Svět nadchla malá země, která je po 20 letech na fotbalovém šampionátu. A Česko to není
Norští fotbalisté vyhrávají a na hřištích podávají skvělé výkony. A jejich fanoušci jakbysmet – v hledišti je poznáte podle veslování.
Leif Eriksson, zvaný Erik Šťastný, byl legendární norský mořeplavec, který doplul k břehům Severní Ameriky o 500 let dřív než Kryštof Kolumbus. Dnes, o více než tisíc let po něm, je kontinent na druhé straně Atlantiku opět pod tlakem vikingských nájezdníků – fanoušci norské reprezentace obsadili ulice New Yorku, svět sociálních sítí a tak trochu i srdce všech, kdo aspoň po očku sledují fotbalové mistrovství světa.
Norové se své vikingské minulosti nezříkají, naopak se k ní hrdě hlásí. Ostatně jejich pověst krvežíznivých válečníků se na pravdě zakládá jen z malé části, obyvatelé Skandinávie byli především zdatní řemeslníci, zemědělci a obchodníci. A ano, také se dokázali, když bylo třeba, náramně bít. Byli to zocelení muži a ženy.
To, jak hrdí na svou historii jsou, ukázaly teď i jejich fotbalové hvězdy v čele s útočníkem Manchesteru City Erlingem Haalandem a záložníkem Arsenalu Martinem Ødegaardem – než vyrazili na turnaj do USA, udělali si týmové foto přesně v duchu středověkých dobrodruhů. Někde na pozadí jako by říkali: „Jdeme si pro vás!“
Příznivci vzali jejich výzvu za svou a je patrné, že si norský návrat na fotbalový mundial po 20 letech chtějí užít. Když Haaland a spol. v prvním utkání smetli irácký výběr 4:1, obletěly svět první záběry svérázných oslav: návštěvníci odění do typických červeno-modrých dresů na stadionu do rytmu bubnů předstírali veslování.
Okamžitě z toho i s pomocí AI vznikla virální meme videa. Na jednom z nich například euforické veslování vystřelilo celý stadion na moře a aréna pak jako pradávná vikingská loď doplula až do fjordu u Osla, kde vznikala – teď už proslavená – týmová fotka.
Šílenství se postupně stupňovalo, takže veslovali (samozřejmě na oko) i poslanci norského parlamentu. A když v noci z pondělí na úterý českého času porazili Norové reprezentaci Senegalu 3:2 (zatímco Norsko je v žebříčku FIFA 31., Senegal je patnáctý), veslovali už skoro všichni: tisíce lidí v ulicích New Yorku, tisíce lidí na stadionu a dokonce i hráči a s nimi celý realizační tým.
Ti se po vítězství nad africkými vicemistry odebrali doprostřed hřiště, sedmadvacetiletý kapitán Martin Ødegaard si vypůjčil buben a začal jako správný lodivod tlouct a pohánět své svěřence vpřed. A ti, včetně Haalanda, jedné z největších hvězd aktuálního fotbalu, rozjařeně kmitaly pomyslnými vesly.
Norové na turnaj přijeli jako černí koně (hrají i v černých trikotech) a mnozí je mají za favority na postup do závěrečných fází vyřazovacích zápasů, protože evropskou kvalifikací prošli bez zaváhání a mají k dispozici mimořádně silnou generaci sportovců. O tom, jak se jim do USA vlastně podařilo probojovat a jak velký je to úspěch pro celou zemi, jež má jen polovinu obyvatel oproti Česku, vznikl dokonce několikadílný dokument na Netflixu.
Tím, co se kolem nich postupně strhlo, tato očekávání nejen přiživují, ale i posilují. Hráči i jejich příznivci kolem sebe, aspoň zatím, šíří pozitivní atmosféru a euforii. To jim týmy a fanoušci z jiných zemí, které se na šampionát dostali po dvou dekádách, mohou jen tiše závidět.
