Kluk ze Šumavy uspěl v Nizozemsku s konstrukcí letadel. Studuju v cizině, ale vrátím se do Česka, říká

Když mu bylo sedm let, měřili mu IQ v Mense. Test skončil, odbornice vyšla ze dveří a zeptala se rodičů, jestli vůbec tuší, koho mají doma – umístil se před 99,9 procenta populace. Matka tehdy prohrála sázku s manželem, který tvrdil, že syn není jen napřed v abecedě, ale je zkrátka mimořádně inteligentní. Podobnou situaci s ním zažili stejný rok v poradně, kde seděl schovaný pod stolem a odpovědi na otázky psycholožky vzkazoval šeptem po mamince. Byly to odpovědi sice nesmělé, ale daleko přesahující obvyklé rozumové schopnosti dětí v jeho věku.

„Takhle jsem jako malý fungoval,“ směje se dnes dvacetiletý student Daniel Strnad a dodává: „Je vlastně až zázrak, že tenhle kluk pod stolem byl zároveň tak zvědavý a hladový po informacích, že byl ochotný vystoupit z komfortní zóny, odejít ze Šumavy na internát a dneska už je ze mě snad vcelku normální a použitelný člověk.“

Z plachého chlapce z Kašperských Hor vyrostl inženýrský talent, který dvakrát za život přeskočil školní ročník, na prestižní Technické univerzitě v nizozemském Delftu dovedl studentský tým k vítězství v mezinárodní letecké soutěži a letos nově zamířil na slavnou švýcarskou techniku ETH v Curychu studovat obor Mechanical Engineering.

Mýty o „nedosažitelné raketové vědě“ ale uvádí na pravou míru. „Prostě jsem zjistil, že mě baví tvořit věci rukama a propojovat to s matematikou a fyzikou. Většina lidí si představí letadlo nebo raketu, ale aerospace je v podstatě mechanické inženýrství s pár specializovanými předměty navíc. Naše principy platí všude – ať už stavíte formuli, rychlovlaky, drony nebo cokoliv, co se má pohybovat efektivněji a má vydržet v reálném světě,“ přemýšlí.

Půjčenou felicií mezi mercedesy

Daniel Strnad vyrůstal na Šumavě. Na základní škole se v hodinách často nudil – když v malotřídce spojili druháky s páťáky, raději se zájmem poslouchal starší spolužáky, než aby si hleděl své práce. Po dohodě s psychology a pedagogy tak šel ze třetí rovnou do páté třídy.

Maminka pak objevila kolejní gymnázium Open Gate v Babicích u Prahy a možnost získat stipendium od Nadace The Kellner Family Foundation. Na první prohlídku školy dorazili v půjčené staré felicii, protože rodinné auto mělo poruchu.

„Zaparkovali jsme vedle nablýskaných mercedesů a audin, v batohu měli zabalenou svačinu. Pro kluka z malého šumavského města to byl krok do úplně jiného světa,“ vzpomíná Strnad. V Babicích ale podle svých slov našel prostředí bez předsudků, rychle zapadl a na gymnáziu přeskočil ročník podruhé – po rozdílových zkouškách zamířil ze sekundy rovnou do kvarty.

Zároveň naplno propadl praktickému tvoření. Vedl školní klub robotiky a pro mezinárodní maturitu IB vlastnoručně postavil funkční aerodynamický tunel. Cennou inspirací pro něj byli pedagogové. „S panem učitelem Lessnerem jsme jednou s laserovou řezačkou pracovali tak divoce, až jsme ji omylem zapálili. A když pořídil vyšívací stroj, aby k digitálnímu designu přitáhl děvčata, udělal nakonec největší švadlenku ze mě,“ směje se student.

Když došlo na volbu vysoké školy, pragmatismus zvítězil nad lákadly Ameriky. „Vygooglil jsem si dvě otázky: Co musím studovat, abych byl rocket scientist? A jaká je nejlepší univerzita na aerospace v Evropské unii? Vyšel mi nizozemský Delft,“ líčí Daniel Strnad. Studium v USA zavrhl i kvůli nákladům: „V Evropě stojí škola zlomek toho, co v zámoří. A jestli mě Ekonomická olympiáda něco naučila, tak to, že v USA to nemůže být dvacetkrát lepší.“

Na Delft University of Technology uspěl mezi třemi tisíci uchazeči a skončil na 72. místě. Nákladné studium i život v Nizozemsku mu hradí Nadace The Kellner Family Foundation, která ho tak na studijní dráze podporuje nepřetržitě už od roku 2017. V Delftu se Strnad zapojil do týmu Lambach Aircraft, který staví dálkově řízené modely letadel pro prestižní britskou soutěž BMFA Payload Challenge. Loni v roli šéfa dovedl tým k historickému vítězství. Postavili letoun vážící pouhých 730 gramů a s bodovým náskokem porazili všechnu konkurenci.

Přes Curych zpátky do Česka

Letos na podzim zamířil na prestižní technickou univerzitu ETH v Curychu, která patří mezi deset nejlepších univerzit světa. Chce se tam hlouběji věnovat výzkumu 3D tisku kovů a láká ho i oblast evropské bezpečnosti. „Turbodmychadlový motor i elektronické řízení fly-by-wire v moderních dopravních letadlech původně vznikly pro stíhačky. V dnešní době je bezpečnost Evropy klíčové téma,“ uvažuje student, který by to v budoucnu rád dotáhl na pozici technologického ředitele zajímavé firmy.

I když stipendijní smlouva s Nadací The Kellner Family Foundation zavazuje absolventy odpracovat po studiu alespoň rok až dva ve prospěch Česka, Daniel Strnad to nevnímá jako povinnost, ale jako přirozenou volbu. „Česko mám v srdci a musím se sem vrátit, protože to tu miluju. V letectví máme obrovskou tradici od Aera Vodochody přes komponenty do motorů až po drony. Chci načerpat know-how ve světě a to hlavní vybudovat doma,“ uzavírá.