Umělá inteligence prostupovala byznys Petra Zahradníka dávno předtím, než ji skrze velké jazykové modely objevila i širší veřejnost. Přesto si majitel společnosti Qminers, která se věnuje algoritmickému obchodování, ještě celkem nedávno neuměl představit, jak rychle se celý AI ekosystém bude vyvíjet. „To, jak jsem fungoval před rokem a jak dnes, jsou dvě úplně odlišné věci,“ říká v podcastu Money Maker. Rozhovor s ním je dalším z naší série zaměřené na fenomén umělé inteligence a všeho, co jej obklopuje. „Vidím velké příležitosti, ale také ohromná společenská rizika,“ dodává.

Petr Zahradník je mimořádně úspěšný byznysmen: jeho firma Qminers každý rok vydělává několik set milionů korun v čistém a vedle toho drží i menšinové podíly v dnes již miliardových projektech Nano Energies, Delta Green, Second Foundation nebo EquiLibre, které taktéž hodně spoléhají na AI. Je také zakladatelem a hlavním mecenášem neziskové organizace Matika Česku, která se snaží zlepšit výuku matematiky na školách. Umělá inteligence je tedy něco, nad čím hodně a často přemýšlí.

„Lidstvo si nakonec najde cestu, ale je možné, že nás předtím čeká nějaký propad,“ vysvětluje v podcastu Money Maker, který si můžete pustit v přehrávači níže nebo ve všech podcastových aplikacích. Detailně v něm popisuje, jak o nástupu umělé inteligence uvažuje, čeho se bojí a jestli můžou počítače zničit demokracii, zároveň poukazuje na roli a proměny vzdělávání či na to, jak moc se díky AI zlepší zdraví lidí a naše poznání toho, kterak funguje třeba lidské tělo.

Níže přinášíme přepis těch nejzajímavějších pasáží, které v podcastu zazněly.

Lidstvo to nakonec zvládne

Pro nás umělá inteligence samozřejmě znamená živobytí. Ale současný gigantický rozvoj jazykových modelů vnímám jako něco, co má obrovský potenciální přínos i obrovská rizika. Můj současný vztah k umělé inteligenci je takový, že je to můj denní chléb, ale zároveň je to něco, co mi zatajuje dech, a říkám si: Ty jo, tohle bude v nějakém smyslu drama.

Věřím ale, že si lidstvo poradí a nakonec ten přínos vyhraje. Jestli totiž jako lidstvo umíme něco opravdu dobře, tak je to schopnost vymyslet, jak se posunout kupředu k něčemu lepšímu. Krátkodobě se ale asi nevyhneme propadu. Čeká nás údolí, kterým si jako společenství budeme muset projít, a budeme to muset vymyslet jinak.

Lepší zdraví díky AI

Začnu něčím jednodušším. I ve svém okolí vidím, že se ani ty úplně základní příklady užití zatím moc nedějí, přestože by už měly. Týkají se totiž největších výhod. Tou největší výhodou je lepší fyzické zdraví, které před námi díky těmto nástrojům může být. Podle mě je naprosto realistický a velmi pravděpodobný scénář, že budeme mnohem zdravější. Každý máme v rodině nějaké nemoci a my jednu docela velkou řešíme už delší dobu. Využívám k tomu úplně jednoduchý postup, na který nepotřebujete žádné speciální schopnosti.

Mám rozjetý jeden hodně dlouhý chat. Pokaždé do něj nahraji lékařskou zprávu, laboratorní výsledky a chci po tom nejlepším aktuálně dostupném modelu, aby mi řekl, co dělat dál. Takhle fungujeme už zhruba rok a tři čtvrtě. AI asistent má k dispozici veškerý kontext – zná všechny zprávy, výsledky a navíc disponuje gigantickou znalostní bází. Ví o všech vědeckých objevech, a když náhodou neví, mrkne se na Google Scholar.

Pro mě je naprosto fascinující, když tam ta data nasypete, počkáte patnáct minut a model vám vzápětí vyhodí další jasné kroky. Řekne vám: Tyto výsledky dávají smysl, děje se tam tohle, s takovou a makovou pravděpodobností. Tady máš zdroje, jestli si to chceš dohledat. Další postup by měl vypadat takto, počítej s případnými vedlejšími účinky, prober to s doktorem a zařiď si tyhle konkrétní věci.

Zajímavé je sledovat, že naši doktoři nakonec udělají zhruba to samé, co mi předtím poradila AI. Akorát jim to trvá třeba týden. Zatím umělou inteligenci používáme vyloženě jako orientační kontrolu, nechceme doktory prudit a chodit za nimi s hotovým návodem, který mi poradila AI. Ale ta rychlost a schopnost dát veškerou evidenci na jedno místo je zkrátka fantastická. Ošetřující profesorka u nás to sice ještě nepoužívá, ale věřím, že jsme opravdu blízko doby, kdy se to stane pro lékaře naprostým standardem.

Doktor už nebude lékařskou zprávu psát od nuly. Bude dělat review. V USA už dnes funguje systém Open Evidence, do kterého je bezpečně nasypáno obrovské množství dat mimo běžné trénovací sady. Bude naprosto běžné, že doktor dostane všechno předžvýkané. Jen se na to podívá, zhodnotí, co je v pořádku, a navrhne léčbu. Urychlí to celý proces. Samozřejmě bude nadále přejímat odpovědnost a podepisovat se pod to, aby nevznikaly spory ohledně zapojení AI. Ale jeho celková výkonnost bude úplně jinde. A bude to mnohem lepší.

Dramatická změna způsobu práce

Žiju ve veliké bublině, mám štěstí na spoustu schopných lidí, kteří by tyhle změny měli zvládat nadprůměrně dobře. Přesto vidím, že pro mnoho z nich je nová podoba práce překvapením. Naše práce historicky spočívá hlavně v kladení dobrých otázek. Když už si takovou otázku položíte a vycizelujete ji, přichází hledání řešení. Dříve jsme trávili obrovské množství času tím, jak na ni odpovědět. Programovali jsme, procházeli grafy, testovali hypotézy.

V té první fázi – při hledání správné otázky – nám AI zatím tolik nepomáhá, i když věřím, že se to časem posune. V té druhé nám ale pomáhá extrémně. Dnes už fungujete v roli pána agentů. Jakmile máte dobrou otázku, necháte AI agenta naplánovat si práci, zkontrolujete si jeho plán, abyste se ujistili, že není úplně mimo, a řeknete mu: Tak jo, jdi dělat svůj job.

A vy se mezitím přesunete k další otázce. I pro mě je to ale překvapivě velmi energeticky náročné. Člověk si dřív ani neuvědomoval, jak moc si jeho mozek odpočinul u samotného řemesla, kdy něco ťukal do klávesnice a odpovídal na tu otázku. Teď to řemeslo dělá někdo jiný a vy musíte mozek znovu namáhat tou nejkreativnější částí – kladením dalších chytrých otázek.

Spousta mých kolegů se navíc teď bojí, že když přijdou o tohle řemeslo, ztratí i schopnost pokládat správné otázky. Mají pocit, že právě ten neustálý kontakt s řemeslem, tedy to samotné odpovídaní, je dělá lepšími vědci ve smyslu kladení otázek. Samotný proces revidování cizí práce totiž nestačí. Ta kreativní činnost, kdy věci vyrábíte vlastníma rukama, do vás zapéká nové dovednosti a učí vás. Zatím naprosto nevyřešenou otázkou tak je, jak to dělat nejen u juniorů, ale i seniorů, kteří se bojí možného vlastního zhoršení.

Firmy čeká velká disrupce

Spousta byznysů, které dnes žijí v pocitu, že jejich práce je ryze lidská – že musí někam telefonovat a fyzicky něco zařizovat – zažije obrovskou disrupci. Vezměte si typickou cestovku. Dnes musí někam zavolat a zjišťovat, jaké mají hotely kapacity. Jenže to už je vyřešený problém, za chvíli si to mezi sebou prostě vykomunikují AI agenti.

Průměrná firma, která se živí intelektuální činností, už je dnes ve fázi, kdy by drtivá většina jejích zaměstnanců měla mít své vlastní AI agenty. Dává smysl, aby každý měl k ruce svého digitálního asistenta na rutinní úkoly. U vás třeba tak, že ráno přijdete do práce a už na vás čekají hotové rešerše, připravené texty a návrhy, co máte dělat.

Práci, která vám původně zabrala celé dopoledne, máte najednou hotovou už k snídani. Na ty výstupy jen zareagujete, zadáte další pokyny a dál si ty své agenty pasete. Pro průměrnou intelektuální firmu tohle platí už dnes a ty, co to nedělají, brzy budou muset.

Moje práce se proměnila

My jsme byli technologicky hodně sofistikovaní už dříve, takže pro nás ten technologický skok nebyl takové drama. Přesto se mění mnohé. Já sám jsem se například vrátil k psaní kódu ve vývojářském prostředí, což bych už nikdy nečekal. Najednou je to pro mě efektivní a spoustu věcí si dokážu udělat sám. Už sice nejsem zručný kodér, to řemeslo mě dávno opustilo, ale s pomocí strukturovaného jazyka dosáhnu stejných věcí, kterých jsem předtím dosahoval tak, že jsem něco někomu strukturovaně řekl.

Je to úplně jiný svět. Vede k mnohem menšímu počtu lidských interakcí, ale k násobně vyšší výkonnosti. Své nápady a problémy teď s pomocí AI dokážete individuálně posunout úplně jinam než dřív. Teprve pak nastává interakce s živým kolegou, který to celé vezme a posune zase o kus dál. Jsme díky tomu mnohem rychlejší. Když vidím ten obrovský progres za poslední rok, tak až se spolu budeme bavit za rok, vůbec netuším, jak to bude vypadat.

Evropa musí mít vlastní AI

I Evropa si nepochybně tím údolím projde, to už je dnes celkem jasně dané. Nic s tím neuděláme, ale není to ani žádná katastrofa, zatím jsme se vždycky dokázali zvednout. Mám ale pocit, že obří laboratoře vyvíjející takzvané frontier modely fungují zatím tak trochu jako letadlo. Je to strašně drahé a není vůbec zřejmé, z čeho se to celé zaplatí. Představuji si to tak, že jakmile si tyhle firmy začnou reálně účtovat skutečné náklady na provoz, spousta uživatelů odpadne a přejde k menším open weights modelům.

Není tedy jasné, jak se to celé vyvine, ale špičkový výzkum musí pokračovat. Bude to strategicky důležité. V Evropě aktuálně takovou kvalitu nemáme a já jsem rozhodně zastáncem toho, abychom ji vybudovali. Třeba v energetice také máme být soběstační, nedává přece smysl, abychom byli v solárech a bateriích závislí na Číně. Stejně tak nedává smysl, abychom doufali v zázrak a zůstali závislí na AI průlomech z Ameriky nebo Číny. To je absolutně mimo.

Považuji třeba za naprosto logické, že český stát má ambici vlastnit jadernou elektrárnu. Přestože to je drahé a soukromý sektor by to možná uměl efektivněji, strategicky je to správně. Stejně tak je proto logické, že by Evropa měla chtít vyvinout vlastní excelentní jazykový model, nad kterým bude mít plnou kontrolu.