Miliardář si zhmotnil sen. V Maroku postavil mrakodrap ve tvaru rakety, která má systém proti kymácení
Působí jako raketa připravená ke startu a její silueta je i na bankovkách. Maroko světu představilo novou dominantu, která je vidět z 50 kilometrů.
Když v roce 1969 navštívil tehdy mladý marocký byznysmen Othman Benjelloun zázemí americké vesmírné agentury NASA, pravděpodobně ještě netušil, že tento zážitek o víc než půl století později vepíše do panoramatu severní Afriky. Tehdejší přípravy na misi Apollo 12 v něm totiž zanechaly tak hlubokou stopu, že když se jako 93letý miliardář a bankovní magnát rozhodl postavit novou dominantu své domoviny, zadání pro architekty znělo jasně: chci budovu, která vypadá jako raketa připravená ke startu. Výsledkem je Věž krále Muhammada VI., 250 metrů vysoký kolos za 700 milionů dolarů, tedy zhruba 15 miliard korun, který se oficiálně otevřel letos na jaře.
Maroko se v posledních letech snaží výrazně posílit svůj vliv na globální scéně. Ať už jde o masivní rozvoj turismu nebo přípravy na spolupořadatelství fotbalového mistrovství světa v roce 2030. Zcela nová věž, která vyrostla v údolí řeky Bouregreg mezi hlavním městem Rabatem a jeho lidnatějším „dvojčetem“ Salé a v těsné blízkosti futuristického Velkého divadla vizionářky Zahy Hadid, je toho důkazem.
Celý projekt odráží touhu země dostat trochu přehlížený Rabat na mapu světových metropolí. A to i doslova, díky své výšce a otevřenému terénu je budova viditelná až ze vzdálenosti padesáti kilometrů. Ostatně, jak moc si stát tohoto inženýrského díla cení, ukazuje i fakt, že se jeho silueta ještě před samotným dokončením objevila na nové dvousetdirhamové bankovce.
Za tvarem samotné věže stojí konsorcium španělského architekta Rafaela de la Hoze a jeho marockého kolegy Hakima Benjellouna. Velké slovo měl ale pochopitelně i sám Othman Benjelloun, šéf Bank of Africa. „Tvar je skutečně inspirován raketou,“ potvrdil. Věž se tak směrem vzhůru zužuje, přičemž její severní prosklenou fasádu zdobí kovová žebra evokující aerodynamiku vesmírných plavidel.
Postavit čtvrtkilometrovou „raketu“ do údolí u řeky ovšem vyžadovalo velký inženýrský um. Zvlášť v oblasti, která se potýká s vysokou seismickou aktivitou, silným větrem a rizikem záplav. O stavbu se proto postarala belgická společnost Besix, která má na kontě třeba i dubajskou Burdž Chalífu, nejvyšší budovu světa. Inženýři museli mrakodrap ukotvit pomocí 104 masivních betonových pilířů, které sahají až šedesát metrů do země.
Samotná konstrukce kombinuje extrémně pevné betonové jádro s vnějším ocelovým rámem. Aby se navíc zabránilo tomu, že se lidem v nejvyšších patrech bude dělat z drobných výkyvů budovy špatně, nainstalovali tvůrci na samotný vrchol 160 tun vážící tlumicí systém, který funguje jako obří kyvadlo. Když do budovy narazí silný vítr nebo přijde zemětřesení, toto závaží se začne pohybovat proti směru výkyvu mrakodrapu a tím jej stabilizuje.
Uvnitř komplexu o rozloze přesahující 102 tisíc metrů čtverečních se nachází například pětihvězdičkový hotel Waldorf Astoria, který svými pouhými pětapadesáti pokoji platí za vůbec nejmenší, ale o to exkluzivnější pobočku této sítě. Kromě něj budova ukrývá šestadvacet pater pro kanceláře, třicet high-end apartmánů a ve výšce přes 200 metrů také vyhlídkovou plošinu.
Zároveň se myslelo i na to, aby takto gigantická stavba, čtvrtá nejvyšší v Africe, nebyla jen neudržitelným žroutem energie. Jižní fasáda v sobě na ploše téměř čtyř tisíc metrů čtverečních má solární panely, které mrakodrapu dodávají vlastní elektřinu. Ve spojení s chytrým systémem na sběr dešťové vody a recyklaci energií prý budova šetří až 40 procent spotřeby oproti běžným stavbám podobné velikosti.
