Marvel to dokázal. Natočil film, který je znatelně jiný než většina jeho superhrdinských snímků… a zároveň zábavný. I když se na první pohled může zdát jako nějaký odvar ze Suicide Squad nebo Strážců galaxie, novinka Thunderbolts se opravdu povedla a stojí za to jít na ni do kina. Proč?

Antihrdinové, padouši a loseři se dají dohromady. Taky ve vás tahle zápletka vyvolala obavu, že to bude trapárna v duchu konkurenční Suicide Squad? Nebo že se bude jen hláškovat a začnou se na sebe kupit rádoby vtípky? Obavy nejsou na místě. Jasně, především David Harbour coby stárnoucí Red Guardian film tímhle směrem občas stáhne. Ale jinak se Thunderbolts* (ta hvězdička v názvu fakt je… a má důvod) daří míchat humor, akci i vážnější témata. A to hlavně díky své ústřední dvojici.

Trauma a deprese jsou nejhorší záporáci

Hlavní role v Thunderbolts patří Florence Pugh, agentce Jeleně z Black Widow, a Lewisi Pullmanovi v roli Boba. Jelena je uvěřitelně utrápená svou vražednou minulostí, Bob je… bez spoilerů řekněme, že měl hodně špatné dětství, ještě horší dospívání – a že ve filmu má opravdu silnou a dobře zahranou roli. Jeho scény jsou jak velmi lidské, tak místy až mrazivé.

To, jak se tihle dva vyrovnávají se stíny ve svých duších (které nemusí být nutně jen metaforou, mrk mrk), je jádrem kvality Thunderbolts. Bob je rozhodně jednou z nejlepších nových postav celého filmového Marvelu. Nečekejte umělecké drama, ale největší hloubku z marvelovek přinejmenším v éře po Endgame rozhodně ano.

Foto: Marvel

+13

Díky tomu, že nesledujete superhrdiny v zářivých oblečcích, kteří by s úsměvem na tváři zachraňovali celé galaxie a miliardy životů, to znamená místy až dojemnou podívanou. Stále jsme v kategorii stoprocentně popcornového žánru, na Oscara to samozřejmě není. Ale těžko vzpomínat na superhrdinský film s takovým srdcem.

Po strašně dlouhé době ve světě Marvelu vidíte (relativně) normální okamžiky, kdy i záchrana pár lidí na ulici má nádech ryzího hrdinství. Dvojnásob od bandy loserů, kteří jsou takovými anti-Avengers. A jejichž některé scény či dialogy přímo na avengerovské snímky odkazují.

Bucky (Sebastian Stan), fejkový Kapitán America (Wyatt Russell) ze seriálu Falcon a Winter Soldier a Ghost z Ant-Mana (Hannah John-Kamen) jsou ve skladbě tohohle nehrdinského týmu ne nutně do počtu, ale výrazně vedlejší. Podobně jako ústřední dvojku je nicméně spojuje to, že jsou neúspěšní, poražení, stíhaní. Jejich rozdílné a drzé či drsné povahy svým jiskřením přivodí několik vtipných momentů, ale není to sázka na jeden joke za druhým jako ve Strážcích galaxie. Naštěstí.

Thunderbolts vyrazili někam, kam se Marvel dosud příliš nevydával. A rozhodně nikdy až takhle daleko. Drží se při zemi a v nejvážnějších okamžicích se zaměřují na depresi, trauma, sebedůvěru, samozřejmě i lásku a přátelství – které pravidelně naředí nějakou akční sekvencí, triky nebo vtípkem. To abyste nezapomněli, že se koukáte na marvelovku. Náročnější diváky navzdory tomu příjemně překvapí, méně náročné fandy superhrdinských velkofilmů díky tomu naopak neodradí.

Stejně se ale chce říct, že Thunderbolts mohli jít ještě dál. Především závěrečná třetina je hodně klasicky marvelovská. Uspěchaná. Nevyvrcholí sice epickým soubojem hrajícím všemi barvami, ale sleví z do té doby originálnějšího přístupu. Přitom se úplně nabízelo, aby těch pohledů do nitra hrdinů, které finále předcházejí, bylo mnohem více. O to silnější mohl už tak silný zážitek být. A scény po titulcích? Jsou. První sází na loserovský humor. Druhá v sobě má něco důležitějšího. Podobně jako celí Thunderbolts.