Jak snížit emise v Česku? Stavby ze dřeva, beton ze suti a hliník z plechovek, radí studie

Podle nových dat lze s pomocí cirkulárních opatření do roku 2050 snížit emise oxidu uhličitého v průmyslových sektorech až o 65 procent.

prumysl

Foto: Unsplash/Christopher Burns

V rámci EU patří Česko stále k zemím, které sázejí na těžký průmysl

Motory, ráfky, pedály i kliky. Hliník je v automobilovém průmyslu jedním z nejpopulárnějších materiálů. A výroba aut zase patří k tahounům české ekonomiky. Jenže právě hliník patří k surovinám, které jsou nejvíce náročné na energii a jejich zpracování produkuje nejvíce emisí. A to stejné platí pro ocel, plasty a cement, další v Česku vysoce využívané materiály. Odborníci proto volají po tom, abychom vysokou produkci oxidu uhličitého při práci s těmito hmotami výrazně redukovali. Nejlépe zapojením postupů čím dál více skloňované cirkulární ekonomiky.

Jejím cílem je – stručně řečeno – být úspornější, udržitelnější a šetrnější. O ekologii a životní prostředí jde především. Česko je v rámci Evropské unie ekonomikou s třetí nejvyšší uhlíkovou náročností na obyvatele. Navíc stále vychází na špici zemí, kde hraje prim těžký průmysl. Výrazně k tomu přispívají sektory ocelářství, kovovýroby, automobilového průmyslu, petrochemie a stavebnictví.

„V porovnání s průměrem EU má Česko obzvláště vysoký podíl emisí skleníkových plynů z energetiky, což je způsobeno výrazným podílem uhlí v rámci energetického mixu. Nadprůměrný podíl emisí má i sektor odpadového hospodářství a na emise z výroby železa a oceli, nekovových nerostů a chemikálií připadá 70 procent průmyslových emisí,“ zmiňují Pavel Zedníček, Benjamin Hague a Tadeáš Rulík. Odborníci z Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN) jsou zároveň autory studie Role cirkulární ekonomiky v dekarbonizaci průmyslu.

„Studií se snažíme dát jasně najevo, že cirkulární ekonomika je nezbytnou součástí dekarbonizace českého průmyslu. Její důležitost je o to více zdůrazněna při současné energetické krizi, neboť klíčové průmyslové materiály jsou energeticky velmi náročné. Čím efektivněji s těmito materiály budeme zacházet, tím více budeme schopni ušetřit energie, potažmo emisí,“ uvádí Pavel Zedníček, výkonný ředitel INCIEN. Tedy nevládky, která již sedm let prosazuje právě zmíněnou cirkulární ekonomiku.

Zapojme šrot a přemýšlejme o spotřebě

Autoři se ve svém zkoumání zaměřili právě na největší znečišťovatele mezi materiály, tedy hliník, plast, ocel a cement. Při jejich výrobě vzniká největší množství emisí skleníkových plynů – v globálním měřítku přispívají ve stejné míře jako zemědělství, lesnictví a využívání půdy.

A jak by se tedy množství škodlivin vypouštěných do ovzduší mohlo v budoucnu výrazně snížit? Podle studie pro to existuje mnoho možných cest a scénářů, v nichž hraje roli právě cirkulární ekonomika. V případě výroby oceli a železa, která se podílí přibližně z pěti procent na celkových emisích skleníkových plynů v Evropské unii, by pomohlo zvýšení podílu výroby na bázi šrotu, například za využití elektrických obloukových pecí, a optimalizace dlouhodobé čisté spotřeby oceli v konečném využití, zejména v budovách, dopravě a další infrastruktuře.

INCIEN

Foto: Adriana Vančová

Analytici think-tanku INCIEN Pavel Zedníček, Benjamin Hague a Tadeáš Rulík

„Cirkulární scénáře pro ocel naznačují potenciál snížit celosvětovou poptávku po oceli o 20 % až 40 % do roku 2050 ve srovnání se scénářem stávajících politik a opatření. V jednom ze scénářů pro Evropskou unii by se poptávka po oceli snížila do roku 2050 o téměř 30 procent a výroba na bázi šrotu by dosáhla 70 procent celkové výroby, což by eliminovalo téměř 60 procent emisí oxidu uhličitého z ocelářského průmyslu Evropské unie,“ uvádějí příklad autoři studie.

Problematickým kovem je také hliník, který je pro své vlastnosti využíván především v automobilovém průmyslu – je totiž výrazně lehčí než ocel, poptávka po něm je tudíž stále velmi vysoká i přes jeho emisní zátěž. Klíčovou strategií je využívat sekundární, tedy recyklovaný hliník, například z plechových obalů.

Konstrukce ze dřeva, beton ze suti

V případě plastů je rozvoj cirkulárního systému založený na modelech opětovného použití, maximálního využití a recyklaci odpadních plastů, které mohou doplnit udržitelné suroviny z biomasy. Využít se dá kombinace postupů jako snížení poptávky, mechanická recyklace, rozšířená chemická recyklace a výroba plastů z udržitelných zdrojů, čímž by se dalo do roku 2050 zajistit více než 80 procent požadovaného snížení emisí z výroby plastů.

Stavebnictví pak může pomoci navýšení energetické účinnosti budov a zmírnění využívání vysoce energeticky náročných materiálů, jako je ocel či cement. Stále více se tak skloňuje použití dřevěných konstrukcí a recyklovaných materiálů, jako je například beton vyrobený ze stavební suti, jakož i prodloužení životnosti budov pomocí modulární konstrukce, kterou lze snadno obměňovat a přizpůsobovat aktuálním potřebám – výrazně se tím tak sníží poptávka po materiálech.

INCIEN

Foto: INCIEN

Studie INCIEN shrnuje problémy českého průmyslu a navrhuje jejich řešení

Pro těžký průmysl je také zásadní, že požadavky na realizaci cirkulárních opatření se brzy stanou součástí legislativy Evropské unie. „Od roku 2024 bude muset zpracovatelský průmysl postupně splňovat požadavky nového nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků. Připravují se také požadavky ve stavebnictví se zaměřením na celoživotní emise budov, včetně těch zabudovaných v materiálech,“ dodává Benjamin Hague, vedoucí výzkumu INCIEN.

A dodává, že podle chystané směrnice Evropské unie o podávání zpráv o udržitelnosti budou muset větší firmy taková opatření i svoje nepřímé emise oxidu uhličitého ze spotřeby materiálů od roku 2025 reportovat. Role cirkulární ekonomiky v dekarbonizaci průmyslu tak bude v nadcházejícím období naprosto zásadní.