Prodal úspěšnou firmu a začal znovu. Český vynález chrání v největších hlubinách potápěče po celém světě
Z IT byznysu na dno oceánů. Češi v Roudnici nad Labem vybudovali značku, které v extrémních hlubinách svěřuje život i světová potápěčská elita.
Představte si, že za sebou máte více než dvacet let budování dobře fungující firmy a v životě vám nic nechybí. Můžete cestovat, odpočívat nebo se více věnovat koníčkům. Přesně v takové chvíli se softwarový inženýr Aleš Procháska rozhodl začít od píky. Se svou partnerkou, programátorkou Lucií Šmejkalovou, vedli od roku 1991 softwarovou firmu A && L soft, která stála u zrodu online bankovnictví pro největší české bankovní domy a jejich komunikační systémy využíval i třeba Baťa. A když už je byznys vlastně tolik nepotřeboval, chtěli nové dobrodružství.
„Rád říkám, že jsme se ženou povahou lidé stvoření pro startup. Jakmile naše firma začala fungovat a vlastně nás nepotřebovala, začal jsem přemýšlet, co dál,“ vypráví Aleš Procháska. Spíše než po klidu toužil po dalším objevování. A odpověď na otázku, kam v životě směřovat, nakonec našel hluboko pod hladinou.
K potápění se dostal až po třicítce. Dříve experimentoval třeba s paraglidingem, ale u tohoto nevšedního koníčku mu vadilo věčné čekání na vítr. „Nebylo to ono. Toužil jsem po sportu, který se vyznačuje hlavně volností a svobodou pohybu. Potápění je naprostá svoboda pohybu ve třech dimenzích. A to je to, co mě chytlo,“ říká.
Přitom ho ryby ani barevné korály, které dno moří a oceánu skrývají, v podstatě nezajímají. Procháska patří k jinému druhu potápěčů – táhnou ho jeskyně, úzké průchody a absolutní temnota. „Mně se na tom nejvíc líbí to protahování se úžinami. Nejkrásnější je, když není vidět vůbec nic,“ líčí. Touha posouvat vlastní hranice ho brzy přivedla k technickému potápění, disciplíně, při níž se člověk noří do extrémních hloubek.
Zatímco běžní rekreační potápěči dýchají pod vodou obyčejný stlačený vzduch, ve větších hloubkách se z něj pod obrovským tlakem stává smrtelné riziko. Dusík totiž způsobuje takzvané hlubinné opojení a samotný kyslík se může stát toxickým. Techničtí potápěči proto používají speciální dýchací směsi obohacené o helium, které pomáhají těmto nebezpečným stavům předcházet.
I nepatrná odchylka v poměru plynů však může mít fatální následky, a proto je nutné směs před ponorem naprosto přesně analyzovat. K tomu slouží speciální zařízení, analyzátory. Ty ale byly podle Procházky v době, kdy se sportem začínal, příliš drahé a pomalé. „Měl jsem tehdy přístroj, který mi nevyhovoval. Tak jsem si řekl, že využiju zkušeností softwarového inženýra a udělám si vlastní,“ vzpomíná.
Následujících sedm let Aleš Procháska seděl na dvou židlích. Zatímco ve dne stále řídil softwarovou firmu, po večerech a víkendech v garáži na koleni piloval první prototypy přístrojů na měření helia. Prvních deset kusů prodal během jediného víkendu svým přátelům. „Fungovaly skvěle a kamarádi byli nadšení. Říkal jsem si: to asi něco znamená,“ usmívá se. Jeho partnerka Lucie Šmejkalová okamžitě vycítila obchodní potenciál, rozjeli společnost Divesoft.
V roce 2013 pak prodali svou původní softwarovou firmu a vrhli se naplno do byznysu s profesionálním potápěčský vybavením. Dnes má Divesoft obrat kolem 80 milionů korun se ziskovostí v řádech jednotek milionů, živí zhruba třicet lidí a z Česka svá zařízení vyváží i do USA, Austrálie, Izraele či na Nový Zéland. „V počtu prodaných kusů i šíři typů analyzátorů jsme dnes nejspíše světovou jedničkou,“ doplňuje Šmejkalová, která dodnes drží v rukou byznysový chod společnosti, zatímco se její muž věnuje vývoji.
Z ruiny v Roudnici až na Floridu
Srdce Divesoftu dnes sídlí v Roudnici nad Labem v areálu bývalé truhlářské školy. „Když rodiče budovu kupovali, rostly uvnitř kapradiny a celý areál byl v havarijním stavu. Bylo mi tehdy patnáct let a strávil jsem léto tím, že jsem lopatou odklízel nepořádek,“ vzpomíná syn zakladatelů Adam Procháska, který se od překládání manuálů a natáčení instruktážních videí pro zákazníky postupně vypracoval až k vedení americké pobočky Divesoftu na Floridě.
Vybudovat v roce 2016 zázemí ve Spojených státech bylo podle české podnikatelské rodiny zásadní. Florida je totiž domovem největších jeskynních systémů světa a zároveň jedním z center technického potápění. „Přeskočit tento stát by znamenalo říct světové komunitě, že to nemyslíte vážně,“ vysvětluje Procháska mladší.
Vlastní analyzátory helia slavily úspěch i v zahraničí, Procháskovi staršímu ale jeden technologický průlom nestačil. Pustil se proto do vývoje takzvaných rebreatherů, přístrojů s uzavřeným okruhem, které recyklují vydechnutý vzduch. Zatímco klasická lahev vydrží ve stometrové hloubce jen několik minut, rebreather umožní potápěči zůstat pod vodou celé hodiny.
Vývoj vlastního modelu trval Procháskovi podle jeho slov kolem šesti let a předcházely mu desítky nepovedených prototypů. Výsledkem je vlajkový model firmy zvaný Liberty. Přístroj má dvě nezávislé elektroniky, dvě sady baterií a čtyři kyslíková čidla, což z něj dělá světový unikát. „Když se rozbije jeden počítač nebo selže ovladač, potápěč se bez problémů vynoří,“ vysvětluje konstruktér.
Skutečným srdcem přístroje je ale jeho software, který v reálném čase vyhodnocuje data z celé řady senzorů a automaticky odhaluje případné závady. Přístroj stojí necelých 230 tisíc korun bez DPH a používají ho špičky oboru, od rekordmanů, jako je známý potápěč Krzysztof Starnawski, přes podvodní badatele až po kameramany National Geographic.
Aby česká firma mohla garantovat maximální spolehlivost svých zařízení, vybudovala v Roudnici vlastní testovací centrum se simulátorem umělých plic. Klíčovou tlakovou nádobu pro simulaci extrémních hloubek jí na zakázku vyrobila společnost specializující se na technologie pro jaderné elektrárny. Podobných center je na světě podle Prochásky pouhých osm a to roudnické patří k těm vůbec nejlépe vybaveným.
Jsme tu pro ty, co chtějí zažít víc
Když se podnikatel rozpovídá o svých zážitcích z hlubin, v očích mu vzplane nadšení. Není pochyb, že i když ze své vášně vybudoval úspěšný byznys, o zápal nikdy nepřišel. Na otázku, který moment z jeho potápěčské kariéry mu nejvíc utkvěl v paměti, má hned několik odpovědí. Nakonec se ale pustí do vyprávění o situaci, při níž špičkové technické vybavení vůbec nepotřeboval.
Když se jednou za polárním kruhem u norského pobřeží během noci rozzářené polární září potápěl mezi hejnem sleďů, připlavala k němu kosatka. „Dívala se, co dělám. Viděla, že si s hejnem vůbec nevím rady. Tak se otočila a ocasem zabila několik sleďů. Dva snědla a jednoho mi čumákem přistrčila, ať si vezmu taky,“ směje se.
Procháska sledě vzal, strčil ho do kapsy suchého obleku a později si ho připravil k večeři. „Krásné zážitky pod vodou se dají získat i bez speciálního vybavení, bez riskování ve velkých hloubkách. Ale pro ty, kteří chtějí víc, tedy hlubší ponory, delší pobyt pod hladinou, možnost nahlédnout do míst, kam se jinak nedostanete, jsme tady my,“ líčí.
Trh technického potápění podle Prochásky stabilně roste. Lidé mají více času, více peněz a také stále silnější touhu po autentických zážitcích na místech, kam se běžný turista nedostane. Divesoft proto plánuje dál rozvíjet nejen svou produktovou řadu, ale i síť servisních partnerů po celém světě. „Potenciál vidím tak daleko, jak jsem schopen dohlédnout,“ říká sebejistě.
