Tři hostitelské země, osmačtyřicet týmů včetně Česka a nálepka největšího fotbalového šampionátu všech dob. A také toho absolutně nejdražšího. Pokud byste ale padesát dní před úvodním hvizdem čekali perfektně promazaný organizační stroj, jste na omylu. Mistrovství světa v Severní Americe se utápí v kontroverzích, Mezinárodní fotbalová federace (FIFA) proto tento týden zatáhla za pomyslnou záchrannou brzdu uvolněním poslední vlny zvýhodněných vstupenek. Cíl je jasný: hasit mediální lynč, kterému organizace, a především její šéf Gianni Infantino, dlouhodobě čelí.

Nejaktuálnějším problémem jsou právě zmíněné vstupenky. Federace poprvé v historii nenechala pevné ceny, ale nasadila algoritmy, které částky šponují nahoru podle aktuální poptávky. Obdobně, jako to běžný člověk může znát třeba v segmentu letenek. Výsledek? Brutální finanční šok. Fanoušek, který loni v říjnu zkoušel koupit vstupenku první kategorie na finále, viděl cenovku 6 370 dolarů (132 tisíc korun).

Postupně se pak tato částka nafoukla až na 10 990 dolarů, tedy téměř čtvrt milionu korun. Průměrně se lístky od podzimu do jara zdražily o 34 procent a astronomické částky svítily i u běžných zápasů ve skupinách. Tento přístup ale narazil. Lidé zkrátka odmítli platit za duely, které nejsou tak lákavé. U některých až do doprodeje zbyly desetitisíce prázdných míst. FIFA tak pod tlakem hrozících poloprázdných stadionů musela začít jednat a rozhodla se zlevnit, nicméně ani tak nejde o úplně levnou záležitost. Například zbylé vstupenky na domácí zápasy Kanady začínají na 900 dolarech, tedy 19 tisících. Avšak na méně exponované zápasy vyjdou levněji, příkladem může být střet Jordánska s Alžírskem, kam se fanoušek dostane za 140 dolarů (necelé tři tisíce).

K tomu se přidaly technické problémy, kdy desítky tisíc lidí při snaze o pořízení lístků uvízly na hodiny ve virtuálních frontách, jen aby je systém kvůli chybě přesměroval na špatný portál a připravil je o šanci na nákup. Vrcholem celého procesu je pak nová oficiální přeprodejní platforma. O té FIFA dlouho mlčela a až při jejím spuštění vyšlo najevo, že si z každého přeprodeje účtuje 30procentní provizi. Proti těmto praktikám se už dokonce ohradila i skupina 69 amerických demokratických kongresmanů.

Symbolem chamtivosti se pak stala doprava v New Jersey. Pokud se fanoušek bude chtít dostat vlakem z Manhattanu na stadion MetLife, zaplatí za patnáctiminutovou jízdu 150 dolarů (přes tři tisíce korun), ačkoliv běžně stojí 12,90 dolaru, tedy necelé tři stovky. Guvernérka státu Mikie Sherrillová toto zdražení hájí tím, že region musí ze svého zaplatit 62 milionů dolarů za bezpečnost. Kromě toho také vzkázala, že účet by měla platit FIFA, která z mistrovství plánuje utržit 11 miliard dolarů.

Hon za ziskem dopadl i na handicapované. Vozíčkářům FIFA potichu zrušila bezplatné vstupenky pro nezbytný doprovod. Musí tak platit dvojnásobné částky a systém jim ani negarantuje, že asistent bude sedět přímo vedle nich, což organizace pro lidská práva označují za popření inkluze.

To vše se děje pod taktovkou prezidenta Gianniho Infantina, jehož vedení se podle bývalého šéfa fotbalu Seppa Blattera, který byl ovšem dříve také kritizován za možné úplatkářství, proměnilo v diktaturu. A tento styl řízení s sebou nese obrovské mezinárodní kontroverze. Nedávno například šéf FIFA udělil ve Washingtonu zbrusu novou „Cenu míru“ prezidentu Donaldu Trumpovi.

Infantino navíc v americké politice vystupuje stále méně jako lídr nezávislé sportovní organizace a stále více jako Trumpův loajální politický host. Na ustavujícím setkání Trumpova nového Výboru pro mír dokonce pózoval v červené kšiltovce s nápisy ‚USA‘. FIFA navíc loni v červenci otevřela svou novou kancelář přímo v newyorské Trump Tower. Mimochodem, právě v této budově dříve obýval dva byty Chuck Blazer, bývalý americký fotbalový boss a pozdější klíčový informátor FBI, jehož tajné nahrávky před deseti lety odstartovaly pád tehdejšího zkorumpovaného vedení FIFA.

Zatímco Infantinovo nadbíhání Bílém domu vyvolává uvnitř FIFA zahanbení, tento úzký politický vztah teď naráží na realitu, která může ohrozit samotný turnaj. Trumpova administrativa totiž nedávno zavedla cestovní zákazy pro 39 zemí, mezi nimiž jsou i státy kvalifikované na šampionát jako Írán, Senegal a Haiti. Ačkoliv má fotbalová federace s americkou vládou podepsané smlouvy garantující víza pro všechny účastníky, v zákulisí panují vážné obavy, že by se Infantino nemusel odvážit americkému prezidentovi postavit. Ve vzduchu tedy visí hrozba, že do USA nebudou vpuštěny celé reprezentační výpravy.

Tohle všechno navíc tvrdě naráží i na mezinárodní právo. FIFA nedávno smetla stížnost žádající sankce proti Izraeli za to, že jeho kluby hrají na okupovaném Západním břehu. Fotbaloví bossové se vymluvili na to, že právní status území je složitý. To okamžitě vyvolalo ostrou reakci například bývalého soudce Mezinárodního soudního dvora (ICJ) Johna Dugarda. Ten organizaci obvinil ze sportswashingu a lži, protože ICJ už rozhodl, že izraelská správa těchto území je nelegální a porušuje Ženevské úmluvy. Od Infantina se ale sebereflexe nečeká. Byl to koneckonců on, kdo nedávno šokoval svět výrokem, že by pořádání šampionátu každé dva roky místo čtyř „dalo africkým migrantům naději, aby nemuseli prchat a riskovat smrt ve Středozemním moři“.

Jde o propastný kontrast oproti slibům z roku 2016, kdy Infantino po masivních raziích FBI a zatýkání bafuňářů přebíral vedení FIFA jako reformní kandidát, který sliboval transparentnost a očištění fotbalu.