V nejvyšších patrech českého byznysu se Tomáš Budník pohybuje od 90. let. A během své cesty měl šanci se dívat pod ruce těm nejúspěšnějším z nejúspěšnějších – dělal pro Petra Kellnera či Martina Kúšika z Penty. Poslední čtyři roky ale buduje se svým synem Filipem vlastní investiční skupinu Thein. Ostatně i jeho základy investování vlastně učil otec: „Můj táta byl vášnivý filatelista a vedl mne od mala k tomu levně nakupovat, specializovat se na konkrétní segment, vědět o tom co nejvíc.“

Thein založil čtyřiapadesátiletý Tomáš Budník v roce 2020, když opustil finanční skupinu PPF, pro kterou vedl jednak operátora O2, jednak celou její telekomunikační divizi. Zůstal ale částečně v oboru, protože cíl měl jasný – hledat s Theinem příležitosti v segmentu IT a kyberbezpečnosti. A vcelku se mu daří, protože hodnota portfolia fondu Digital, do nějž lze investovat od milionu korun, loni stoupla o desetinu na bezmála 650 milionů korun.

Nejde ale jen o akvizice ze světa jedniček a nul, Thein se po svém vzniku rozšířil také o průmyslovou část nazvanou Industry, která je rovněž určená kvalifikovaným investorům a ve které se angažuje právě Budníkův syn Filip. Tahle část investiční skupiny na přelomu roku koupila slévárnu Top Alulit a v posledním kvartálu loňského roku navýšila hodnotu portfolia, kde jsou i firmy Ponec nebo Železniční dodavatelská, na necelou půlmiliardu korun.

V interview pro CzechCrunch, který je součástí série rozhovorů Money Makers, pak Tomáš Budník popisuje, jak se dostal k investování, co se naučil od Petra Kellnera, proč je dobře, že nedělá lékaře, nebo co mu do života dala filatelie.

Co byla vaše první, ale opravdu první investice?
Myslím, že za svoji první investici mohu považovat investici do poštovních známek, můj táta byl vášnivý filatelista a vedl mne od mala k tomu „levně nakupovat“, specializovat se na konkrétní segment, vědět o tom co nejvíc, hledat příležitosti (vady tisku, přetisky), které ostatní nevidí nebo je přehlédnou. Naučilo mě to taky řešit kurzová rizika, investovat opravdu dlouhodobě, v řádech desítek let, nebo i chápat pojem likvidita aktiva. Tehdy samozřejmě v řeči a uvažování dítěte.

Máte s nějakou akcií či dluhopisem nebo prostě investičním nástrojem typu nemovitost speciální vzpomínku?
Hmm, rozhodně mám vzpomínku na „kupónovou knížku“. Přesvědčil jsem celou rodinu, aby do toho skutečně šli, obecně měli velkou skepsi, že to k něčemu bude. Myslím, že tohle přerozdělování socialistického majetku bylo hodně zajímavé a ukázalo, jak kdo o investici přemýšlí. A tato akce taky umožnila vytvořit několik nových finančních skupin, což jsme tehdy netušili. Můj výnos byl rozhodně větší než 100 % p.a. (per annum, tedy za rok – pozn. red.).

A jaká byla vaše poslední investice, kterou jste učinil?
Moje poslední investice, mimo akcií našich SICAV fondů, směřovala do nemovitostí, pořídil jsem na Lipenské přehradě rekreační nemovitost určenou k pronájmu.

Co byla vaše – je na vás, podle jakého kritéria – nejlepší investice?
Tohle je těžká otázka, jako první mne logicky napadá investice do osobního rozvoje a vzdělání. Bez toho by byla jakákoli investice jen spekulace, loterie a dílo štěstěny. Já víc věřím na fundament než na sentiment, takže tomu chci vždy alespoň v základu porozumět. Je to dáno určitě i tím, že jsem technicky zaměřený.

Foto: Nguyen Lavin/CzechCrunch

Tomáš Budník (vpravo) a jeho syn Filip Budník

Zkuste váš přístup k investování ještě trochu přiblížit.
Vždy chci pochopit princip tvorby výnosu/zisku, rizikovost investice, zvažuji investiční horizont, likviditu a snažím se diverzifikovat a nesázet vše na jednu kartu. Samozřejmě se můj přístup vyvíjí v čase a do některých investic, do kterých jsem šel před dvaceti lety, už bych nešel.

Na druhou stranu je dobré nebát se dělat rozhodnutí, a pokud při nich uděláme chybu, poučit se z ní. Je to škola života, kterou stojí za to zažít. Takže si velmi dobře pamatuji, kde a proč jsem udělal konkrétní chybu, kolik na tom případně prodělal nebo o kolik jsem se zbytečně ošidil špatným načasováním nebo neznalostí. Univerzální radu nemám, jen doporučení. Studujte.

Kdy jste si uvědomil, že byste se chtěl věnovat financím a investicím?
Vyplynulo to časem, po vysoké škole jsem začal podnikat, pak firmu prodal, začal pracovat pro finanční skupiny a jejich korporace a nakonec se rozhodl vrátit k podnikání a přizvat k tomu další investory. Takže škola života. Nejsem absolvent ekonomické vysoké školy nebo nějakého MBA programu, necítím se jako investiční expert. Jsem technolog, manažer.

Čemu věříte víc: bitcoinu, nebo zlatu?
Zlatu. Bitcoin je pro mne – ano, už je to takový bonmot díky Danielu Křetínskému – jako sbírat céčka.

Dala vám z pohledu investování něco škola?
Ne, jsem vystudovaný strojař a matematik. Vše o investování jsem se učil sám, setkáváním se s lidmi, kteří toho v tomto oboru vědí desetkrát víc než já, četbou odborné literatury a prací pro investiční skupiny.

Má někdo u vás v rodině vztah k investování? Co třeba rodiče?
Ne.

Je nějaký vzor v oboru pro vás?
Stavím investiční skupinu, takže bych pár jmen sice jmenovat mohl, ale neudělám to. Chci jít vlastní cestou, raději budeme vzorem pro ostatní my.

Blízce jste spolupracoval i s Petrem Kellnerem, co jste se od něj naučil?
Díval se na příležitosti a projekty z velké perspektivy, přitom měl cit pro detail. Bylo zajímavé, jak nechával lidem možnost si na věci přijít sami a sami dospět k rozhodnutí. Byla to pro mne velká inspirace a vážím si toho, že jsem měl možnost s ním pracovat.

Čím ve světě financí a investic opovrhujete?
Úmyslnými podvody a manipulacemi.

Kdybyste nepronikl do světa byznysu, co byste chtěl dělat?
Dobrá otázka. Když jsem byl teenager, myslel jsem si, že budu lékař. Jsem rád, že to nedopadlo. Baví mne věci vymýšlet, budovat, inovovat. To by v medicíně nemuselo rezonovat. To, co dělám, mě prostě naplňuje a jsem rád, že jsem tam, kde jsem.