Tahle hra je jenom pro někoho. Donutí vás úplně změnit, jak jste uvažovali o střílečkách
Videoherní sci-fi novinka Saros je barevný chaos, ve kterém se musíte naučit tančit. Už příští týden vychází na PlayStationu.
Finové prostě umí. Zjistili jsme to už před pěti lety, kdy od studia Housemarque vyšel Returnal a uchvátil svou zábavnou, ale mučivou hratelností. Temné hlubiny plné monster, která vystřelovala barevné svítivé koule, uměla potrápit. Hodinu jste se probojovávali vstříc cíli, ale párkrát jste zachybovali a hra vás vrátila na začátek. Novinka Saros, která vychází 30. dubna, vypadá na první pohled velmi podobně, ale ve skutečnosti svého brášku slepě nekopíruje. Spíš vybere to, co skvěle fungovalo, vyhladí nedokonalosti a přidá k tomu navrch pár vlastních třešinek.
A to pěkně sežehlých třešinek. Saros se odehrává na vzdálené planetě Carcosa, kde se lidstvo v nejasné budoucnosti rozhodlo těžit vzácnou surovinu lucenite. Vyslalo za ní už několik expedic, které měly planetu kolonizovat a energeticky bohatou látku získat, ale ztratilo s nimi kontakt. Na Carcose se totiž děje něco hodně divného – zatmění místního slunce oživuje prašnou půdu a rozhýbává šlahouny místních rostlin, které najednou působí jako živé. Pohrává si s myslí lidí i s plynutím času.
Hlavní hrdina Arjun, kterého fenomenálně hraje Rahul Kohli (známý i z televizních seriálů The Haunting nebo Půlnoční mše), je členem poslední posádky. Té, která má zjistit, co se vlastně pokazilo. Jenže těžařská korporace chce hlavně ochránit zásoby lucenitu a na lidech jí moc nesejde. Najatý žoldák má proto vlastní plán. S jednou ze zmizelých expedic na pulzující planetu přiletěla i jeho žena. Možná před několika měsíci, možná před stovkou let.
Příběh v jádru nepřináší nic úplně výjimečného, autoři mimo jiné rozebírají téma touhy, oddanosti a zaslepené honby za cílem. Ale také otázky, co všechno může člověka pohánět a kde je hranice toho, co je ještě zdravé. Mimozemské prostředí překrucuje mysl Arjuna i zbytku jeho týmu a zdůrazňuje jejich silné vlastnosti tak, že z nich vytváří slabiny. Což je ve výsledku i typické pro to, jak se Saros hraje.
Kdo nezná Returnal nebo takzvané bullet hell hry, můžou ho souboje snadno zaskočit. Na obrazovce létají shluky zářivých koulí a střílí lasery. Jednou jsou modré, jindy žluté, pak najednou zase červené. Je to čirý chaos, ale jak by řekl doktor Malcolm v Jurském parku, život si v něm najde cestu. V tomhle případě vy.
Ve střílečce byste asi očekávali, že hlavní bude… dobře střílet. Že se vyplatí taktizovat a najít si teplé místečko, kde se dá schovat. Jenže omyl, právě to jsou zmíněné slabiny. Saros chce, abyste na bojišti tančili. Abyste jednou uhnuli před střelou, hned tu další odrazili, uskočili na mimozemskou trampolínu a vylétli do vzduchu. Abyste šli vstříc nebezpečí, ve správnou chvíli udělali piruetu a dostali se k nepříteli tak blízko, že vám dýchne za krk.
Tahle rytmická akce navíc zvyšuje nejen vašemu hrdinovi, ale i vám za ovladačem, adrenalin. Čím víc nepřátel Arjun zabije, aniž by ho ostatní třeba jen škrábli, tím silnější jeho rány z pušky jsou. A tím víc vás hra baví a nechcete přestat.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsPomáhá tomu i vyladěný vizuál, který o to víc vynikne na výkonném PlayStationu 5 Pro. Hra na něm byla krásně plynulá, což je v případě hopsání mezi barevnými střelami nutnost. Vibrace gamepadu pak přidávají další vjem, třeba když procházíte deštěm na Carcose, který vám „ťuká“ do rukou. Zatím je hra exkluzivně jen na PlayStationu a není jasné, jestli se někdy podívá na počítače nebo jiné konzole. Ovladač by nicméně tak jako tak byl nutnost. A taky sluchátka, abyste dobře slyšeli, že se vám za zády vylouplo mimozemské chapadlo. Každá chyba tu zabolí.
Saros je totiž žánrem roguelike hra, což znamená, že pokud během průchodu tajemným světem zemřete, vrátíte se na základnu a začínáte znovu. Oproti Returnalu jsou ale tentokrát tvůrci mnohem přívětivější a procházet lze jen jednotlivé biomy, menší světy, které zaberou zhruba půl hodiny a na jejichž konci na vás čeká silný (a vždycky vizuálně vypiplaný) boss. A když přece jen vypadnete z rytmu a zbloudilá střela vás potrestá, vrátíte se na základnu s částí nasbíraných zdrojů. Lucenite tu pak můžete vyměnit za vylepšení svého štítu, navýšení síly nebo třeba efektivnější uzdravování. A pak šup, mazejte zpátky do nového cyklu.
Každý cyklus je tak trochu jiný. Jednotlivé světy se ale spíš přelévají, než že by se kompletně měnily. Po pár cyklech si už vaše svaly zapamatují, že za tímhle koutem se skrývá kontejner s novou zbraní. Svým způsobem to pak začne být trochu rutina, ale když se na to podíváte z jiného úhlu, hra se stane svižnější a tím, jak se vám odemykají nové možnosti pro pohyb v prostoru, se změníte ve sci-fi ninju s duší tanečníka. O to častěji taky začnete na předem daných místech aktivovat zatmění slunce, které vás odmění silnějšími vylepšeními, ale svět udělá smrtelnější, protože dosud klidné bažiny se například změní v kyselinu.
A kdo si chce hru okořenit, pořád může. V Sarosu najdete několik zbraní od rychlé pušky až po ničivou kuši. Každá má několik svých verzí a módů střelby. K tomu můžete na přístroji na Arjunově základně svého hrdinu posílit, nebo naopak udělat zatmění ještě nebezpečnější. Jen je třeba vše držet v rovnováze, a když někde přidáte, jinde musíte ubrat, jinak vás hra nepustí dál.
Returnal byl označovaný za poměrně těžký titul. Saros je v mnoha ohledech jednodušší, nebo minimálně si ho jednodušší můžete udělat. Komu by zmíněné balancování nestačilo, přímo v nastavení hry jde ovlivnit i zaměřování zbraní nebo poškození po pádu z výšky. To všechno spolu s kratšími cykly dělá hru přístupnou, ale pořád potenciálně náročnou, když si někdo libuje v mučení a otočí si ručičkou v nastavení opačným směrem.
Výsledek je definicí adrenalinové zábavy, která dokáže nemilosrdně trestat bičem, ale současně vás ve správnou chvíli pochválí a podá cukřík. Těžko se od ní odchází. I když je jedna v noci, přece nechcete jít spát. Co když zrovna teď to chapadlovité monstrum porazíte? Co když zrovna tohle zatmění vám bude přát?
