Louny jsou samy o sobě skvělou výletní destinací. Dominantou, která se rýsuje proti horizontu reliéfu Českého středohoří, je gotický kostel svatého Mikuláše, návštěvníky města tu vítá také impozantní Žatecká brána, která je společně s hradbami pozůstatkem obranného systému města. Ukrývá se zde i skvělá Galerie Benedikta Rejta. A aby toho nebylo málo, své zázemí tady má i rodinný pivovar Zichovec.

Důvodů, díky kterým padlo rozhodnutí vyjet na výlet právě sem, jsme tak v redakci CzechCrunche měli spoustu. Navíc jsme se mohli svézt novým Multivanem T7 e-Hybrid od Volkswagenu, takže jsme si řekli, že není lepšího provětrání hybridního vozítka než v malebné krajině plné krásně tvarovaných kopců. Byl teplý červnový den, o to větší radost nám udělalo, že můžeme zmizet z kanceláře za dobrodružstvím na čtyřech kolech.

Multivan zaparkovaný na ulici nemůžeme přehlédnout – ten náš totiž kombinuje modrou a bílou barvu a mezi ostatními auty tak rozhodně nezapadne. Na to, že jde o větší vůz, na první pohled působí díky stylovému zaoblení kompaktně, nikoliv jako klasické dodávky. Ukrývá přitom spoustu místa jak pro řidiče, tak pro pasažéry.

Pohodlně se tak usazujeme v robustních sedačkách, u nichž řidič a jeho spolujezdkyně v horkém počasí vítají zabudovanou ventilaci. Kdybychom jeli v zimě, může si celá posádka přímo v sedačkách pěkně zatopit. Kocháme se výhledem z velkého panoramatického okna ve střeše, prozatím tedy jen na karlínskou zástavbu.

Populární německá dodávka nám rychle ukazuje, že nejde o užitkové auto z dob minulých, ale o velmi pohodlný vůz, který je na výlety jako dělaný. Nový Multivan je navíc plug-in hybridním pohonem vybaven poprvé v historii značky – po Praze tak můžeme zaparkovat v jakékoliv modré zóně, což se v případě vozu větší velikosti skutečně hodí.

Město křižujeme zcela bezemisně a tiše, přitom s výkonem 160 kilowattů, díky kterému má Multivan pěkný odpich. A na dálnici směrem do Loun vyrážíme bez dálniční známky. Ne proto, že bychom holdovali pirátství silnic. K přírodě ohleduplná auta jsou totiž vyjmutá z dálničních poplatků.

Po příjemné jízdě parkujeme před pivovarem Zichovec, kde nás vítají Veronika Petráková a Adam Huml, kteří mají v plánu zatáhnout nás do útrob svého sladového království. Všichni tak hned na úvod dostáváme prázdnou sklenici, samozřejmě vyjma řidiče, který se na nás celou dobu jen smutně dívá. Na rozdíl od zbytku posádky si ale v autě může užít masážní funkci zabudovanou v sedačce, takže nepřijde zase tak zkrátka. A v kufru je dost místa na zásobu pivních suvenýrů.

Největší minipivovar v Česku

Adam Huml se minuty po našem příjezdu projevuje jako chodící encyklopedie pivního světa. Nadšeně nás vtahuje do první místnosti, kde začíná cesta, na jejímž konci je zlatavý mok, který Češi tolik milují.

Zichovec k vaření piva už od dob svého založení přistupuje trochu jinak – hlavní sládek Stanislav Bořek se tady společně se svým týmem nebrání nespoutaným experimentům, díky nimž vznikají neotřelé chuťové variace. Ročně zde uvaří asi šedesát druhů piv a s celkovým uvařeným objemem se dostávají na hranici 10 tisíc hektolitrů, což je limit, za kterým se už nebudou moci označovat jako minipivovar.

„Jsme největší producent takzvaných hypermoderních pivních stylů v Česku, ale přesto používáme ze 70 procent plzeňský slad. A jelikož to není moc běžné, museli jsme zásadně upravit receptury moderních piv – ty totiž s tímhle typem sladu vůbec nepočítají,“ vtahuje nás do tajů vaření Huml.

Slad je totiž co do hmotnosti nejtěžší věc, kterou je potřeba do pivovaru dovézt, takže dává smysl ho mít co nejlokálnější. Naopak chmel používají v Zichovci ze 70 procent americký. Ten český se podle Humla nedá v hypermoderních stylech používat, jelikož má nízkou aromatiku.

I když se tady do šrotovačky hází slad jako v každém jiném pivovaru, to, co následuje, nabírá zcela jiné obrátky. Ve zdejším skladu se totiž nachází ovesné vločky pro piva s krémovým tělem, rýžové pluhy sloužící jako přírodní filtr, ovocná pyré, ale také třeba kakao, káva nebo vanilka.

Specialitou pivovaru Zichovec je ale především kokos. Ohromné množství kokosu, který se dostává například do piv s názvem Mango Sticky Rice nebo Coconut Macaroons. „Kokosem jsme hodně prosluli. Je totiž hodně náročné vytvořit kokosovou chuť přímo z kokosu. My jsme se ale zařekli, že nebudeme používat aromata ani jiné zkratky. Takže tady máme konvektomat a není výjimkou, že za dva dny v něm upražíme dvě palety kokosu,“ usmívá se Huml.

A jak tedy docílit autentické chuti kokosu z kokosu? Upražené ořechy putují do extraktoru, ohromné nádoby, kterou se již prokvašené pivo velmi rychle prožene a nabalí na sebe oleje plné žádoucí chuti. „Kokos nám skvěle funguje jak ve stoutech, tak v kyseláčích. A i když nás investice do extraktoru vyšla na 400 tisíc, dává nám velký prostor pro kreativitu,“ pochvaluje si chodící pivní encyklopedie.

Vodní architektura a jiná alchymie

V Zichovci se neokoukaných surovin prostě nebojí. Piva nechávají v tancích kvasit společně s ovocnými pyré, třeba s mangovým, mučenkovým nebo malinovým. „Na kvašení piv s velkým obsahem ovoce využíváme cylindrokónické tanky. Taková piva mají totiž hodně sedimentu, jelikož do jedné várky přijde typicky až tuna ovocného pyré. Sediment se tak nahromadí ve spodní části, která pak díky speciálnímu tvaru nádrže zespoda snadno odstřelí a pivo kvasí dál,“ popisuje Huml.

Pyré se do tanků s pivem musí lít ručně s pomocí vysokozdvižného vozíku. Když nám Huml popisuje, jakou práci dá vyprázdnit 600 kilo mučenkového pyré do tanku, aby vzniklo oblíbené letní pivo Passion Fruit Sour, jdou na nás mrákoty. „Tohle je vlastně jednoduchá odpověď na otázku, proč naše piva stojí tolik, kolik stojí. Nákladnými ingrediencemi vážně nešetříme,“ dodává Petráková.

Další místní libůstku nám Huml představuje vzápětí. Je to malá stanice na úpravu vody. Z české vody jde totiž udělat skvělý ležák, což ostatně všichni dobře víme, ale když chce sládek udělat autentický americký styl piva, musí mu mineralitu vody přizpůsobit. „Stanete se architektem vody pro každý styl. Tmavý slad je například hodně kyselý, takže potřebujete spíše zásaditou vodu,“ přibližuje nám kouzlení s chemií Huml.

Podle něj je právě tohle důvod, proč spousta malých pivovarů neumí dělat moderní piva typu NEIPA (New England IPA – pozn. red.). Když totiž použijete dva druhy vody a uvaříte z nich dvě piva podle jednoho receptu, každé bude chutnat úplně jinak. V Zichovci šli se zkoumáním vody tak daleko, že nakoupili piva z Ameriky, poslali je na rozbor vody a díky tomu byli schopni poskládat přesně takovou základní složku, kterou potřebují.

V pivovaru nám Huml s Petrákovou ukazují také malou laboratoř, díky které zde mohou exaktně měřit chemické složení piva, které v menších pivovarech dělají podle příruček. „Třeba takový diacetyl, vedlejší produkt kvašení, který v pivu vytváří nežádoucí máslovou chuť, z tanku přibližně po dvou týdnech mizí. Ale jde o odhad. Takže když můžeme něco takového přesně změřit, ušetří nám to cenné hodiny, tudíž i peníze,“ popisuje Huml.

V laboratoři nám také padnou do oka nádobky s třešněmi a jiným ovocem. Jde o další malý pokus místních pivních experimentátorů, na němž v současnosti pracují za podpory evropského grantu společně s Výzkumným ústavem pivovarským a sladařským. Snaží se izolovat a kultivovat přírodní kvasinky z oblasti Lounska. Takže chodí po sadech a lukách a loví divoké houbové organismy. „Snažíme se v přírodě najít takové kvasnice, které budou schopné alkoholového kvašení, abychom z nich mohli vyrábět pivo. To tady zatím nikdo neudělal,“ říká hrdě Huml.

A opět nám dokazuje, že v Zichovci se na vaření piva skutečně dívají jinou optikou. Od roku 2012, kdy pivovar vybudoval Ivan Husák přímo ve vesnici Zichovec, uplynula už dekáda. Původní zázemí přestalo stačit a v roce 2016 se pivovar přestěhoval do Loun. A další růst je v dohlednu. Stávající prostor totiž začíná být těsný, ale přibližně za tři roky by mohl stát pivovar nový, asi desetkrát větší než ten současný.

„Budeme tam moct vařit až 100 tisíc hektolitrů piva ročně. A půjde o největší pivovar postavený na zelené louce od dob revoluce. Pořád ale budeme hlavně experimentovat a hrát si s menšími várkami,“ uzavírá Huml, když stojíme na střeše pivovaru Zichovec a užíváme si výhled na okolní krajinu.

Zpátky do Prahy se nám nechce, a tak se necháváme modro-bílým hybridem dovézt ještě do vesnice, kde příběh Zichovce začal. V místní pivovarské restauraci si dáváme skvělou večeři a obdivujeme, jak pěkné to tady místní obyvatelé mají. V rámci projektu, který zahrnoval stavbu původního pivovaru, byl totiž vybudován i nový obecní úřad, penzion, koloniál, společenský sál a kaplička, jejíž tvar byl předlohou pro logo nespoutané pivovarnické značky.

Do města se vracíme po 120 ujetých kilometrech se spotřebou šesti litrů benzínu a s téměř vybitou baterií. Nový Multivan se nám předvedl jako auto, které je ušité přesně na podobný typ výletů s partou přátel nebo s rodinou.

Díky dostatku místa pro šest pasažérů a důmyslně vymyšleným úložným i odkládacím prostorům jde navíc o vozítko, s nímž by se dalo pohodlně cestovat i na delší dovolenou. A už teď jsme zvědaví, jak v budoucnu obstojí plně elektrická alternativa ID. Buzz. Třeba s ním vyrazíme na výlet do nového pivovaru Zichovec, který je zatím nyní jenom na papíře.