Tohle nejsou rychlovky. Podívejte se na šest staveb, jejichž společným jmenovatelem je pomalost
Ročenka české architektury vychází od roku 1999 a řadí se k nejrespektovanějším domácím oborovým publikacím. Nové vydání nese podtitul Pomalé stavby.
Milánské Salone del Mobile patří k největším světovým akcím zaměřeným na design a architekturu. V posledních letech se ale velká část dění přesunula z výstaviště do čtvrti Brera, která se proměnila v živý designový distrikt. Každoročně se tam sjíždějí architekti z celého světa a showroom tu chce mít prakticky každá významná značka. Lukáš Školoud, šéf koupelnového a kuchyňského studia Elite Bath+Kitchen, to sledoval rok co rok a přemýšlel, zda by něco podobného nešlo vytvořit i v Praze.
„Viděl jsem, že Karlín je pro architekty a developery nesmírně atraktivní a funguje jako takový magnet. Jde o skvěle dostupné místo a navíc na rovině, takže se tu dobře pohybuje mezi jednotlivými ateliéry, developerskými projekty i showroomy,“ popisoval v nedávném rozhovoru pro CzechCrunch. Spojil se proto s Radkem Váňou, zakladatelem PR agentury Idealab a vydavatelem časopisu Archizoom, a společně odstartovali festival Rohan Design District. Jeho součástí jsou přednášky, diskuze, výstavy či komentované prohlídky staveb.
Zahájení letošního třetího ročníku, které proběhne 10. června, bude spojeno také se křtem Ročenky české architektury. Ta vychází od roku 1999 a řadí se k nejrespektovanějším domácím oborovým publikacím. Nové vydání nese podtitul Pomalé stavby, který se odkazuje na délku povolovacích procesů i samotné realizace staveb v Česku. Od prvních plánů po dokončení zde cesta často trvá šest až dvanáct let. „Ukazuje se, že tuzemský systém stavebního řízení představuje pro naši praxi jednu z největších překážek,“ říká Jan Schindler ze studia Schindler Seko architekti.
Ze 180 přihlášených projektů vybral Schindler 35 realizací, mezi nimiž jsou i stavby vzniklé v zahraničí, ale s českou stopou. „Mou snahou bylo sestavit soubor, který vytváří mnohovrstevnatý obraz současné české architektury – její odvahy, promyšlenosti a smyslu pro kontext,“ vysvětluje. Publikace proto zahrnuje bydlení, infrastrukturu, konverze industriálních areálů, veřejné stavby i experimentální rodinné domy.
Výběr spojují dvě hlavní témata: schopnost citlivě pracovat s historickými vrstvami a zároveň vytvářet nové části měst a krajiny, které se stanou dlouhodobě hodnotnou součástí veřejného života. Na šestici vybraných realizací se můžete podívat ve fotogaleriích níže.
Panelárna
Architekti z ateliéru A8000 aktuálně zachraňují jedinečný dům v bruselském stylu zvaný Panelárna Prefa, kde se dříve vyráběly prefabrikované betonové panely. V minulosti budova prošla necitlivou rekonstrukcí a následně chátrala. Objekt ze 60. let minulého století se nachází u Trojského mostu a nádraží Holešovice a teď je z něj otevřený multifunkční dům, ve kterém sídlí i A8000. „Ze zdejších panelů se postavilo sousední sídliště Bohnice. Kdysi zde vznikaly domy – a budou zase,“ hlásí spoluzakladatel ateliéru Martin Krupauer.
Během rekonstrukce architekti zbavili prostor necitlivých zásahů a vrátili mu původní konstrukční logiku. Dominantou interiéru je hala s unikátním prefabrikovaným kazetovým stropem, který se během přestavby podařilo nečekaně odkrýt a zachovat jako výrazný estetický prvek.
Základní škola Šeberov
Praha po revoluci postavila zatím pouze tři školy, tato je jednou z nich. Vznikla v městské části Šeberov a reaguje na rostoucí potřebu vzdělávacích kapacit v této části města. Areál pro žáky prvního i druhého stupně nabízí moderní zázemí pro výuku, pohyb i každodenní setkávání. Soustava několika pavilonů vytváří podle architektů přehledný a bezpečný školní kampus doplněný o klidný dvůr, který slouží k odpočinku i venkovnímu vyučování.
Fasády novostavby kombinují světlou omítku a cihelné pásky, tělocvična a přilehlá část atria jsou obloženy provětrávanou fasádou z lakovaného profilovaného hliníkového plechu. Střechy nad prvním podlažím pak pokrývá zeleň. „Vzpomínáme si, že když jsme pro pražský magistrát zpracovávali urbanistickou studii území, kde stojí dnešní škola, psal se rok 2010. Pokud vše půjde podle plánu, mohlo by být zcela hotovo – včetně druhé etapy – do tří nebo čtyř let. Jestli se tak stane, strávíme prací na tomto projektu krásných 20 let. Ale nelitujeme toho,“ říkají architekti Aleš Lapka a Petr Kolář z ateliéru ADR.
Kaple Panny Marie Bolestné
Na vrcholu kopce nad Nesvačilkou v otevřené krajině jižní Moravy vznikla kaple, která slouží jako místo pro zastavení, modlitby i setkávání. Navazuje na dlouholetou snahu obyvatel tvořit si vlastní duchovní zázemí. Její podoba vychází ze symboliky Panny Marie Bolestné a snaží se nabídnout prostor pro ztišení a odstup od každodenního ruchu. Stavba kombinuje tradiční řemeslné postupy se současnými technologiemi a vznikala řadu let díky podpoře a nasazení lokální komunity.
Kaple má jednoduchý, téměř kruhový tvar. Za pět metrů vysokými vraty se otevírá vysoký vnitřní prostor, jehož atmosféru vytváří především dřevo, světlo a samotná konstrukce stavby. Základ tvoří kamenný sokl a hliněná podlaha. Nad nimi se zvedá sedm ručně tesaných dřevěných trámů, které odkazují na sedm bolestí Panny Marie. Trámy se sbíhají směrem ke kruhovému otvoru ve stropě, kterým do interiéru proudí denní světlo. Interiér je střídmý a bez výrazných dekorací. „Stavělo se pomalu, z darů. Čas se tak stal součástí návrhu – s přibývajícími roky jsem jej postupně očišťoval od nadbytečností,“ líčí architekt Jan Říčný z kanceláře RCNKSK.
Black House
Tento rodinný dům v pražské Libni stojí na kontrastech. Pohybuje se mezi světlem a stínem, městem a zahradou, otevřeností a soukromím. Černá titanzinková fasáda pohlcuje světlo, zatímco rozsáhlé prosklené plochy jej vpouštějí zpět do interiéru. Stavba reaguje na svažitost pozemku i měřítko okolních vil a přirozeně vystupuje v okolní zástavbě. Zároveň využívá panoramatický výhled a klidnou severní zahradu, která nabízí místo pro odpočinek.
Pozemek lichoběžníkového tvaru s výškovým rozdílem odpovídajícím dvěma podlažím si vyžádal netradiční řešení. Vstup i vjezd architekti umístili na jeho jižní hranu, zatímco samotný dům posunuli hlouběji do parcely. Interiér se od vstupu postupně otevírá a směrem k vyšším podlažím nabývá na vzdušnosti i kontaktu s okolím. „Vzhledem k menší velikosti parcely ve srovnání s okolními městskými vilami nemá dům ambici se jim vyrovnat. Místo toho vnáší do okolní zástavby záměrný kontrast,“ tvrdí architekti Pavel Machar a Radek Teichman ze studia Machar Teichman.
TH+ house
Tento dům stojí v husté zástavbě devítimilionové Hanoje na mimořádně úzké parcele široké pouhých 2,5 metru, sevřené sítí úzkých uliček. Omezená šířka pozemku výrazně ovlivnila podobu návrhu, který se soustředí především na efektivní využití prostoru, přístup denního světla a propojení jednotlivých podlaží. Stavba se rozvíjí do výšky a navzdory svým rozměrům nabízí dostatek místa pro každodenní fungování domácnosti i společné trávení času.
Dům zahrnuje vedle obytných prostor také čajovnu, čítárnu a terasy, které na sebe navazují a zůstávají v kontaktu napříč domem. Interiér kombinuje odlišné materiály a povrchy, čímž podporuje členitost prostoru a zabraňuje jeho jednotvárnosti. „Architektura zde nevychází z velikosti, ale z rozmanité organizace prostoru a vztahů,“ uvádějí Marek Obtulovič, Mai Lan Chi Obtulovičová a Nguyen Duc Trung z česko-vietnamského studia Oddo architects.
Rezidence Oliva
Bytový dům Oliva stojí na výrazném nároží v místě, kde se sbíhá několik ulic. Jeho válcová forma reaguje na složitou urbanistickou situaci na pražské Brumlovce a podle autorů vytváří jasně rozpoznatelný bod v okolní zástavbě. Architekti jej navrhli s obchodním parterem, který doplňuje obytnou funkci domu a soustřeďuje část občanské vybavenosti na jednom místě. Díky tomuto řešení mohl zůstat druhý pozemek volný pro samostatný objekt mateřské školy.
Inspirací pro návrh se stala dvojice dnes již neexistujících michelských plynojemů. To se odráží ve využití skleněných tvárnic, které fasádě dodávají proměnlivý charakter v závislosti na světelných podmínkách. „Srdcem domu je pak atrium, které je soudobou interpretací pavlačového domu a slouží jako společný prostor pro obyvatele domu,“ popisují architekti Boris Redčenkov, Prokop Tomášek a Jaroslav Wertig z ateliéru A69 architekti.
Nepřehlédněte:
