Dříve to, co konzumuje, příliš neřešil. Zlom prý přišel až s narozením dítěte, kdy si Jakub Krejčík uvědomil, že chce na světě ještě nějaký čas vydržet. V garáži si proto začal připravovat vlastní, nutričně vyváženou stravu – nejprve jen pro sebe, brzy i pro kamarády a známé, až mu nakonec „klepali na dveře“ také lidé ochotní za jeho jídlo zaplatit. A tak se zrodila Mana, pojmenovaná po biblickém pokrmu, který nasytil židovský národ v poušti. Ta česká má naopak ambici zamířit až do vesmíru.

Mana se prezentuje jako plnohodnotná náhrada stravy a sportovní výživa. Zpočátku existovala jen ve formě rozpustného prášku, postupně přibyly i hotové nápoje, tyčinky nebo instantní směsi. A také rostlinný, nutričně kompletní burger. „Naší prioritou nikdy nebylo vyrábět alternativy masa. Já osobně ale miluju cheeseburgery, tak jsem je chtěl zkusit vyrábět,“ říká Krejčík pro CzechCrunch. Podle jeho slov se jich prodaly stovky tisíc kusů, po pár letech však tento pokus skončil.

Důvodem prý nebyl klesající zájem o rostlinné alternativy – jako tomu bylo v případě americké firmy Beyond Meat, kdysi miláčka Wall Street, který dnes čelí jednomu problému za druhým –, nýbrž vlastní výrobní logistika. „Pro nás bylo mražení a následný převoz těchto produktů noční můrou. Zatímco naše další výrobky jsou ‚suché‘, a tedy i globálně škálovatelné, u burgerů jde o přesný opak. Pro mě je to ale pořád srdcovka, občas ho vyrábím pro sebe a své kamarády,“ doplňuje Krejčík.

Dnes Mana zaměstnává kolem 50 lidí, v posledních letech se její roční tržby pohybují zhruba kolem 140 milionů korun a své výrobky nabízí nejen na vlastním e-shopu, ale i v retailu, jako je Albert, Lidl, Kaufland, Globus nebo Alza. Teď Krejčík, spolu s dalšími spoluzakladateli Many Markem Humplem a Grigorym Vyatkinem, vyráží do prodejen i jinde v Evropě. „V těchto dnech už uzavíráme distribuční smlouvy,“ říká s tím, že cílem jsou řetězce v Německu, Rakousku, Británii, Itálii, Španělsku a Polsku.

Před lety byla Mana k dostání i ve Spojených státech, kam s velkými plány vstoupila před covidem. Kvůli pandemii a dalším geopolitickým problémům ovšem prudce vzrostly ceny transoceánské dopravy, což firmě prakticky vymazalo veškerou marži. Kvůli tomu se dostala do ztráty, musela projít konsolidací a vrátila se k opatrnějšímu modelu růstu. „Do USA už nikdy nepovezeme zboží až z Česka. Letos tam chceme zahájit lokální výrobu z místních surovin. A během příštího roku jsme ready se vrátit,“ hlásí Krejčík.

Foto: Mana

+6

Mana nikdy nepřijala externí peníze, byť prý několik nabídek přišlo. „Sami si chceme určovat, co děláme. Nehodláme odevzdat firmu do rukou nadnárodního kolosu. A tak pořád jedeme v hardcore módu, kdy jsou některé kroky bolestivější,“ vysvětluje Krejčík. Sám však uznává, že to má svou cenu – Mana je dražší než většina konkurence, jako je například J*st Food nebo Body&Future. „Stojí za tím vlastní vývoj, výroba i distribuce. A důraz na složení, které osobně testuji,“ líčí dvaačtyřicetiletý podnikatel. Ostatně sám tvrdí, že „normální“ jídlo si dává jen občas, třeba při večeřích s přáteli, a jinak jí pouze Manu.

Ta se v nedávno představené řadě snaží posunout svůj produkt víc směrem k výkonu. K základní variantě přidala i verze s vyšším obsahem bílkovin a dalšími látkami pro energii a regeneraci. Nově je například doplněna až o šest gramů kreatinu na porci. „Máme dnes dvě úrovně – Mana Mark 10 ve verzích HP a XP. Názvy jsou inspirované gamingem, ale hlavně to má lidem dát rychlou orientaci v tom, jak se obě liší,“ vysvětluje Krejčík.

Kromě expanze se teď firma soustředí na další projekt, jenž by ji mohl vynést až do nebes – a není to myšleno obrazně. Krejčík totiž stojí ještě za dalším startupem nazvaným Rocket Lunch, skrze nějž se Mana zapojila do programu vývoje potravin pro vesmírné mise NASA. Pracoval tak na přístroji Bistromatic, který měl být schopen připravovat čtyři chody jídel různé pevnosti, chuti a textury pro čtyřčlennou posádku kosmické lodi, a to po dobu tří let.

Mana se před lety zúčastnila prvního kola výběru, kdy do vývoje investovala desítky milionů korun. „Nyní nás NASA vyzvala k účasti na novém kole,“ uvádí Krejčík. Cílem je Měsíc – a tým Many se už nesoustředí na pevné jídlo, ale tekuté směsi, s nimiž má koneckonců bohaté zkušenosti. „Výhodou je, že jsou snadno dávkovatelné a lépe kontrolovatelné. Navíc je to praktičtější než mít na palubě desítky metrů krychlových zásob potravin. Sama komise se nás dokonce ptala, proč jsme rovnou nepřišli s drinky místo návrhů jídel,“ směje se.

Pro Krejčíka jde každopádně spíš o „projekt za odměnu“. Technologické know-how, které získal ze spolupráce s NASA, přenáší zpět do vývoje produktů, jež už dávno nebalí u bývalého tchána v garáži do krabic od bot a tašek IKEA, ale vyrábí v moderním areálu v Modleticích u Prahy. A ačkoli je se současnou situací spokojený, přece jen by mu radost udělal jeden projekt, který teď nosí v hlavě: Restaurant na konci vesmíru. „Něco na způsob Starbucks, kde by si člověk mohl sednout, pokecat a dát si kávu a Manu. To by bylo hezké,“ uzavírá.