Tomáš Salomon není úplně typický bankéř. Ve strukturách rakouské skupiny Erste, GE Capital a Poštové banky sice dohromady strávil pětadvacet let, byznysové ostruhy ale získal i jako majitel první steakové restaurace v Praze, jako obchodní ředitel Pepsi v Česku nebo coby zakladatel nadějného, ale nakonec neúspěšného startupu Mobito. Něco z této neposedné dravosti se mu podařilo vepsat i do České spořitelny, kterou od roku 2016 vede. „Snažím se jít s dobou,“ říká ve velkém rozhovoru pro CzechCrunch.

Česká spořitelna měla dlouho image usedlé, nepříliš pružné, byrokraticky sešněrované finanční instituce. Zčásti si s sebou táhla stigma někdejší státní spořitelny z dob komunismu, zároveň podobně jako další velké banky dávala najevo jen malý technologický a inovační apetit. To se v celém oboru začalo zhruba před dekádou měnit, když na ni začaly útočit fintechové startupy.

V tom, jak jim čelit a jak s nimi zároveň spolupracovat, je dnes Česká spořitelna, kterou ovládá zmiňovaná rakouská bankovní skupina Erste, jednou z nejúspěšnějších. Rozjela investiční fond Seed Starter, který má ve svém portfoliu už pětici startupů, kolem své mobilní aplikace George staví v podstatě nový bankovní ekosystém. A i její šéf říká, že moderní technologie jsou něco, co rozhodne o úspěchu – a prý to platí jak o bankách, tak o státu.

Ostatně loni byl šestapadesátiletý Salomon jedním z iniciátorů výzvy Druhá ekonomická transformace, v níž desítky podnikatelů a manažerů zformulovali, jak by se mělo zmodernizovat české hospodářství. Důraz na automatizaci, výrobu s vyšší přidanou hodnotou, inovace a technologické investice byl z materiálu, který kromě něj podepsali třeba Tomáš Čupr, Martin Vohánka nebo Martin Wichterle, zjevný.

A něco podobného se pokouší ordinovat i České spořitelně, na počet klientů největší české bance. „Dorůstá nám generace, která už je naprosto uvyklá životu v online prostředí, mobil nebo tablet bere jako samozřejmost. Není to pro ni nic nového ani extra, je to běžná součást života. Debata o digitální transformaci je pro ně totálně mimo, oni nic jiného neznají,“ říká Salomon v rozhovor pro CzechCrunch.

Jinou otázkou, než co říkáte na inflaci a boj s ní, snad ani začít nemůžeme…
Žádné jiné cesty než rozpočtovou umírněnost, zvyšování základních úrokových sazeb a velmi opatrný přístup ke zvyšování mezd, nevidím. To jsou ty nejúčinnější léky. Je před námi období, které nebude jednoduché. Fundamentální makroekonom by vám dokonce řekl, že při inflaci, jakou máme, by sazby měly být dvojnásobné, aby ji ochladily. Ale samozřejmě žijeme v realitě a nikdo nechce zadusit ekonomiku. Inflace je všude kolem nás a my jsme s léčbou začali brzy, což je dobře. Nicméně vyšší inflace tu s námi bude déle, než bychom si přáli.

Kritici zvyšování úrokových sazeb namítají, že to utlumí investice firem. Pozorujete něco takového?
Zatím to nevidíme. Sentiment se mění, ale ve spotřebě domácností, ne u firem. Ani to ovšem nelze podceňovat, je to podstatná část HDP. O investiční apetit firem bych se ale nebál, budou k němu nucené i prostřednictvím většího tlaku na energetickou udržitelnost a nezávislost. Zároveň bude tlak, aby investovaly do vyšší přidané hodnoty. A zdá se, že to je něco, na co české firmy slyší. Ostatně v naší výzvě ke druhé ekonomické transformaci, u jejíhož vzniku jsem byl, jsme s kolegy přesně k tomuto vybízeli.

Omezování spotřeby domácností vnímáte jak?
Vyplývá to z různých měření a statistik, které začínají být k dispozici. Abych to zasadil do kontextu… V posledních dvou letech lidem peníze neubyly, ale spíš narostly. Snížily se daně, zvyšovaly se mzdy, měli jsme tu štědré dotační programy spojené s pandemickou pomocí. Zároveň je kvůli pandemii neměli kde utratit. Teď mají chuť si za ně něco nakoupit, proti tomu ovšem začínají působit velmi drahé energie a přetrhané dodavatelské řetězce. Výrobci mají legitimní důvod zdražovat a tipnul bych si, že aspoň za část zdražování může jejich snaha narovnat si marže, což dřív kvůli konkurenci nešlo. A to je dohromady smrtící koktejl, který pohání inflaci.

Co s ní?
Přál bych si, abychom boj s inflací pojali racionálně a nesledovali, jak nám rostou platy, ale jak nám roste produktivita. Abychom lidem dokázali vysvětlit, že to je jediná cesta, jak můžeme inflaci dostat pod kontrolu.

Jde něco takového lidem vůbec vysvětlit?
Je to o důvěře v politickou reprezentaci. Vláda se zatím chová celkem zodpovědně, neuchýlila se k výrazným populistickým krokům. Společnost bude potřebovat selektivní kroky, které pomůžou konkrétním lidem a firmám, kteří se dostanou na hranu přežití. Snad to ustojíme a půjdeme proti krizi zvyšující se produktivitou práce, robotizací, tlakem na automatizaci.

Hodně se v souvislosti s bojem s inflací hovoří o roli ČNB, ale není to nakonec vláda, kdo o úspěchu či neúspěchu rozhodne?
Pozor, i centrální banka má silné nástroje, ostatně má v popisu práce hlídat hladinu inflace. Klíčem je spolupráce státu a firem, ale i neziskového sektoru. Nejhorší by ale bylo, kdyby tady převážil pocit, že se o vše postará stát, že má z rozhodnutí vlády všechno zlevnit a že se má všem pomáhat. To by nevěstilo nic dobrého a vedlo by to akorát k pasivitě a nenaplnění očekávání.

Nebude klíčovým proinflačním tlakem prezidentská volba?
Blížící se prezidentské a komunální volby budou nepochybně jedním z významných proinflačních tlaků, bude to složitý podzim. Budeme čím dál častěji slýchat, jak vláda měla pomáhat a nepomohla nebo pomohla málo. Možná budou její kritici mít i v něčem pravdu, protože je fakt, že vláda je sice uměřená, ale potenciál cílené, selektivní pomoci zatím příliš nevyužila. Třeba se ještě dočkáme, já v to doufám.

Takže dobře už bylo?
Musíme udělat všechno proto, aby to byl jen klasický ekonomický cyklus, kdy po fázi poklesu, přijde fáze růstu. Nesmíme propadnout depresi, protože v tom jsme také mistři světa. Z finanční krize z roku 2008, která nás přímo až tak nezasáhla, jsme se kvůli negativnímu sentimentu dostávali pomalu nejdéle z celého civilizovaného světa. Komunikace je klíčová. Máme dobré předpoklady, abychom to zvládli.

Radíte poučit se z chyb Nečasovy vlády a nezapomínat na optimismus?
Naprosto. Klíčový parametr je sociální kapitál. Pokud lidé věří institucím a vládě, což zase vyplývá ze zkušeností, které s nimi zažijí. Jedna věc mi v tomto ohledu dělá starost, a to digitalizace státu. Obávám se, že nůžky mezi očekáváním a tím, co lidé dostávají, se velmi rozevírají. Když jste zvyklý všechno řešit v mobilu a při komunikaci se státem to nejde, ptáte se proč. To je něco, co důvěru lidí nezvyšuje. A bude to čím dál větší problém.

Pro mladou generaci?
Ano. Paradoxní ale je, že pro ni digitalizace vlastně vůbec není téma. Nechápe ani, proč by měla. Dorůstá nám generace, která už je naprosto uvyklá životu v online prostředí, mobil nebo tablet bere jako samozřejmost. Není to pro ni nic nového ani extra, je to běžná součást života. Debata o digitální transformaci je pro ně totálně mimo, oni nic jiného neznají.

Protože od státu nikdy nic nepotřebovali.
Ano. Jenže tu a tam něco začnou od státu potřebovat a hledají v mobilu aplikaci, přes kterou to vyřeší. A ono nic. Nic. To musí být strašný náraz, nejsou zvyklí vyplňovat papíry, s někým se vybavovat. Sociální kapitál, kterým stát disponuje, se v těchto momentech bude dramaticky vypařovat.

A co to znamená pro banky?
Paralela se státem je velmi silná. Buď jste schopni vývoj stíhat, nebo máte problém. Svět se změnil natolik, že velké společnosti, jako jsou banky, už se nemohou spoléhat, že si všechno vymyslí samy. Když si to přiznají, musí zrychlit tempo a neplánovat všechno v pětiletých cyklech, ale na kvartální nebo měsíční bázi. Nemůžu mluvit za jiné, ale myslím, že my jsme jako firma v tomto směru udělali pokrok a jdeme s dobou. A mimochodem jsem rád, že i startupy si uvědomily, že s bankami nemusí jen bojovat, což ještě před pár lety v rozhovorech převažovalo, ale že můžou spolupracovat a hledat synergie.

Co přinášejí startupy velkým bankám, je jasné: nové nápady, dynamiku, jiný pohled na klienty… Čím jsou ale lákavé banky pro ně? Kromě toho, že mají dost peněz.
Banky umí škálovat a požívají poměrně velkou důvěru u svých klientů, kterým spravují peníze. Zároveň se umí pohybovat v regulovaném prostředí. A že svět financí je regulacemi doslova protkaný. Je to zeď, do které startupy často narazí a jen málokdy si umí představit, jak komplexní prostředí to je a jak robustní strukturu potřebují, aby všem zákonným požadavkům vyhověly. Ukazuje se, že si vzájemně fakt máme do nabídnout. Měli jsme s naším startupovým inkubátorem skromná očekávání, ale dnes už má Seed Starter za sebou několik investic a jsme moc spokojení.

Funguje to všude, kde působí skupina Erste, stejně?
V tomhle nemá Erste jednotnou politiku. Je to stát od státu jiné a řekl bych, že Česko je na čele našeho skupinového pelotonu. Teď jsme Seed Starter exportovali na Slovensko. Musím se přiznat, že jsem byl původně skeptický. Moje obava byla, že dobré nápady v našem korporátním prostředí spíš pohřbíme, než že bychom jim pomohli. Ale kolegové tomu věřili a měli pravdu. Máme dnes v portfoliu pět firem – Investown, Signi, PalmApp, Wflow a Rekenber. Investovali jsme 100 milionů a na českém trhu není větší korporátní fond. U všech pěti projektů se vedou jednání, že by expandovaly na trhy, kde Erste působí.

Budete fond dál rozvíjet? Plánujete do něj poslat další peníze?
Plánujeme do fondu investovat další stovky milionů, protože opravdu vidíme přidanou hodnotu pro klienty i Spořitelnu jako takovou, tohle je totiž cesta, jak se může modernizovat a zrychlit. Když zvažujeme, zda do nějaké firmy investujeme, měřítko je, aby služba, kterou startup vyvíjí, buď zlepšila finanční zdraví našich klientů, nebo zlepšila naše vlastní vnitřní procesy.

Takže když máte v portfoliu třeba PalmApp, což je služba, která umožňuje lidem vyplácet mzdy častěji a dřív než jednou za měsíc, jak jste o ní přemýšleli?
To je zrovna skvělý příklad. Nejdřív jsme si říkali, proč by to někoho zajímalo, proč by někdo chtěl dostávat výplatu jindy a jinak. Vždyť to přece jednou za měsíc stačí. Jenže jsme tu myšlenku testovali jednak na našich zaměstnancích, jednak u našich klientů. No a zjistili jsme, že to vlastně má na trhu dost velkou podporu. Takže jsme do toho šli a nelitujeme, najednou máme v ruce něco, co můžeme nabídnout našim firemním klientům.

A zaměstnancům ne?
Pro naše zaměstnance to nakonec nepoužíváme. Ohlas od nich byl, že to je dobrý nápad, že to má potenciál na trhu, ale oni přímo to nežádali. Ani se nedivím, přece jen u nás stejně jako obecně v bankovnictví jsou nadprůměrné mzdy. Ale mimochodem, naše startupy nám pomohly si vyjasnit náš pohled na téma finančního zdraví. Část našich lidí třeba říkala, že služba jako PalmApp, která umožňuje vyplácet mzdy v různých termínech a po částech, jde svým způsobem proti ideji finančního zdraví. Diskutovali jsem o tom a koukali na to z různých úhlů. Nebo si vezměte Investown, který umožňuje investovat do nemovitostí po malých částech, to je přece skvělé. My chceme zejména mladé lidi naučit, aby si skrze investice vytvářeli dlouhodobou finanční rezervu na stáří.

Zrovna investování s pomocí digitálních technologií je ale něco, v čem banky pokulhávají. Minimálně z pohledu nastupující generace. Dobře to je vidět na kryptoměnách.
Co se krypta týče, nejsme v záklonu a v defenzivní pozici, jak se nám občas podsouvá. Nebráníme se tomu. Jenže zároveň musíme být opatrní, jinak to prostě nejde, musíme respektovat zákon. Navíc jde o velmi mladé technologie a pro řadu lidí může být zkušenost s kryptem, jež může být pozitivní, ale s ohledem na výkyvy i dost negativní, tou určující investiční zkušeností. Klientům vždy radíme, že by krypto mělo být součást širšího diverzifikovaného portfolia, protože když do něčeho pošlou 100 procent svých úspor, nemůžou se pak divit, když to špatně dopadne. Takže krypto ano, ale zatím jen ve zprostředkované roli pro naše klienty.

Změní váš pohled nastupující regulace? Budete pak vůči kryptu ještě otevřenější?
Může se to stát. Pokud přijde prostředí s příslušným rámcem, myslím, že budeme součástí. Ne nutně jako první, ale sledujeme, co se děje ve světě finančně-technologických startupů a snažíme se reagovat. Připomíná mi to ale jednu věc, a to že na začátku bývá vše vnímáno velmi fundamentalisticky a vyhroceně. Před dvaceti lety se při nástupu digitálních bank říkalo, že bankám s pobočkami zbývá pět let života. Teď se po dvaceti letech ukazuje, že pokud chce někdo ve větší míře škálovat finanční služby, bez fyzické přítomnosti to jde špatně.

A kdy přijde služba, která by ve vaší aplikaci umožnila klientům investovat třeba do akcií?
Možnost digitálního investování patří do naší koncepce finančního zdraví, proto takovou službu doplníme. A přiznávám, že jsme jako banka mohli být v digitálním světě investic dál. Chystáme se teď nabídnout našim klientům vlastní skupinové řešení, ale mohli jsme už mít za sebou pár let zkušeností se službami jako Portu a získat díky tomu odezvu, jak lidi takové služby baví a jak je využívají.

Některé banky už takové projekty oznámily. Ostatně za poslední dva roky pandemie si lidé zvykli dělat mnoho činností z mobilu a investování mezi ně patří…
Pandemie jistě měla vliv, ale myslím, že ještě větší vliv mají dorůstající generace, které už vůbec nepřemýšlí, že by věci dělaly jinak. Dorůstají lidé, kteří si začínají vydělávat své první peníze. A to nejsou zákazníci, kteří chodí za námi a trhají nám z ruky termínované vklady. Naopak si mezi sebou sdílí zkušenosti s nákupy akcií, bitcoinů a experimentují.

Klíčovou roli hraje i jednoduchost, s jakou služby jako Revolut, Portu a další uživatelům investovat umožňují.
Souhlasím. Právě tady na nás startupová scéna vyvíjí užitečný tlak. Musíme se od ní učit, protože očekávání klientů vytváří právě mladé a progresivní firmy. Když jsme mluvili o státu a jeho digitálním zaostávání, tak i pro nás platí, že buď budeme držet krok s novými hráči, nebo se staneme irelevantními. To posoudí především klienti, ale snažíme se jít trendům naproti. Klienti nám naštěstí stále přibývají, v posledních dvou letech téměř sto tisíc každý rok. Před pěti lety tomu tak nebylo, zákazníci nám ubývali a braly nám je menší banky. Dnes to tak už není. A stále platí, že jak klienti prochází jednotlivými životními fázemi, tak jednoho dne potřebují hypotéku nebo penzijní připojištění, které v Revolutu nezískají.

Jak vy osobně fintech využíváte? Vyzkoušel jste si Revolut nebo nákup bitcoinu?
Nové technologie mě nesmírně zajímají, vnímám je i jako součást své práce. Revolut znám velmi dobře, když můj syn studoval v zahraničí, nepoužíval díky jeho jednoduchosti v převodu a směně peněz nic jiného. Díky synovi jsem začal využívat také kryptoměny. Mám svůj Trezor, hardwarový klíč a pravidelný příkaz, díky kterému nakupuji za minimální částky bitcoin. Chtěl jsem si osahat, jak kryptosvět funguje, fascinuje mě to. Takže rozhodně nejsem kryptoměnami nepolíben. Ostatně sám jsem kdysi zakládal startup.

Máte na mysli Mobito, které umožňovalo placení mobilním telefonem?
Přišel jsem kvůli němu o spoustu peněz, ale nelituji, protože jsem se hodně naučil. Předběhli jsme dobu. Dnes paradoxně spolu s ostatními bankami spouštíme v rámci bankovní asociace velice podobný systém posílání plateb na telefonní číslo, jenže před deseti lety nebyly na trhu peníze, které bychom si mohli vzít. Svět startupů a investic, jak ho známe dnes, neexistoval. Tehdy jsme dali do rozjezdu vlastní peníze, o další jsme si řekli bankám a operátorům, ale nedopadlo to, trh na to nebyl připravený. Teď ta služba spatří světlo světa v trochu jiné podobě. Naučil jsem se, že klíčové je načasování, dobře nastavený obchodní model i to, jak službu prezentujete. Dnes mají startupy mnohem větší možnosti a snáz se jim hledají peníze.

Součástí nově vzniklého startupového ekosystému je i Česká spořitelna se svým Seed Starterem. Sice nejste venture kapitálový fond, ale 100 milionů korun není úplně málo. Jaká je vaše strategie? Jak měříte úspěch investic?
Všechny investice musí zapadat do našeho konceptu finančního zdraví a musí mít ambici dlouhodobě přežít. Neinvestujeme primárně kvůli potenciálnímu násobku, který můžeme vydělat – pro nás to jsou relativně malé peníze, aniž bych to chtěl jakkoliv bagatelizovat. Chceme mít jako strategický investor přidanou hodnotu ve škálování projektů, přinést s nimi něco navíc našim klientům nebo zaměstnancům a ideálně se u toho i něco naučit.

Vaším primárním cílem tedy není najít dalšího dolarového jednorožce, ale hledíte hlavně na hodnotu pro vaše klienty?
Každý si přeje miliardový startup najít, ale máte pravdu, že to není náš primární cíl. Zároveň jsme jako jedna z mála bank aktivní v rámci investic do jiných venture kapitálových fondů. Vložili jsme peníze do fondů jako Enern/Kaya či do Genesis. Vzhledem k naší rozvaze to nejsou závratné částky, ale snažíme se i tímto způsobem monitorovat scénu a plánujeme v těchto investicích pokračovat.

Co je za vás největší bankovní či finanční inovace za posledních pár let?
Za mě je to vznik bankovní identity a souvisejícího legislativního prostředí. Vznikl zákon o právu na digitální službu, podařil se upravit zákon o bankách, aby vůbec byla bankovní identita možná. Do značné míry jsme tím dohnali a v některých aspektech předehnali evropský standard, protože je jen pár zemí, které to mají stejně. Tam vytvářely toto prostředí klidně deset let, zatímco nám se to podařilo za tři roky. Bankovní identita skvěle odstartovala a já bych si jen přál, aby se začala používat plošněji v dalších službách.

Tím se vracíme zpět k digitalizaci státu…
Díky bankovní identitě můžete volit, požádat si o řidičský průkaz, zkontrolovat počet bodů. Snažíme se, aby tomu šel i stát naproti. Byznysové prostředí i neziskový sektor se snaží pomoct, ale bohužel zatím neslyšíme odezvu. Máme pocit, že se pořád dobýváme do zavřených vrat. Stát nás stále bere spíše jako soupeře než jako spoluhráče, vůbec to nechápu. Jsem optimista a doufám, že to chce čas, ale škvírku ve dveřích zatím moc velkou nevidím.