Když se řekne osobní stylista, většině lidí se vybaví někdo, kdo se nám stará o šatník, má v něm přehled, doporučuje outfity nebo nové zajímavé kousky. Především to ale bude výsada spíš bohatších klientů, protože osobní stylista si běžně účtuje 700 až 1 500 korun za hodinu. S nástupem nových modelů umělé inteligence ale bariéra mizí. Během posledních let se objevilo několik aplikací, které pomocí AI fungují jako kompletní poradce se šatníkem. A něco podobného si navíc už může postavit uživatel sám, a to skoro zadarmo.

Na začátku stála paradoxně výzva šéfa OpenAI Sama Altmana, když jeho společnost v červenci vydala svůj dosud nejvýkonnější jazykový model. „Rád bych viděl zajímavé věci, které lidé vytvoří pomocí verze 5.6 Sol. Tomu, kdo vytvoří tu nejúžasnější věc, pošlu speciální dárek z archivů OpenAI,“ napsal na X. Vítěz zatím známý není, ale sociálními sítěmi nejvíce rezonoval jeden návrh: profesionální AI stylista od uživatele vystupujícího jako Thijs.

Na sítích se pochlubil sérií outfitů, které mu pomohl vygenerovat GPT-5.6 Sol. Propojil nástroj s albem se svými fotkami a nechal ho ze snímků vytáhnout obrázky každého kusu oblečení, které vlastní. Potom umělé inteligenci zadal, ať z nich vytvoří nové outfity a rovnou je na něm vizualizuje. Díky tomu se mohl na jednom místě pohodlně podívat na to, co všechno jeho skříň ukrývá. Celý proces přidávání nového oblečení se dá navíc poměrně snadno zautomatizovat a k vytvoření vlastního stylisty lze využít i jiné AI modely.

Vydali jsme se proto stejnou cestou a využili Gemini ve verzi 3.6 Flash. Nejvíce času mi zabralo nafocení šatníku, konkrétně jsem vyfotil 44 kusů mého společenského oblečení včetně bot. Vynechal jsem vše sportovní a také veškeré doplňky. Oblečení jsem vyfotil pověšené přímo ve skříni. Pak jsem fotky nahrál do Gemini a nechal je všechny předělat do stejného stylu. AI tak vytvořila pohled zepředu a doplnila k tomu bílé pozadí, v podstatě jako v katalogu e-shopu. Zvládla to téměř bez chyb a nebylo potřeba oblečení fotit v ateliéru ani na figurínách.

Také je možné celý proces urychlit stejně jako Thijs a umělé inteligenci dát rovnou přístup k fotogalerii v mobilu, čímž získá obrovské množství dat. Další variantou je propojení s e-mailovou schránkou a historií nákupů nového oblečení, což se dá automatizovat při každém nově pořízeném kousku.

Jakmile jsou podklady pohromadě, můžete začít formovat vlastního stylistu. Zadal jsem Gemini, aby vyrobil inventář oblečení rozdělený do jednoduchých kategorií, například bundy a košile zvlášť. Ke každému kousku pak přidal barvu, značku, materiál, velikost a střih. Většinu dokázal udělat sám, jen několik nepřesností jsem upravoval ručně.

Galerii digitálního šatníku pak tvoří jednoduchý HTML soubor s krátkým zdrojovým kódem, který model dokáže podle potřeby upravovat. HTML definuje základní kostru a text stránky, CSS udává veškerý vizuální styl, tedy béžové pozadí, uspořádání karet do mřížky a vzhled okna detailu položky. JavaScript se stará o filtrování oblečení podle kategorií, otevírání detailních oken po kliknutí a veškeré dynamické chování stránky.

Protože Gemini neumí generovat živý náhled stránky přímo v chatu, je potřeba si ji otevřít v novém okně a pro průběžné úpravy dát Gemini přístup k Google Disku, kde vám vytvoří složku s HTML souborem a fotografiemi oblečení. Naopak konkurenční Claude od Anthropicu využívá funkci Artifacts, díky které vygenerovanou galerii dokáže zobrazit přímo v okně chatu.

Do nástroje jsem následně přidal informaci, jaký dresscode bude na akci, kam mířím. K tomu věk, místo, kde žiju, a také současné počasí – aby AI nedoporučovala tlustý kabát, zatímco je venku 30 stupňů Celsia. Užitečné je také popsat zhruba vlastní vkus, pokud není cílem všechno od základu změnit.

Nástroj mi následně navrhl outfity na celý pracovní týden, kdy poskládal nafocené oblečení ze skříně. Dokázal je ale kombinovat i s úplně novými produkty, abych získal představu, jak praktické jsou. Umělá inteligence se sice plně nevyrovná zkušenému módnímu stylistovi, ale pro běžného člověka představuje dobrou oporu například ve chvíli, kdy si prohlížíte e-shop a zvažujete impulzivní nákup. Dokonce mi pomohl ušetřit peníze, protože u většiny nových návrhů upozornil, že podobných výsledků docílím už s tím, co ve skříni mám.

Funkce digitálního šatníku už roky nabízejí také specializované aplikace. Tou nejrozšířenější je britská Whering s deseti miliony uživatelů, která se při tvorbě inspirovala fiktivním softwarem z kultovního amerického filmu Clueless (česky Bezmocná) z devadesátých let. Hned další je jihokorejská Acloset se sedmi miliony uživatelů.

Kromě online šatníku obě nabízejí i základní rady a doporučení, jaké další oblečení si koupit. Uživatelé si tu mohou také filtrovat kousky od udržitelných značek nebo ze second handů, které s aplikací spolupracují. Jenže aby vše fungovalo správně, musíte své oblečení vyfotit zepředu a tak, aby bylo přesně vidět.

Tuto překážku odstraňují aplikace, které ve velké míře využívají AI a stačí jim třeba jen přístup ke galerii v mobilu. Příkladem je singapurská Aesty, která se ostatně stala inspirací pro výše zmíněného uživatele Thijse při tvorbě AI stylisty. Je tu však jeden rozdíl – předplatné Aesty vyjde na několik set korun měsíčně.