„Je zajímavé, že tu v Praze sedí dva Latinos a mluví pro české médium,“ usmívá se Alejandro Cruz během rozhovoru pro CzechCrunch. On je z Mexika, já z Brazílie, a přestože naše vlasti od sebe dělí téměř sedm tisíc kilometrů, spojují nás podobné jazyky, kultura i život daleko od domova. Cruz ovšem na rozdíl ode mě vyrůstal uprostřed džungle, ve 12 letech reprezentoval Mexiko v Evropě, pracoval pro církev a do Prahy ho nakonec přivedl cement. Po rasistickém útoku se navíc jeho příběh proměnil v podcast, který dnes pomáhá propojovat Čechy, cizince a různé kultury.

Ale pěkně popořadě. Tento obyčejný kluk z vesnice z Veracruzu by se do Evropy možná nikdy nepodíval, kdyby nedostal výjimečnou příležitost. Díky školním výsledkům ho mexická vláda spolu s dalšími studenty vyslala v roce 1992 reprezentovat zemi na Expo v Seville a olympiádu v Barceloně. „Učili nás mediální gramotnosti – jak vystupovat před kamerou, co říkat o Mexiku, jak se chovat před španělským králem… A že je strategičtější poslat na reprezentaci děti než staré chlapy,“ směje se Cruz.

Univerzitu vystudoval v Mexiku, ale zkušenost ze „starého světa“ a s ní i touha vrátit se do Evropy ho neopouštěly. Hned po škole proto odjel pracovat pro katolickou církev do Dublinu a Říma, odkud se podílel na organizaci akcí papeže sv. Jana Pavla II. Později přešel do soukromého sektoru – nejprve do PwC, poté do cementářského gigantu Cemex. A právě ten ho nakonec přivedl do Česka.

„Když jsem sem poprvé přijel, byl jsem ještě ten malý, hnědý a zpívající chlapík. Teď už takový nejsem. V životě by mě nenapadlo začít si zpívat v autobusu. Mexičané to dělají, Češi prostě ne, a já to respektuji,“ říká Cruz. Jeho povaha i vzhled mu ale přinesly několik těžkých zkušeností. Nejprve ho napadli během pracovní cesty v Portugalsku, o pár dní později na pražském Smíchově. Skupina mužů ho zmlátila jen kvůli barvě pleti, protože si myslela, že je Rom. Výsledek? Nutný lékařský zákrok a hluboké trauma.

„Léčení trvalo dlouho, teď jsem už ale zcela zdráv. Nejtěžší byla psychická zátěž,“ přiznává. Na násilí však nechtěl odpovídat násilím či zůstat navždy rozhořčený. Místo pěstování zášti se proto rozhodl vytvořit podcast, který mimo jiné reflektuje zkušenosti migrantů. Do studia si tak kromě některých českých podnikatelů zve právě Mexičany nebo třeba Brazilce, kteří se různými způsoby dostali do Evropy. „Já i někteří moji kamarádi jsme sem přišli bez ničeho. Nikdo nám neřekl, jak se platí daně, jak se chovat na veřejnosti. Tyto zkušenosti jsou zásadní i pro posluchače,“ hlásí.

Foto: Archiv AC

Díl podcastu Just Czeching s více než 300 tisíci zhlédnutími. Hostem byl Martin Barry, zakladatel Manifesto Marketu

Zatímco Latinoameričané se ale podle něj dokážou evropským podmínkám dobře přizpůsobit, jiné národy to mají složitější. „Multikulturalismus je jako jídlo – taky si nedáte chilli papričku do kokosu. Jsou kombinace, které prostě nefungují. My Latinos jsme pro Evropany jako bílé víno k rybě, i díky společným dějinám,“ vysvětluje. „Některé kultury sem ovšem prostě pasují hůře, třeba ty, které upírají ženám nebo menšinám práva. Já se také musel přizpůsobit. Vím, že jako cizinec mám zodpovědnost. Musím se naučit jazyk, zákony a neobtěžovat lidi svou hlučností.“

Tento proces adaptace ho změnil natolik, že už se necítí být stoprocentním Mexičanem. Když se vrátí domů, lidé ho nechápou – je na ně příliš tichý, příliš „evropský“. „Už jsem Mexičan maximálně tak z 50 procent. Ostatně my dva to máme podobně. Přestali jsme zcela patřit do původní země, ale nikdy nebudeme stoprocentně patřit do té nové,“ tvrdí. Do vlasti se tu a tam vrací, většinu času ale aktuálně věnuje právě podcastu Just Czeching, jehož díly mají na YouTube desítky a v některých případech i nižší stovky tisíc zhlédnutí. Za čtyři měsíce jich jsou více než dva miliony.

Cruz se původně pustil do práce na tomto podcastu, aby se vyrovnal s událostmi z minulosti. „Chtěl jsem se uzdravit. A najít odpovědi,“ vzpomíná. Nešlo mu o velký mediální projekt ani o rychlý vstup do veřejné debaty. Hledal způsob, jak si srovnat vlastní zkušenost a pochopit, jak se s podobnými situacemi vyrovnávají ostatní. A z toho vznikl Just Czeching, který dnes vnímá spíš jako prostor pro rozhovory než jako klasický podcast s pevně daným formátem.

V podcastu se Cruz drží hostů z různých oborů – od gastronomie přes byznys až po umění. Nejde mu ale o známá jména, nýbrž o jejich příběhy. Zajímá ho, jak se dostali tam, kde dnes jsou, a jak přemýšlejí o vlastní cestě, identitě nebo životě mezi odlišnými kulturami. Vedle známějších osobností tak dává prostor i lidem, kteří si museli cestu v novém prostředí vyšlapat sami.

Podcast původně nevznikl za účelem monetizace, teď už je Cruz nicméně otevřen případnému vstupu investora. Trvá však na tom, že si musí zachovat kreativní kontrolu. „Jakmile mi někdo řekne, co mám povídat, je to konec. To pak raději budu všechno platit sám.“ Jeho ambice navíc podcastem nekončí. Ve volných chvílích fotí, věnuje se hudbě, připravuje svou 37. výstavu v Japonsku a plánuje další projekty. „Chtěl bych jednou založit vlastní společnost. A kde jinde než v Česku,“ uzavírá.