Jejich společná cesta, a to přeneseně i doslova, začala školním zájezdem do Anglie, který si Denisa Zmeškalová a Karolína Kilhofová vysloužily za studijní výsledky v angličtině. Už během týdenního pobytu se ale ukázalo, že klasické skupinové cestování nebude nic pro ně. „Nebavilo nás chodit s ostatními, vadilo nám mít limitovaný rozchod. Většinou jsme se spíš někde ztrácely, chtěly jsme objevovat víc,“ vzpomínají teď na začátek projektu Holky cestovatelky, se kterým dnes na sítích i přednáškách ukazují, jak levně cestovat a zároveň poznávat místní kulturu.

Ještě na střední začaly vyrážet hlavně na víkendové nebo několikadenní výlety po Evropě. Zkusily tehdy kromě vlastního plánování i cestovní kanceláře, rychle ale zjistily, že ani takový formát jim nevyhovuje. Potřebovaly prostě větší kontrolu nad tím, kam pojedou a jak dlouho tam zůstanou.

Od víkendových výletů po Evropě se tak posunuly k delším cestám. Když jim bylo 19 let, poprvé vyrazily do Spojených států a začaly se soustředit na americký kontinent. „Postupně jsme cesty začaly prodlužovat jak časově, tak vzdálenostně,“ vypráví pro CzechCrunch.

Foto: Archiv HC

Dnes mají za sebou jak vysokou školu, tak více než tisíc dní na cestách, přes sto letů a desítky navštívených zemí. Své zkušenosti sdílí pod značkou Holky cestovatelky především na Instagramu a webu, kde publikují tipy z jednotlivých destinací i vlastní itineráře. Zároveň pořádají cestovatelské přednášky po Česku nebo výstavy s vlastními fotkami z cest.

Protože vystudovaly sociální práci, zaměřují se při svých cestách i na situaci místních obyvatel. „Někdo si myslí, že například Kostarika je ráj hippies, ale my ji vnímáme spíš jako místo, kam se nastěhovala spousta cizinců a které už vlastně není tak autenticky kostarické. Nechceme být negativní, ale díváme se na reálný život, který je v těch zemích někdy i problematický,“ vysvětluje Denisa.

Klíčová pro ně byla cesta po Střední a Jižní Americe, kam se vydaly hned po státnicích. Původně ji plánovaly na několik měsíců, nakonec zůstaly v cizině asi tři čtvrtě roku. „Měly jsme naspořeno dohromady zhruba 200 tisíc korun a přemýšlely, kam s tím dojedeme,“ popisuje Karolína. Díky úspornému stylu cestování, veřejné dopravě nebo couchsurfingu ale dokázaly rozpočet výrazně zredukovat.

Šetření peněz ale s sebou mnohdy přineslo i dobrodružné situace. „Když jsme začínaly, pamatuju si, jak jsme se hroutily, když nám vypadlo ubytování a nevěděly jsme, kde budeme spát,“ vypráví Denisa. Postupně si ale prý zvykly i na mnohem náročnější podmínky. „Už jsme nesčetněkrát zažily i ubytování, kde jsou švábi nebo štěnice… Kdybychom měly pokaždé utéct, tak nikde nebydlíme,“ doplňuje Karolína.

Právě improvizaci by si podle nich měl osvojit každý cestovatel. V některých regionech totiž nejde moc plánovat, protože doprava ani služby nemají jasnou strukturu. „Hodně často jsme plánovaly třeba jen na dva tři dny dopředu a dávaly jsme na doporučení místních,“ vysvětluje Karolína. Právě ti prý dělají největší část zážitku. „Když si na nějakou zemi vzpomenu, vybaví se mi hlavně lidé, které jsme potkaly a u kterých jsme bydlely,“ doplňuje. I proto často využívají nabízeného ubytování a na místě se přímo zapojují do komunit.

Dlouhodobé cestování ve dvou má ale i své limity. Přestože spolu Holky cestovatelky tráví měsíce v kuse, fungování si nastavily tak, aby měly prostor i samy pro sebe. „Nepamatuju si moment, kdy by třeba jedna z nás naštvaně odešla pryč. Ale máme své chvilky, kdy si kolem sebe vytvoříme bublinu. Dokážeme se zdatně ignorovat, to nám jde dobře,“ směje se Karolína.

Holky cestovatelky dnes fungují v cyklu, kdy část roku tráví v zahraničí a část v Česku, kde organizují přednášky a připravují další cesty. „Sedneme místo autobusu do auta a jezdíme po přednáškách. Je to dost podobný režim,“ říká Denisa. Celkem už mají za sebou stovky vystoupení po celé republice.

Fungování projektu mají rozdělené podle toho, co které víc sedí. Karolína se stará hlavně o web, sociální sítě a organizaci přednášek, zatímco Denisa se věnuje správě webů pro klienty a zároveň zajišťuje akce v Česku, včetně cestovatelského festivalu. Právě z příjmů ze všech svých aktivit, na kterých mohou pracovat i na dálku, pak dotují své cesty.

Součástí jejich projektu jsou i sociální sítě, především Instagram, který dnes sleduje 105 tisíc lidí a kde mají Holky cestovatelky jednou za čas i různé spolupráce. Na začátku to ale neplánovaly jako byznys. „Chtěly jsme hlavně ukázat mladým lidem, že to jde,“ říká Karolína.

Vedle přednášek a online obsahu uvažují Holky cestovatelky do budoucna o vlastní knize, zároveň už vyhlížejí další cesty. Lákají je hlavně místa, kam se zatím nedostaly, takže třeba Austrálie a Oceánie, zejména Fidži. A usedlý život v Česku? Tak ten vůbec. „Dokud to zdraví a možnosti dovolí, chceme cestovat dál,“ uzavírají.