Glosa Petra Borkovce Otevření pravidel fungování třetího pilíře jsem vnímal jako obrovskou příležitost pomoci vyřešit minimálně jeden z velkých a dlouhodobých problémů Česka. A možná pomoci i druhému – slabému kapitálovému trhu. A ač mají vládou navržené změny spoustu pozitivních aspektů, tak celkový výsledek je smutný a penzijko spíše zabije.

Na reformě penzijního spoření vidím několik věcí správně. Je dobře, že vláda chce přimět mladé lidi ke spoření dřív, že spustí strategii životního cyklu bez nutnosti vyplňovat investiční dotazník, a že chce postupně vyřešit transformované fondy, v nichž garance „černé nuly“ často znamená reálnou ztrátu. Bohužel moc pomalu.

Atraktivitu penzijního spoření výrazně zvýší i možnost neúčelového výběru až třetiny prostředků do věku 36 let. Přestože to poškozuje naplnění primárního cíle, tedy mít v penzi dostatek peněz. Souhlasím i s tím, že poplatky mají být srozumitelné a nižší. Navíc v čase jejich výše může klesat s objemem prostředků. Nižší poplatky dávají smysl zejména u konzervativních a dluhopisových fondů. To by penzijní společnosti motivovalo dostávat klienty do dynamických strategií.

Bohužel návrh funguje přesně opačně. Neřeší skutečný mechanismus, jak lidi do penzijního spoření – a především do správných strategií – reálně dostat. Plošné seříznutí celkové nákladovosti u třetího pilíře vypadá na tiskové konferenci dobře, ale v praxi zabije distribuci, servis i komunikaci s klienty. A tím hodí přes palubu většinu normálních lidí.

Ti nezačnou investovat na 30 let proto, že si večer porovnají nákladovost fondů. Začnou proto, že jim to někdo vysvětlí, nastaví strategii, pomůže při poklesech a po letech je převede z konzervativního nastavení do dynamického. I strategii životního cyklu je třeba vysvětlit. A tato aktivita něco stojí a někdo to musí udělat. Prostě třetí pilíř je dobrovolné spoření a běžní lidé nezačnou odkládat spotřebu na roky dopředu jen tak sami od sebe. Nepochopitelné je i to, že transformovaných fondů se snížení poplatků dotkne nejméně, a u konzervativních fondů se dokonce zvýší.

Výsledkem bude, že vyrobíme levnější produkt, který bude mít vyšší čistý výnos pro ty, kteří už v něm jsou a mají správnou strategii. Pro většinu stávajících konzervativně zainvestovaných klientů přinese jen malé zlepšení. Nové klienty návrh nenaláká a ani nezajistí efektivnější alokaci stávajících prostředků.

Snížení má přínos jen pro ty, co mají informace. Těch jsou jednotky procent. Stejný poplatek pro konzervativní a akciový fond navíc snižuje motivaci penzijních společností dělat náročnější správu a nést riziko. Nejjednodušší reakcí bude ořezat náklady na dřeň a kupovat nejlevnější pasivní nástroje. Tato sázka pouze na pasivní investování je extrémní riziko a hloupost.

Cíl reformy by přitom neměl být „vzít peníze penzijkám“. Cíl má být měřitelný: kolik lidí bude spořit za pět a za deset let, kolik budou odkládat a jaký podíl jejich úspor bude v dynamických portfoliích.

Moje řešení je pragmatické: snižujme poplatky v čase, a především u konzervativních strategií. Ale neberme systému zdroje na akvizici, poradenství a dlouhodobou péči. Bez nich nevznikne lepší penzijko, jen levnější penzijko pro stále menší část lidí. Penzijní problém se v Česku pak jen zhorší.