Umělá inteligence je hladová. Její boom s sebou přinesl obrovské nároky na elektřinu a vodu potřebnou k chlazení datových center. Většina firem se snaží stavět další a další obří haly na souši, ale naráží na to, že ne vždy je kde budovat, získat povolení trvá roky a místní komunity se často bouří. Kde tedy vzít energii a prostor pro výpočetní výkon, který bude svět v následujících letech nutně potřebovat? Odpověď možná leží v části planety, jíž se zatím lidstvo v tomto ohledu vyhýbalo. Řeč je o otevřeném oceánu.

Právě tam míří startup Panthalassa, který svou odvážnou vizí přesvědčil i těžké váhy ze světa investorů. Společnost na začátku letošního května uzavřela investiční kolo v hodnotě 140 milionů dolarů (2,9 miliard korun), které vedl spoluzakladatel PayPalu Peter Thiel a díky kterému se hodnota firmy vyšplhala na více než 20 miliard korun. Koncept, na němž tým bývalých inženýrů z firem jako SpaceX, Boeing, Amazon, NASA, Tesla nebo Apple pracuje už dekádu, je z inženýrského hlediska fascinující, přitom ale vlastně velmi logický.

O co tedy jde? Představte si 85 metrů dlouhou ocelovou konstrukci. Toto zařízení tvarované trochu jako obří lízátko není ukotvené ke dnu, nicméně většina konstrukce je ponořená pod hladinou. Obsahuje uzavřený modul s AI servery a chytrý systém výroby energie. Jak se systém volně pohupuje na vlnách otevřeného oceánu, protéká skrze jeho vnitřní trubici pod tlakem mořská voda. Ta roztáčí turbínu, vyrábí elektřinu a okamžitě ji posílá do serverů. Nebudou potřeba ani žádné kabely vedené oceánem na pevninu, jelikož elektřinu je potřeba spotřebovat přesně tam, kde se vyrobí. Odesílat se budou pouze data, a to přes satelitní spojení sítě Starlink.

Kromě elektřiny řeší oceán i druhý kritický problém datových center, kterým je chlazení. Masa slané vody funguje jako dokonalý přírodní radiátor, což eliminuje potřebu obrovských a na energii náročných klimatizačních systémů známých z pevniny. Zároveň je energie vln neuvěřitelně spolehlivá. Na rozdíl od solárních panelů nebo větrníků vlny proudí neustále.

Pokud se vše dotáhne do zdárného konce, celá věc bude fungovat tak, že se model vlečnou lodí dopraví horizontálně na otevřené moře, tam se překlopí do vertikální polohy a pomocí specifického tvaru trupu se bez motoru sám přesune na finální lokaci mimo hlavní lodní trasy. Už letos v srpnu plánuje startup nasadit prototyp v severním Pacifiku, a pokud vše půjde dobře, v roce 2027 by měla odstartovat plnohodnotná komerční flotila.

Ačkoliv se o Panthalasse začíná hlasitě mluvit až teď, firma rozhodně není žádným nováčkem, který by se chtěl jen svézt na aktuální vlně zájmu o umělou inteligenci. Už od svého založení v roce 2016 ladila předchozí prototypy. Tyto stroje, testované v letech 2021 a 2024, měly za úkol dokázat, že ocelová konstrukce přežije korozivní sílu slané vody, že vnitřní turbína dodá stabilní napětí a že se systém dokáže v proudech navigovat zcela autonomně bez kapky nafty.

Myšlenka potápět servery pod hladinu není úplně nová. Microsoft už v roce 2018 v rámci svého experimentu Project Natick ponořil datové centrum u břehů Skotska. Po dvou letech ho vytáhl a zjistil šokující věc: poruchovost hardwaru v izolovaném mořském prostředí plněném dusíkem a bez zásahů člověka byla osmkrát nižší než na pevnině.

Microsoft to tehdy sice do komerčního měřítka nedotáhl, částečně kvůli vysokým nákladům na údržbu a pokládání podmořských kabelů, ale tehdy se svět ještě nepotýkal s energetickou krizí současných rozměrů. Dnes, kdy se očekává, že poptávka po umělé inteligenci brzy dosáhne gigantických rozměrů a schvalovací procesy pro stavbu center na pevnině drhnou, dává plovoucí ostrov plný serverů v mezinárodních vodách mnohem větší ekonomický smysl.