Pán prstenů se vrací, Boromir ale nikdy neodešel. Díky opožděnému scénáři z Roklinky dobyl internet

Sean Bean je slavný nejen mezi fanoušky Pána prstenů, ale také jako meme. Nebylo to v plánu, tvůrci jeho vzniku ale přece jen trochu pomohli.

Filip HouskaFilip Houska

boromir

Reprofoto: Medivh/YouTube

Sean Bean v roli Boromira

0Zobrazit komentáře

Část scénáře dostal jen několik hodin před natáčením, a proto potřeboval mít své věty někde poblíž, kdyby je náhodou zapomněl. A kam jinam si papír položit než na klín, na který mohl nenápadně sklonit oči? Aniž by si to tvůrci Pána prstenů tehdy vůbec uvědomovali, stvořili tím jednu z nejslavnějších scén filmové trilogie, alespoň co se týče jejích nejrůznějších úprav na internetu. Hlavním aktérem byl všemi milovaný Boromir.

Sean Bean je zkušený herec, který své umění piloval v několika velkých projektech. Ať už v bondovce Zlaté oko, akčním Roninovi, epické Troje nebo třeba v seriálovém megahitu od HBO Hra o trůny v roli Eddarda Starka. Dnes už pětašedesátiletý britský herec si ale zahrál také v Pánu prstenů – a právě pro roli statečného, skeptického a chybujícího gondorského bojovníka Boromira si ho oblíbila jak široká divácká veřejnost, tak uživatelé z nejhlubších míst internetu.

Stalo se tak v prvním filmu slavné ságy Petera Jacksona, ve Společenstvu Prstenu, kde se v Roklince uspořádala porada o tom, jak naložit s ústředním prstenem. Když se rozhodlo, že musí být zničen v místě stvoření, v obávaném Mordoru, vzal si slovo Boromir, který přítomné elfy, trpaslíky a lidi upozornil na nástrahy, které Mordor ukrývá. Dodnes jde z této pasáže husí kůže, při správném použití ale dokáže být i krásně ironická a zábavná.

Toho, co ve filmu zní jako seriózní varování, se chopili kreativní internetoví uživatelé, kteří po zhruba třech letech od premiéry Společenstva Prstenu vytvořili mustr pro vtipné grafické koláže. Stačilo využít pár vteřin v momentě, kdy se Boromir upřeně podívá na osazenstvo a udělá gesto rukou, které má znázorňovat naléhavost a závažnost situace. A nový meme s názvem One Does Not Simply Walk Into Mordor se stal hitem.

mordor

Foto: Know Your Meme

One Does Not Simply Walk Into Mordor

Na diskuzních fórech a sociálních sítích – podobně jako u jiných slavných memů – se okolo roku 2004 začaly objevovat předělávky této scény s jinými popisky, které reagovaly na dění ve světě, na společenské problémy, na sportovní utkání… Jednoduše na cokoliv. Jde o tak univerzální momentku, že má využití všude.

Zpravidla z ní ale vznikaly koláže, které mají vyjádřit nějaké všeobecné ponaučení s notnou dávkou sarkasmu. Odvíjely se hlavně od úvodního spojení „One does not simply“, respektive „Člověk jednoduše ne…“ – a za něj se dosadilo to, co chtěl tvůrce říct. Třeba jezení špaget pomocí lžíce, nastavení hlasitosti televize na liché číslo nebo chození do kina bez popcornu. Bean ani Jackson se svým štábem neměli v úmyslu udělat ze scény virální fór, trošku tomu ale pomohli.

Tím, že je původní filmová adaptace Pána prstenů objektivně jednou z nejlepších ság na světě, kterou všichni znají, mluví se o ní i více než dvacet let po premiéře prvního dílu. A obzvlášť teď, když ve Warner Bros. oznámili, že brzy vzniknou nové filmy ze Středozemě. Před časem se také o slavné pasáži z Roklinky rozpovídal sám Jackson během videohovoru s herci, kde vysvětlil, že Bean neměl dostatek času na přípravu.

Jeho dialog v Roklince měl být podle Jacksonových slov napsán pouhý večer před natáčením – a byl mu předán teprve ráno před tím, než se zapnuly kamery. Britský herec si tak papír se scénářem přilepil k noze, aby se na něj mohl v případě potřeby podívat, protože si ho úplně nepamatoval. V jeden moment si toho mohli všimnout i diváci, konkrétně v části, kdy Bean pomalu zvedá oči od svého klína a začíná mluvit.

Původně měla být scénka také o něco rychlejší, možná ale i díky Beanově nepřipravenosti, respektive zpoždění s přípravou scénáře na straně tvůrců, dostala o něco dramatičtější punc. Jacksonův tým ji pochopitelně do filmu zahrnul – a prakticky tím potvrdil, že texty těch nejlepších filmových scén nemusí vznikat měsíce dopředu. Někdy je třeba i trochu té punkovosti, spontánnosti.

Beanova momentka je tak například přesným opakem scény, která pro změnu na internetu ještě více proslavila seriál Simpsonovi. I ten má v jednom z dílů virální pasáž, kdy Homer zajíždí do živého plotu, což se může na první pohled jevit jako nepříliš složitě propracovaná věc. Pravda je ale taková, že ji animátor minimálně pětkrát zpětně upravoval, aby působila tak, jak měla. Podobných příkladů lze najít stovky, žádný ale nepřekoná varujícího Boromira.

Ciri ze Zaklínače, šimpanz a promrhaný potenciál. Nová Planeta opic je předvídatelný slepenec tří filmů

Království Planeta opic je už čtvrtý film ve znovuzrozené sérii postapokalyptických sci-fi spektáklů. A ta únava a recyklace je na něm vidět.

KINGDOM OF THE PLANET OF THE APES

Foto: Falcon

Šimpanz Noe (Owen Teague), lidská dívka Nova (Freya Allanová) a moudrý orangutan Raka (Peter Macon) ve snímku Království Planeta opic

0Zobrazit komentáře

Planeta opic se opět vrací. Čtvrtý film z aktuální série s krkolomným názvem Království Planeta opic vypadá úchvatně, opičí hrdinové jsou jako živí a postapokalyptická Země bez lidské civilizace je působivá. Jenže příběhově je novinka, která právě vstoupila do českých kin, úplně obyčejná.

Boje o to, kdo ovládne Zemi, jsou dobojované. Planeta má jasné vládce – opice. Od chvíle, kdy lidé naposledy stáli na vrcholu evolučního žebříčku, už uplynula dlouhá doba a málokdo o takovém rozložení sil vůbec ví. Z lidí jsou už jen divoká zvířata a to, co postavili, pohltila vegetace. Lidoopi žijí v míru a pohodě, tedy alespoň tak to vidí šimpanz Noe a jeho kmen. Idylu ale jednoho dne naruší výpad násilného kmene, který postaví jeho vnímání světa na hlavu.

Tak začíná čtvrtý díl znovuobnovené série, která se rozjela v roce 2011, ta úplně původní byla v kinech dokonce už v roce 1968. A i napočtvrté (nebo vlastně navíckrát) se řeší konflikt či soužití lidí a opic a to, že na obou stranách jsou dobré i špatné postavy. Možná i kvůli této únavě a recyklaci materiálu Království Planeta opic vůbec ničím nepřekvapí.

Že všechno nebude tak růžové, jak se zdá, je jasné od začátku filmu režiséra Wese Balla, podepsaného pod přinejlepším průměrnou sérií Labyrint (v originále Maze Runner). Jenže jakmile k prvnímu střetu mezi těmi hodnými a zlými dojde, hned víte i to, co přesně bude následovat až do závěrečných titulků. A stejně se to nabaluje dál a dál i ve zdánlivých maličkostech.

Hlavního hrdinu na začátku filmu nemá rád ochočený orel jeho otce. Klove ho, neposlouchá, nepomáhá. Co myslíte, že se stane?

Protagonisté se potřebují proplížit skrz nepřátelský tábor a rozhodně nepotřebují, aby je někdo chytil. Co myslíte, že se stane?

Opičáci si dělají legraci z lidí, že neumějí mluvit. Načež potkají lidskou dívku v podání Freyi Allanové alias Ciri ze Zaklínače. Co myslíte, že se stane?

Odpověď na poslední otázku vám mimochodem natvrdo prozradí trailer, takže to je dvojnásob nepřekvapivé. Ale i bez předběžného odhalení v ukázce by to s vámi v kině nic neudělalo. Všechno, co se ve 144 minut dlouhém filmu děje, je jednoduše předvídatelné.

K tomu si přidejte, že snímku chybí tempo. Na to, že jde o akční film, je zoufale pomalý a velkou část Království sledujete jen dva debatující lidoopy, kteří se navíc baví angličtinou srozumitelnou pro kohokoliv, kdo se ji teprve začíná učit. Jistě, ilustruje to atmosféru – stejně jako dechberoucí vizuály světa, kde sice ještě pořád jsou zbytky obřích budov, mostů nebo lodí, ale ty si pomalu a jistě bere zpátky do své moci příroda. To všechno vypadá parádně, jenže se vedle toho nic moc neděje.

Přitom Království zvládá i další věci dobře. Trikoví lidoopi jsou tradičně jako živí (ale chce se dodat, že jen tím film už nemůže nadchnout), chovají se „lidsky“, mají mimiku, emoce, jsou to funkční filmové postavy. Tedy hlavně ti kladní v čele s šimpanzem Noem, opičí zloduch je prostě klišovitý záporák, stejně jako jeho gorilí poskok. A že hrdinka Freyi Allanové je mnohem méně zajímavá a plošší než Owen Teague jako Noe, je sice škoda, ale ve filmu se slovy Planeta opic v názvu to nepřekvapí.

Povedené je také postapokalyptické zasazení. Království Planeta opic je částečně dobrodružný film, částečně akční sci-fi, ale jeho možná nejzajímavější část je tak trochu road movie, kde sledujete ony zarostlé mrakodrapy a poslední zbytky padlé lidské civilizace – a hlavně tak činíte skrz oči lidoopů.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Někdy je to až mrazivé, třeba když se opičí a lidské myšlení ukazují nikoliv v kontrastu dvou rozdílných druhů, ale v dobyvačném a krutém souladu. Jindy zábavné, například když opičáci rozumují nad tím, k čemu asi sloužila ta či ona budova. Občas to má i hloubku, třeba když Noe se svými šimpanzími kamarády objeví dětskou knížku o zvířatech, která jsou… v zoo. Samo to ale nestačí.

Když už se všechno doplouží k očekávatelnému konci, pokusí se film ještě v posledních chvílích o letmý náznak nějakého zvratu. Místo toho dostaneme příslib dalšího pokračování. U zábavnějšího snímku by to bylo potěšující, takhle to spíš vyvolává obavy, že střet opic a lidí, který už uspokojivě ukázaly předchozí tři filmy, budeme sledovat popáté – ale opět stejně.