fi. A toho je tu fakt pomálu.
Dni odhalení zoufale chybí větší spád, napětí, jiskra či překvapení. Postavy tráví desítky minut přemítáním nad tím, čemu věří, jestli věří, případně jestli existuje Bůh, když existují mimozemšťané. V chytřejším filmu by se na tom určitě dalo stavět, tady je to ale velice dětské a naivní. Spielberg otázku víry v Boha a víry v existenci mimozemšťanů nakousne, ale nic s ní neudělá.
Co jsme tedy dostali? Vlastně pohádku, která se snaží zvládat i těžká dospělácká témata – schyluje se v ní dokonce ke třetí světové válce –, jenže zůstává přinejlepším na půli cesty. A to vlastně ve všem. Mnohokrát ve vás zažehne jiskřičku naděje, že teď už se to rozjede. Třeba když na vás pomrkne záběr provedený s typických spielbergovským šmrncem. Jenže pak už se nic nestane. Stejně tak postavy neustále slibují vysvětlení, ale dostanou se jen ke klišé.
Klišé je i vyvrcholení celého filmu, kdy konečně dojde i na pár našedlých mužíků a létajících talířů. Jenže i tam to končí. Nepřekvapí vás, jak vypadají, ani jejich role v celém příběhů. A už vůbec ne to titulní odhalení, které nám přinášejí. Ale abychom se špatně nepochopili, nepotřebujeme nutně vidět senzační vybuchující vesmírné honičky s doslovnými dialogy o tom, co si máme myslet. Jen když se o něčem mluví jako o nejlepším Spielbergovu filmu za posledních dvacet let, čekali bychom něco chytřejšího.
Nepřehlédněte:
