Svařovaný organismus. První ocelový most z 3D tiskárny překlenul kanál v Amsterdamu

V Amsterdamu se otevřel první ocelový most vytvořený pomocí 3D tisku

Foto: MX3D

Působí tak trochu jako živý organismus snažící se dostat z jednoho břehu na druhý, ve skutečnosti se však jedná o mostní konstrukci s organickými křivkami, kterých bylo dosaženo díky technologii 3D tisku. Řeč je o prvním takovém ocelovém mostu v Amsterdamu, jenž se navíc dočkal doslova královského otevření.

Hovořit však o 12 metrů dlouhé ocelové konstrukci, která spojila břehy jednoho z amsterdamských kanálů, jako o mostu, je poměrně troufalé. Daleko lepší je označení lávka. Ta se i přesto těší velké pozornosti, vždyť která z lávek po celém Nizozemsku se může pochlubit otevíracím ceremoniálem, na němž byla přítomna i královna země?

Že je toto dílo skutečně výjimečné, prozrazuje již samotný vzhled, který může na první pohled působit až mimozemsky. Organicky působících záhybů bylo dosaženo díky technologii 3D tisku, jež se začíná stávat běžnou u podobných objektů z betonu. V tomto případě je však stavebním materiálem nerezová ocel, čemuž se také musel přizpůsobit samotný výrobní proces.

Toho se účastnila čtyři robotická ramena, která postupně svařovala jednotlivé vrstvy oceli pomocí klasické svařovací techniky. Vše bylo pod přísným dohledem nejen autorů mostu, ale také speciálních senzorů a softwaru. Díky těmto technologiím se ze šesti tun oceli nakonec podařilo vytvořit vůbec první nerezový most na světě vytvořený právě touto technologií.

3d-tisteny-most1

Nizozemská královna Máxima během otvírání mostku

Foto: MX3D

Stalo se tak již v roce 2018 a samotný tisk trval přibližně půl roku. Nicméně se do průběhu projektu začala promítat celá řada nečekaných problémů, mezi kterými byla například i rekonstrukce stěn kanálu, na němž měl být most postaven, a proto došlo výraznému zpoždění.

K realizaci ambiciózního plánu, za kterým stojí společnost MX3D spolu s laboratoří Joris Laaman a celou řadou dalších partnerů, mezi nimiž nechybí ani ABB či Lenovo, tak došlo až nyní. Původním plánem bylo most vytisknout přímo na místě, což se však nakonec ukázalo jako nerealizovatelné, a proto byl vytisknut v továrně a na místo usazen pomocí jeřábu.

Přestože díky standardním postupům při tvorbě most splňuje veškeré bezpečnostní předpisy, má povolení setrvat na místě pouze dva roky. Že se po tuto dobu bude stále jednat o naprosto bezpečnou součást amsterdamské infrastruktury, se stará také několik skrytých senzorů, které shromažďují data týkající se strukturální integrity a chování materiálu.

Jednotlivé senzory informují například o faktorech, jako jsou vibrace, deformace či prohýbání, ale také o kvalitě vzduchu či jeho teplotě. Veškerá nasbíraná data jsou v reálném čase zpracovávána a posílána do 3D modelu, díky kterému lze okamžitě kontrolovat aktuální technický stav mostu, aniž by bylo nutné objekt přímo navštívit.

Data jsou navíc využívána i k počítání osob, které most využijí, jejich rychlosti a dalších údajů. Co se bude s mostem dít po vypršení oné dvouleté lhůty, prozatím nebylo upřesněno. Lze ovšem předpokládat, že si najde jiné místo, případně zaujme pozici mezi exponáty v některém muzeu mapujícím pokroky lidských inženýrských schopností.

3d-tisteny-most2

Most byl na místo přepraven pomocí jeřábu

Foto: MX3D

3d-tisteny-most4

Struktura mostu je plná drapérií a organických křivek

Foto: MX3D

Fanoušek projektů Elona Muska a všeho, co dělá z budoucnosti současnost. Milovník historie, dobrého humoru, kostkovaných flanelek a soli ve vlasech.