Pro koho jsou AirPods Max 2? Když nevyžadujete lehké plasťáky, ale geniálně jednoduché párování
Otestovali jsme druhou generaci náhlavních sluchátek od Applu a porovnali je se Sony i dalšími rivaly, abychom zjistili, pro koho vlastně jsou.
V posledních měsících se mi na pracovním stole vystřídalo hned několik náhlavních sluchátek. Hlavní bitva se odehrála mezi dvěma soupeři, kteří na trh dorazili relativně nedávno: AirPods Max 2 a Sony 1000X The Collexion. Kdybyste mě postavili před volbu vzít si na zbytek života jen jedna jediná, možná bych to musel rozhodnout mincí. A ještě je možné, že bych nakonec sáhl po úplně jiném modelu. Pro koho každopádně je druhá generace jablečných sluchátek, která na první pohled vypadá stejně jako generace první?
Je jasné, že tohle je hodně individuální a záleží na tom, jak sluchátka vlastně využíváte. Ty náhlavní mám primárně u pracovního stolu a pak si je občas beru na cesty, typicky do letadla. Jsem přitom dlouholetým a spokojeným uživatelem populární řady WH-1000XM od Sony, dokonce i již hodně staré „trojkové“ verze. A taky přiznávám, že nejsem žádný velký znalec hudby – jestli jedna sluchátka hrají o kus líp nebo hůř, to úplně nepoznám a není to pro mě ten zásadní rozlišovací prvek.
Důležité jsou pro mě jiné faktory, u kterých mají bohužel buď AirPody, nebo Sony navrch – ale nikdy ne oboje najednou. Tím prvním je váha. AirPods Max váží skoro o 135 gramů víc než přímí konkurenti od Sony nebo Bose, konkrétně 385 gramů proti 250 gramům. Daň za prémiový hliník a ocel je poměrně vysoká. Náhlavní most má Apple skvěle vyřešený a není to tak, že by vás sluchátka nějak dramaticky tlačila nebo byla vyloženě nepohodlná. Ale jakmile si po nich nasadíte plastová sluchátka od Sony, je to úplně jiný pocit.
Je to zároveň opět trochu individuální. Zejména pokud nebudete mezi takovými sluchátky neustále přeskakovat a zvyknete si na jednu váhu, tolik to řešit nebudete. Když ale máte na hlavě nejdřív velké AirPody a pak si nasadíte plastová sluchátka ať už od Sony, nebo Bose, tak jsem se párkrát přistihl, že jsem kontroloval, jestli je mám vůbec na hlavě. Pokud řešíte váhu třeba i v batohu, nebo vám těžší sluchátka na hlavě prostě nejsou příjemná, tak to zkrátka mluví proti AirPodům Max.
Co je ale dramatické plus sluchátek od Applu, je konektivita, a to především pokud žijete výhradně v jablečném světě. Je to ostatně věc, se kterou neustále bojuju, když se rozhoduju, jaká sluchátka si k počítači nasadit. AirPods Max dám na hlavu a neřeším nic – všechno se automaticky spáruje, ať už s počítačem, nebo s telefonem. Je to prostě ta bezproblémová zkušenost, kterou Apple ve svém ekosystému nabízí a která nemá konkurenci.
Jasně, zmáčknout jedno tlačítko u jiných značek není nic složitého, ale když jste zvyklí na podobný komfort, tak vás to začne tak trochu otravovat. Testování druhé generace AirPods Max mě přitom zajímalo i proto, že byť jsem jinak do jablečného světa namočený až po uši, tahle náhlavní sluchátka mě dosud spíš míjela. A tak jsem byl zvědavý, co všechno nabídnou. Na první pohled se od první generace prakticky nic nezměnilo – Apple přinesl hlavně pár nových barev a vylepšení, která jsou spíš pod kapotou.
Trh podobně prémiových sluchátek s aktivním potlačením hluku se přitom za šest let od představení první generace hodně posunul a vstoupili do něj i noví hráči, v podobné kategorii třeba Sonos. Přesto se inženýři v Cupertinu rozhodli jít jinou cestou než velkým vizuálním refreshem – vrhli se na iteraci vnitřních výpočetních procesů, které se točí kolem nového čipu H2. Ten na první pohled nevidíte, ale v zásadě ho slyšíte, respektive spíš neslyšíte, hned při prvním nasazení.
A to je ostatně jedna z nejzásadnějších věcí, které druhá generace přináší. Potlačení okolního zvuku (ANC) bylo opět o něco vylepšené a je opravdu fantastické – minimálně na mých uších, možná i díky velkým náušníkům, do kterých se uši pěkně schovají, prakticky nic neslyšíte. Díky novému čipu prošel výraznou evolucí i zvukový projev – odborníci to ve svých podrobných testech kvantifikují na zhruba desetiprocentní zlepšení oproti první generaci.
Největší posun je slyšet v prostorovém podání a lokalizaci zvuku – díky fyzické hloubce hliníkových mušlí nabízejí AirPods Max 2 nezvykle širokou a vzdušnou scénu, mnohem otevřenější a prostorově rozměrnější než někteří konkurenti. Prostorový zvuk se sledováním pohybu hlavy pak vytváří skutečně imerzivní, až kinosálový zážitek. A adaptivní zvuk plynule přepíná mezi ANC a transparentním režimem podle okolního hluku, aniž byste na poslechu poznali jakýkoli výpadek kvality.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsZa výhodu považuju i to, co Apple z generace na generaci nezměnil – fyzické, mechanické ovládání. Rotační korunka Digital Crown je pohlazení po geekovské duši samo o sobě. Když si to srovnáte s řadou konkurenčních sluchátek, která sázejí na dotykové ovládání přímo na náušníku, zjistíte, že to zdaleka není tak intuitivní a příjemné. Tady má Apple i po šesti letech navrch – víte přesně kam sáhnout, kam zatočit a jak zmáčknout.
A pak je tu několik věcí, se kterými se u Maxů musíte smířit. Ochranné pouzdro, ne úplně lichotivě přezdívané podprsenka nebo kabelka, je svérázná záležitost. Jednak tím, jak vypadá, ale taky proto, že sluchátka nechrání zdaleka kompletně. A hlavně je nejde složit do kompaktního tvaru, jako třeba u Sony WH-1000XM6. Můžete je jen vytočit naplocho a zasunout dovnitř. AirPods Max jsou tak ze všech sluchátek, co jsem měl poslední dobou na stole, jednoznačně nejméně skladná.
Sám jsem podobnou vlastnost neměl rád ani u starší generace Sony WH-1000XM5 a kvůli cestování jsem proto dlouho zůstával u trojek. Pouzdro AirPodů má navíc ještě jednu důležitou funkci – je to jediný způsob, jak sluchátka uspat a zabránit rychlému vybíjení baterie. Uvnitř jsou totiž magnety, na které zařízení reaguje, a teprve díky napojení na ně přejde do hlubokého spánku. Pokud AirPody necháte jen tak položené na stole, zůstávají v pohotovostním režimu, pořád vyhledávají připojení a ukrajují si z baterie.
Přišel jsem na to poté, co jsem si na stůl pořídil stojánek a začal na něj AirPods Max věšet bez pouzdra. Po víkendu jsem pak do práce přišel k mrtvému zařízení. Naučil jsem se tedy sluchátka při odchodu nejdřív strčit do pouzdra a teprve pak zavěsit na stojánek. Otravné, ale pořád jednodušší, než abych se mordoval s integrací magnetů přímo do levného stojánku z Amazonu.
Takže pro koho vlastně druhá generace AirPods Max dává smysl? Za 13 990 korun si kupujete především to, co umí jen Apple – bezproblémové párování v rámci celého ekosystému, fantastické ANC, fyzické ovládání, na které si nejde nezvyknout, a nakonec, možná trochu překvapivě i jeden z nejlepších zvukových zážitků v této kategorii. Cenově se přitom AirPods Max 2 drží zajímavě uprostřed.
Prémiovější Sony 1000X The Collexion vyjdou na necelých 16 tisíc a jsou to ty nejlepší plasťáky s příměsí luxusu a důrazem na co nejlepší zvukový zážitek. Sony WH-1000XM6 jako jeden z nejpopulárnějších a nejlepších modelů na trhu proti tomu dnes seženete klidně i pod 10 tisíc. Pokud žijete v jablečném světě a váha vás netrápí, jsou AirPods Max jasná volba. Jestli ale hodně cestujete a chcete mít sluchátka co nejlehčí a nejskladnější, logičtější je sáhnout po Sony nebo Bose. Já zatím u stolu držím AirPody a na cesty beru Sony – a tak si jednou možná tou mincí hodím.
