Je jim pouhých třiadvacet let, a přesto stojí v čele firmy, která ročně generuje více než miliardu dolarů. Trojice Brendan Foody, Adarsh Hiremath a Surya Midha vybudovala od píky startup Mercor, který se během pouhých dvou let stal klíčovou spojkou mezi předními AI laboratořemi a tisíci vysoce kvalifikovaných odborníků, od právníků a lékařů přes programátory až po vědce. Jejich služby využívají OpenAI, Anthropic či Meta, jak se ale ukazuje, ani tenhle příběh není tak růžový, jak by se na první pohled mohlo zdát.

V říjnu 2025 se díky neotřelému nápadu zakladatelé Mercoru stali nejmladšími self-made miliardáři na světě a jejich jména se objevila na titulních stranách médií coby symbol dosud nevídaného úspěchu. Za oslnivým růstem se však v posledních týdnech začal rýsovat i méně přitažlivý obraz firmy, kterou podle amerického Forbesu sužují bezpečnostní selhání, interní podvody i extrémní tlak na zaměstnance ze strany mladého, nepříliš zkušeného vedení.

Foody, Hiremath a Midha se potkali na střední škole v Kalifornii během debatních soutěží, kde mezi sebou mimo jiné soupeřili. Všichni tři brzy získali Thiel Fellowship, grant od miliardáře Petera Thiela, zakladatele PayPalu a podporovatele Donalda Trumpa, který dává sto tisíc dolarů mladým lidem výměnou za to, že opustí školu a začnou podnikat.

Původně jako studenti hledali způsob, jak automatizovat nábor zaměstnanců. Během vývoje AI personalisty ale zjistili, že jejich nejcennějším aktivem není software, ale síť odborníků, kterou si při tvorbě nástroje vytvořili. A tak, obrazně řečeno, otočili kormidlo směrem k trénovacím datům pro AI, a trefili jackpot.

V říjnu 2025, kdy jim bylo dvaadvacet let, Forbes oznámil, že se tři přátelé stali nejmladšími self-made miliardáři na světě. Investiční kolo ve výši 350 milionů dolarů tehdy ocenilo Mercor na deset miliard a z mladíků se rázem stali světoznámí podnikatelé. Jenže pak přišel rok 2026 a s ním i první, dost zásadní výzvy. Ty začaly interní schůzí, kterou Foody svolal na počátku roku.

Během setkání se zaměstnanci se měl podle zdrojů Forbesu na plátně v prezentační místnosti za zády mladého šéfa rozsvítit nápis „podvod“. Jeden z prvních zaměstnanců firmy, který byl tehdy považován za mimořádně důvěryhodného a měl na starosti vztahy s Anthropicem, jedním z klíčových klientů Mercoru a zároveň jedním z největších hráčů na trhu s umělou inteligencí, přivedl do firmy svého bratra i otce.

V interní databázi je vedl jako „experty“ a následně jim na odměnách vyplatil stovky tisíc dolarů. Na nesrovnalosti se přišlo až po několika měsících, kdy si někdo všiml, že kontraktorům bylo vyplaceno více peněz, než kolik Anthropic za jejich práci skutečně uhradil.

Mercor uvádí, že peníze nakonec získal zpět a klienti neutrpěli žádnou škodu. To je ale zřejmě příliš zjednodušené tvrzení. Podle zdrojů blízkých celé věci, s nimiž mluvili novináři z Forbesu, Anthropic o incidentu dlouhou dobu vůbec nevěděl a firma svůj průšvih nějaký čas zamlčovala.

Severokorejci v kódu

Finanční podvod ale nebyl ani zdaleka tím nejhorším, co se ve startupu dělo. Už od listopadu 2024 si zaměstnanci Mercoru začali šeptat o znepokojivém úkazu: někteří kontraktoři nemuseli být tím, za koho se vydávali. Interně se pro ně vžila zkratka „NK“, odkazující na Severní Koreu.

Podle několika bývalých zaměstnanců se severokorejským operativcům skutečně podařilo proniknout do systému pomocí ukradených identit, obejít bezpečnostní kontroly a pracovat jako běžní zaměstnanci. Část z nich pracovala přímo na projektech pro Anthropic a další americké AI laboratoře, díky čemuž měli přístup k informacím o tom, jaká trénovací data tyto firmy sbírají. Tedy k údajům, které laboratoře střeží jako přísné obchodní tajemství.

Ironií je, že tito lidé podle zdrojů Forbesu patřili k nejschopnějším. Pracovali osmdesát hodin týdně a psali čistý, téměř bezchybný kód. Jeden z nich se dokonce vypracoval až na projektového vedoucího, protože mu všichni důvěřovali. Tedy až do chvíle, kdy ho odhalil interní systém pro detekci podvodů.

Mercor na situaci reagoval testováním tří bezpečnostních firem, sestavením specializovaného týmu pro odhalování podvodů a vytvořením manuálu, podle něhož bylo možné operativce rozpoznat. Dnes identitu ověřuje prostřednictvím softwaru Persona. Jenže preventivní opatření přišla až ve chvíli, kdy problém přetrvával nejméně rok.

Hack, žaloby a nervózní Meta

Letos v dubnu navíc přišla další rána. Mercor se stal jednou z tisíců firem zasažených masivním kybernetickým útokem propojeným s open-source projektem LiteLLM. Meta okamžitě pozastavila spolupráci a spustila vlastní vyšetřování. OpenAI a další laboratoře nyní prověřují, zda nebyla odhalena jejich proprietární trénovací data. Firma navíc čelí nejméně šesti žalobám od kontraktorů, kteří tvrdí, že kvůli nedbalosti Mercoru unikly jejich citlivé osobní údaje včetně rodných čísel.

Podle interních zdrojů se navíc prudce změnila i atmosféra uvnitř startupu. Mercor vyrostl z necelých čtyřiceti zaměstnanců na téměř tři stovky, což s sebou přineslo firemní kulturu, kterou bývalí pracovníci popisují jako vyčerpávající.

Pracovní doba od devíti ráno do devíti večer, šest dní v týdnu má být pro zaměstnance běžnou normou a vysoce postavení manažeři se údajně v pozdních hodinách záměrně prochází po kancelářích a zapisují si, kdo ještě sedí u svého stolu a kdo už odešel domů. Mluvčí Mercoru Heidi Hagbergová to však popírá.

„Nestanovujeme pracovní dobu, očekáváme ale, že lidé budou tvrdě pracovat a udrží tempo našich zákazníků, kteří patří k nejvýznamnějším firmám na světě. Tahle intenzita nemusí být pro každého,“ komentuje situaci. Podle bývalých zaměstnanců však vedení v interním dotazníku položilo otázku: „Kdo podle vás snižuje laťku naší společnosti?“ tedy kdo je nejslabší článek a koho by bylo možné anonymně vyřadit.

Úspěch za každou cenu

A nad celým tímto chaosem se navíc vznáší paradox, na němž firma stojí. Mercor platí lidem za to, aby naučili stroje dělat jejich vlastní práci. Právníci učí AI psát smlouvy, analytici vyhodnocovat investice a programátoři programovat. Každý, kdo pro firmu pracuje, tak zároveň vlastními silami urychluje okamžik, kdy se jeho vlastní práce může stát zbytečnou.

Příběh Mercoru ale vypovídá ještě o něčem širším. Ukazuje, co se může stát ve chvíli, kdy se rychlost růstu stane jediným měřítkem úspěchu a všechno ostatní jí ustoupí. Bezpečnostní procesy se nestihnou vybudovat, protože firma roste příliš rychle. Firemní kultura se začne rozpadat, protože na její vědomé utváření nezbývá prostor. A problémy se zametají pod koberec, protože přiznat slabinu by mohlo ohrozit další investiční kolo.

Mercor v tom přitom není výjimkou. Spíš představuje vyhrocený příklad vzorce, který zná Silicon Valley už velmi dobře: mladí zakladatelé s velkou vizí, investoři s neomezeným kapitálem a tlak růst za každou cenu. Následky se řeší až později. „Move fast and break things,“ znělo kdysi heslo, které proslavil šéf Mety Mark Zuckerberg. Jenže když se těmi „věcmi“ stanou osobní údaje kontraktorů a citlivá data předních AI laboratoří, má rychlost zcela jinou cenu.