Spoluzakladatel Applu se pouští do vesmírného dobrodružství. Chce zmapovat nebezpečný odpad na orbitě

Steve Wozniak

Foto: Gage Skidmore/Flickr

Steve Wozniak je známý především jako spoluzakladatel společnosti Applu, kterou rozjel se Stevem Jobsem a Ronaldem Waynem. S jablečnou firmou ovšem už nemá prakticky nic společného a naopak se soustředí na jiné podnikatelské aktivity, konkrétně na projekt zvaný jako Privateer. A právě o něm nyní na povrch vypluly nové podrobnosti.

V polovině září Wozniakův projekt vyvolal vlnu zájmu, když se na YouTube objevilo minutové promo video, které však jen vágně vymezilo, čím se bude zabývat. Spekulace nejčastěji operovaly s hypotézou, že pravděpodobně půjde o pokus o odstraňování odpadu z atmosféry kolem Země.

Právě toho s přibývající vesmírnou aktivitou rapidně přibývá a hrozí, že do budoucna bude ohrožovat další vesmírné bádání. Kousky vyřazených satelitů, raket, ale i jen drobné fragmenty o velikosti několika centimetrů mohou znamenat kvůli vysokým rychlostem fatální nebezpečí.

Jak ale Wozniakův kolega a výkonný ředitel Privateeru Alex Fielding prozradil v rozhovoru pro magazín TechCrunch, spekulace nebyly tak docela pravdivé. Firma se bude orientovat trochu jiným směrem než přímo na čistění oběžné dráhy země.

„Neshodneme se na tom, kde přesně na oběžné dráze téměř jakýkoliv objekt je, a neumíme to určit s větší přesností než tři až čtyři sta kilometrů,“ popsal Fielding primární problém. Cílem Privateeru tak bude vytvořit něco jako Google Mapy pro oběžnou dráhu, aby o poloze každého objektu nebyly pochybnosti a všichni vesmírní badatelé se jim mohli bezpečně vyhnout.

Detaily plánu jsou zatím neznámé, ale jisté je, že firma chce příští rok vypustit na oběžnou dráhu vlastní satelity nazvané Pono 1 a Pono 2. Ty by měly se dvaačtyřiceti senzory být schopné mapovat alespoň části zemské orbity. Když po čtyřech měsících doslouží, shoří bez odpadu samy v atmosféře. Na lety obou malých satelitů už firma vybrala dopravce.

Kromě toho ještě Privateer počítá s dalšími kooperacemi. Jak TechCrunch dále podotknul, firma uzavřela partnerství se startupem Astroscale, který vytváří satelit specificky určený na likvidaci vesmírného odpadu. Zároveň Wozniakova firma podepsala partnerství s Vesmírnými silami, tedy jednou ze šesti složek ozbrojených sil Spojených států.

Odpad na orbitě je stále větší problém

Pokud jste měli pocit, že nebezpečných momentů na oběžné dráze Země v poslední době přibývá, nejste na omylu. Zatímco společnost SpaceX chce na orbitu vyslat neuvěřitelných 42 tisíc internetových satelitů Starlink, mnozí další varují, že existující problém mohou podobné iniciativy akorát zhoršit.

Jak totiž v květnu uvedla NASA, americké ministerstvo obrany je schopné sledovat asi 27 tisíc kusů vesmírného odpadu, většinu z nich velikosti 10 a více centimetrů. Mnohonásobně více fragmentů je ale zcela nedetekovatelných, protože jsou příliš malé. Ne však dost malé na to, aby kolizi s nimi přežila vesmírná loď bez újmy.

NASA odhaduje, že kusů odpadu do velikosti jednoho centimetru je na oběžné dráze přibližně půl milionu. Problém je, že všechny cestují rychlostí asi 28 tisíc kilometrů za hodinu, tedy necelých osm kilometrů za sekundu. Při takových rychlostech stačí na poškození satelitu či vesmírné lodi i miniaturní kousek.

Přesvědčit se o tom mohli letos v květnu například astronauti na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS), kteří objevili pětimilimetrovou díru v jedné z robotických paží. To je však stále relativně malý problém – kvůli větším objektům musí ISS manévrovat a takových úhybů provedla stanice devětadvacet od roku 1999. Může tak činit ale pouze za předpokladu, že má dostatečně dobrá data, v čemž by mohl pomoci právě Privateer.

space_debris-min

Vizualizace NASA založená na reálných datech o sledovaném orbitálním odpadu

Foto: NASA

Skutečnou pohromou pro vesmírné bádání jsou pak ale kolize dvou velkých objektů, například aktivního a vyřazeného satelitu. Při nich totiž vzniká další velké množství drobných úlomků, které zaplňují orbitu. První srážka takového druhu se udála v roce 2009, kdy se ve výšce asi 789 kilometrů nad Sibiří srazily americký satelit Iridium a ruský Kosmos.

Kombinovaná rychlost 42 tisíc kilometrů v hodině způsobila, že ještě v roce 2016 byly zaznamenány více než tři tisíce kusů odpadu z této srážky. Jeden z nich v roce 2012 proletěl asi sto dvacet metrů od Mezinárodní vesmírné stanice. Jak dále uvádí server Space.com, obdobná věc se stala například letos v březnu, kdy čínský satelit zničil kus ruské rakety z roku 1996. I tato srážka se stala zdrojem mnoha kusů odpadu.

V dobré situaci nejsou aktuálně ani zmíněné satelity Starlink od SpaceX. Ty jsou podle nedávného výzkumu Southamptonské univerzity zodpovědné asi za neuvěřitelných 500 případů týdně, kdy se dostanou do vzdálenosti jednoho kilometrů či méně od jiného objektu na oběžné dráze. Přitom jsme v situaci, kdy SpaceX vyneslo na orbitu „jen“ 1 700 satelitů z připravovaných 42 tisíc.

Alex Fielding a Steve Wozniak tak mohou s projektem Privateer pomoci skutečně důležité věci. Přesto dobrými prognózami zrovna nehýří. „Jsem optimista, ale velmi se obávám, že jsme přišli pozdě a že do dvou let bude mít přehuštěná zemská orbita na svědomí první lidský život,“ uzavřel Fielding.

Redaktor CzechCrunch, student politologie a mediálních studií na FSS MU. Píše texty o vesmíru, sociálních sítích a technologiích.