Část scénáře dostal jen několik hodin před natáčením, a proto potřeboval mít své věty někde poblíž, kdyby je náhodou zapomněl. A kam jinam si papír položit než na klín, na který mohl nenápadně sklonit oči? Aniž by si to tvůrci Pána prstenů tehdy vůbec uvědomovali, stvořili tím jednu z nejslavnějších scén filmové trilogie, alespoň co se týče jejích nejrůznějších úprav na internetu. Hlavním aktérem byl všemi milovaný Boromir.

Sean Bean je zkušený herec, který své umění piloval v několika velkých projektech. Ať už v bondovce Zlaté oko, akčním Roninovi, epické Troje nebo třeba v seriálovém megahitu od HBO Hra o trůny v roli Eddarda Starka. Dnes už pětašedesátiletý britský herec si ale zahrál také v Pánu prstenů – a právě pro roli statečného, skeptického a chybujícího gondorského bojovníka Boromira si ho oblíbila jak široká divácká veřejnost, tak uživatelé z nejhlubších míst internetu.

Stalo se tak v prvním filmu slavné ságy Petera Jacksona, ve Společenstvu Prstenu, kde se v Roklince uspořádala porada o tom, jak naložit s ústředním prstenem. Když se rozhodlo, že musí být zničen v místě stvoření, v obávaném Mordoru, vzal si slovo Boromir, který přítomné elfy, trpaslíky a lidi upozornil na nástrahy, které Mordor ukrývá. Dodnes jde z této pasáže husí kůže, při správném použití ale dokáže být i krásně ironická a zábavná.

Toho, co ve filmu zní jako seriózní varování, se chopili kreativní internetoví uživatelé, kteří po zhruba třech letech od premiéry Společenstva Prstenu vytvořili mustr pro vtipné grafické koláže. Stačilo využít pár vteřin v momentě, kdy se Boromir upřeně podívá na osazenstvo a udělá gesto rukou, které má znázorňovat naléhavost a závažnost situace. A nový meme s názvem One Does Not Simply Walk Into Mordor se stal hitem.

Foto: Know Your Meme

One Does Not Simply Walk Into Mordor

Na diskuzních fórech a sociálních sítích – podobně jako u jiných slavných memů – se okolo roku 2004 začaly objevovat předělávky této scény s jinými popisky, které reagovaly na dění ve světě, na společenské problémy, na sportovní utkání… Jednoduše na cokoliv. Jde o tak univerzální momentku, že má využití všude.

Zpravidla z ní ale vznikaly koláže, které mají vyjádřit nějaké všeobecné ponaučení s notnou dávkou sarkasmu. Odvíjely se hlavně od úvodního spojení „One does not simply“, respektive „Člověk jednoduše ne…“ – a za něj se dosadilo to, co chtěl tvůrce říct. Třeba jezení špaget pomocí lžíce, nastavení hlasitosti televize na liché číslo nebo chození do kina bez popcornu. Bean ani Jackson se svým štábem neměli v úmyslu udělat ze scény virální fór, trošku tomu ale pomohli.

Tím, že je původní filmová adaptace Pána prstenů objektivně jednou z nejlepších ság na světě, kterou všichni znají, mluví se o ní i více než dvacet let po premiéře prvního dílu. A obzvlášť teď, když ve Warner Bros. oznámili, že brzy vzniknou nové filmy ze Středozemě. Před časem se také o slavné pasáži z Roklinky rozpovídal sám Jackson během videohovoru s herci, kde vysvětlil, že Bean neměl dostatek času na přípravu.

Jeho dialog v Roklince měl být podle Jacksonových slov napsán pouhý večer před natáčením – a byl mu předán teprve ráno před tím, než se zapnuly kamery. Britský herec si tak papír se scénářem přilepil k noze, aby se na něj mohl v případě potřeby podívat, protože si ho úplně nepamatoval. V jeden moment si toho mohli všimnout i diváci, konkrétně v části, kdy Bean pomalu zvedá oči od svého klína a začíná mluvit.

Původně měla být scénka také o něco rychlejší, možná ale i díky Beanově nepřipravenosti, respektive zpoždění s přípravou scénáře na straně tvůrců, dostala o něco dramatičtější punc. Jacksonův tým ji pochopitelně do filmu zahrnul – a prakticky tím potvrdil, že texty těch nejlepších filmových scén nemusí vznikat měsíce dopředu. Někdy je třeba i trochu té punkovosti, spontánnosti.

Beanova momentka je tak například přesným opakem scény, která pro změnu na internetu ještě více proslavila seriál Simpsonovi. I ten má v jednom z dílů virální pasáž, kdy Homer zajíždí do živého plotu, což se může na první pohled jevit jako nepříliš složitě propracovaná věc. Pravda je ale taková, že ji animátor minimálně pětkrát zpětně upravoval, aby působila tak, jak měla. Podobných příkladů lze najít stovky, žádný ale nepřekoná varujícího Boromira.