Jeho babičku sovětský režim deportoval na Sibiř – bolševikům vadilo, že jako velkostatkářka působí „neloajálně“. Rodina se mohla vrátit až po smrti Josifa Stalina. „Byli jsme velmi chudí, ale necítili se tak. Rodiče měli vysokoškolské vzdělání, a proto jsme se vnímali jako elita národa,“ vzpomíná v rozhovoru pro CzechCrunch nejbohatší Litevec Gediminas Žiemelis. Právě tahle zkušenost v něm vypěstovala hlad po úspěchu. Podnikat začal už v devatenácti, krátce po rozpadu SSSR, a dnes buduje byznys i v Česku.

V devadesátých letech založil Žiemelis společnost zaměřenou na sběr a prodej dat o bonitě firem a řízení úvěrového rizika. „Shromažďoval jsem o nich informace a prodával je finančním institucím, aby mohly hodnotit jejich důvěryhodnost,“ vysvětluje. Vedle toho paralelně rozjížděl i větší projekty. Jedním z nich byl holding Agrowill Group, který se postupně dostal na burzu Nasdaq. „Konsolidoval jsem zemědělský sektor v postsovětské Litvě ještě před jejím vstupem do EU,“ doplňuje podnikatel.

Oba zmíněné projekty každopádně v průběhu let prodal a v roce 2006 vstoupil do letectví skrze privatizaci litevského národního dopravce FlyLAL-Lithuanian Airlines. Ten měl v té době šest letadel a čtyři stovky zaměstnanců na trhu, jemuž dominuje lotyšská společnost airBaltic. „Pokoušel jsem firmu vzkřísit, zároveň jsem se za pochodu učil, jak letecký byznys funguje. Nepomohlo to. V roce 2009 FlyLal zbankrotoval a já přišel skoro o všechny peníze, které jsem vydělal v předchozím podnikání,“ říká devětačtyřicetiletý miliardář.

Foto: Avia Solutions Group

+10

Ještě před bankrotem si ale všiml jedné věci – letecký byznys potřebuje robustní technické zázemí, tedy opravny a hangáry. Místo odchodu z odvětví tak po pádu začal od nuly budovat vlastní infrastrukturu pro údržbu letadel. A právě z tohoto vznikla v roce 2010 skupina Avia Solutions Group, která dnes aerolinkám půjčuje letadla i s posádkou, servisem a pojištěním. „Jsme v podstatě Uber pro letecké společnosti. Když někde mají výpadek nebo potřebují sezónně posílit, jsme připraveni,“ hlásí Žiemelis.

Skupina má dnes ve flotile přibližně 150 letadel a v příštích letech ji chce rozšířit na 500 až 700 strojů. I proto si před rokem a půl objednala čtyřicet letounů Boeing 737 MAX 8. Leteckým společnostem poskytuje kapacitu na omezenou dobu, obvykle čtyři až šest měsíců, podle jejich aktuálních potřeb. Stroje navíc přizpůsobuje jejich značce – od polepů letadel až po uniformy posádek.

I přesto, že Avia sama není aerolinkou, vlastní leteckou licenci například pro Brazílii, Austrálii, Thajsko či Indonésii, kde by jinak jako zahraniční firma nemohla provozovat vnitrostátní lety. „Je to jako v bankovnictví. Pokud chcete podnikat v jiné zemi, potřebujete získat tamní licenci. A my musíme působit na všech kontinentech, protože letecký byznys je extrémně sezónní,“ líčí Žiemelis.

Hodnota jeho jmění se odhaduje na přibližně 60 miliard korun. V českém žebříčku magazínu Forbes by se tak umístil na osmém místě, mezi premiérem Andrejem Babišem a králem vodní energetiky Jaromírem Tesařem. Avia Solutions Group loni utržila zhruba 60 miliard korun, působí ve více než 70 zemích a celosvětově zaměstnává 16,5 tisíce lidí. Má několik dceřiných společností a spolupracuje s aerolinkami, jako jsou Lufthansa, Turkish Airlines, Ryanair nebo český Smartwings, který aktuálně míří do tureckých rukou.

Avia také loni koupila od zbrojařské skupiny CSG miliardáře Michala Strnada letecké opravny Job Air Technic, které ročně v Ostravě odservisují zhruba sto letadel. Žiemelis navíc přemýšlí, že v Česku dále rozšíří svůj byznys, tentokrát ale v jiném odvětví. „Pro tuto chvíli ovšem zatím není nic potvrzeno,“ popisuje byznysmen, jenž má kromě litevského ještě turecké i slovenské občanství a trvale žije s rodinou v Dubaji.

A když Žiemelis zrovna neřeší letadla nebo jeden z desítek startupů, které založil nebo do nich investoval, věnuje se basketbalu. Hrál ho od svých sedmi let, ve Vilniusu pak založil vlastní klub a potenciál vidí i v Česku. „Například tým ERA Basketball Nymburk má hned několik hráčů v národním týmu. A myslím, že Praha by v horizontu pěti až sedmi let mohla přivítat zápasy NBA. Je to trendy, současně však platí, že basketbal je zatím v Evropě ztrátový sport, na rozdíl od fotbalu,“ uzavírá.