Kdo z Čechů by neznal Tomáše Baťu, „krále bot“, který z obyčejného řemesla vybudoval globální byznys. Jenže věděli jste, že si našeho obuvnického velikána trochu přivlastňují i jiné národy? „V Indii, Malajsii nebo Peru lidé často věří, že Baťa je jejich lokální značka. Tak hluboko jsme se tam zakořenili,“ usmívá se Panos Mytaros, šéf společnosti, která dnes působí v 56 zemích.

K rozhovoru se scházíme v pražském paláci Žofín, kde se právě konají oslavy 150. výročí narození zlínského vizionáře. Akce se účastní i jeho vnučka Rosemarie Blyth-Bata. A na otázku, zda mají na sobě boty od Bati, oba téměř udiveně odpovídají: „Samozřejmě, vy snad ne?“

U energické dámy, která bydlí střídavě v Kanadě a Itálii a do Česka přijíždí třikrát do roka, není překvapivé, že má k firmě svého dědy blízký vztah. V mládí pro ni pracovala jako brand manažerka dětské řady Bubblegummers, později si prošla světem reklamy a cestovního ruchu. Od roku 2013 vede Nadaci Tomáše Bati, jež kromě uchovávání baťovského odkazu podporuje mimo jiné také vzdělávání a podnikání mladých lidí.

Před lety se Blyth-Bata navíc pustila do organizace firemních archivů a rodinného dědictví do digitální podoby. Smyslem tohoto projektu není „jen“ uchovat historii, ale také umožnit designérům, aby díky databázi mohli vracet do hry ikonické modely značky – byť ne jako jejich přesné kopie. Mytaros totiž zdůrazňuje, že nejde o to minulost napodobovat, nýbrž porozumět jí a posunout značku dál.

„Panos by byl rád, aby se naši designéři mohli detailně podívat, jak vypadaly třeba naše dámské vysoké podpatky ze 30. let, a na základě toho vytvořit jejich moderní interpretaci,“ říká Blyth-Bata. Ostatně nyní, u příležitosti oslav, značka představila reedici takzvaných baťovek, tedy prvních bot vyráběných ve Zlíně – a v blízké době by měly podobné kolekce následovat. Mají být jedním z kroků, jak značku znovu přiblížit zákazníkům i na českém trhu.

Foto: Baťa

+5

Zatímco celosvětově firma prodává asi 140 milionů párů bot ročně a její obrat se pohybuje kolem 40 miliard korun, v tuzemsku, kde provozuje výrobní závod v moravském Dolním Němčí, končila v posledních letech ve ztrátě. Důvod? Podle Mytarose má sice každý Čech povědomí o Baťovi, málokdo v něm ale reálně nakupuje.

„Lidé do prodejen přijdou, prohlédnou si naše produkty, často však odejdou s prázdnou. Mým cílem je začít vyrábět ještě lepší boty, které budou pohodlné, kvalitní, a přesto cenově dostupné. Naše obuv by nikdy neměla být drahá,“ hlásí šéf Bati, jenž chce kromě nových kolekcí vycházejících z historických modelů vsadit i na modernizaci jednotlivých prodejen.

Mytaros pochází z rodiny s dlouhou tradicí v kožedělném průmyslu, řadu let šéfoval dánskému výrobci bot Ecco a v čele Bati stojí od loňského září. Vzhledem ke svému rodinnému zázemí slyšel o zlínském legendárním podniku už jako mladý kluk, byť tehdy ještě pod názvem Svit, který společnosti přiřkli komunisté po jejím znárodnění.

Na toto období si pamatuje i Blyth-Bata, pro níž šlo o smutnou éru, kdy byla její rodina zcela odříznutá od dění ve Zlíně. „Před rokem 1989 jsme o Československu nevěděli mnoho,“ přiznává. Více ji však zajímá předválečná doba a to, co všechno vyráběl její děda, který se nevěnoval jen botám – pod jeho jménem vznikaly kromě pneumatik i plážové hračky nebo gumové sandály do vody.

„Byly to opravdu krásné věci. A tak občas trochu tlačím na vedení společnosti, jestli bychom je nemohli začít vyrábět znovu,“ směje se Blyth-Bata, kterou dodnes fascinují prodejny Bati nacházející se na odlehlých místech, například v horách Nepálu. A zatímco sama dnes funguje jako strážkyně rodinné tradice, v pozadí už se připravuje další generace. Jedna z jejích dcer totiž začíná být aktivní v orgánech firmy a postupně přebírá odpovědnost za její další směřování.