K dnešnímu rozhovoru jsme si vybrali Honzu Rambouska, zakladatele původně českého, dnes už mezinárodního studia Playground, autora oceňovaného projektu Silver Arrows a především, na svůj věk, úspěšného podnikatele. Jak se mu daří, co chystá a jaký má názor na místní startupovou scénu? To vše v následujících řádcích.

Slyšeli jsme o tom, že momentálně několik měsíců budeš cestovat po Singaporu. Co konkrétně tam máš v plánu?

Singapore je celkem mrňavej, moc se po něm cestovat nedá. Důvodů bylo více, tím hlavním byla zřejmě vidina nepříliš vzdálené zimy a představa zimní bundy při cestě na tramvaj. To jsem však ještě netušil, jaký je tady peklo.

Každopádně jsme tady s kolegou Petrem z Playgroundu a pracujeme stejně jako v Praze. Nové projekty pro Škoda Auto, jeden projekt pro Dubaj a Vietnam Airlines pro agenturu v Saigonu. Přes týden se potkáváme s lidma v  agenturách a produkcích, kde se snažíme najít vhodného partnera pro dlouhodobější spolupráci na asijském trhu.

Ve spojistosti se zmíněnou cestou se kolem tebe míhají i superstars jako Pavel Kacerle nebo Roland Friedrich. Můžeš prozradit víc informací o tomhle spojení?

S Pavlem se známe už delší dobu a Rolanda jsem potkal až tady. To, že jsme skončili teď všichni v Singaporu je jen velká shoda náhod. To ovšem nevylučuje, že něco možná chystáme. Jak by řekl Jára Cimrman: „Učí se dobře, to nemohu říct.“

Tvůj nedávno dokončený projekt Silver Arrows zaznamenal enormní úspěch všude po světě. Zkus trochu čtenářům popsat, o čem projekt byl a kolik zhruba printů už jste dostali do oběhu?

Silver Arrows byl prozatím největší a nejdelší projekt na kterém jsme dělali. Ve zkratce se jedná o kompletní rekonstrukci 12 nejlegendárnějších okamžiků závodní éry Silver Arrows (Mercedes-Benz a Auto Union, nynější Audi) z předválečných let 1934-1939. Z dobových materiálů existují pouze černobílé fotografie a několik málo videí. Chtěli jsme tedy automobilovým nadšencům znovu oživit tyto momenty a vytvořit velkoformátové vizuály v barvě a detailu, který ještě nikdo neviděl.

S nápadem jsme přišli asi před 3 lety a samotná výroba trvala 2,5 roku v týmu téměř 10 lidí. Jenom na samotném focení, které probíhalo 5 dní bylo každý den více než 70 lidí. Většina závodních tratí již neexistuje a nebo vypadají naprosto jinak, proto je jedinou reálnou lokací starý Masarykův okruh v Brně, který se moc nezměnil – nevím jestli je to dobře nebo ne? :-)

Podobně to bylo se všemi auty, většinou se zachovaly 1-2 kusy, které dosahují až miliardových hodnot a jsou kompletně restuarované. My jsme však chtěli ukázat vše tak, jak předtím auta opravdu vypadala – potlučená, špinavá a od oleje. Díky tomu, 90% všeho co divák uvidí je vytvořeno v počítači a reální jsou pouze lidé, a ani tomu tak není vždy.

Prodáváme 3 velikosti v limitovaných edicích 5, 80 a 800 kusů. Největší má téměr 3 metry a nejmenší cca. 60 cm. Při celkovém počtu 12 vizuálů jich je stále dostatek k dispozici. Celková prodejní cena ovšem přesahuje 100 milionů korun! Nejvíce zákazníků máme z Anglie, Německa a Nizozemska, i když zasíláme po celém světě.

Jaká pro tebe byla atmosféra na Festival of Speed v Goodwoodu?

V Goodwoodu jsem byl letos poprvé a nic tak velkého jsem ani ve snu neočekáva. Co se atmosféry týče, byl pro mě mnohem větší zážitek Goodwood Revival, který byl teď v září. Je to více o ježdění a každý musí přijít oblečen v dobovém kostýmu. Vše je dovedeno do nejmenšího detailu až po dobové Tesco prodávající retro produkty.

Festival of Speed byl pro nás unikátní tím, že nás podpořil přímo Lord March a měli jsme velké, pětimetrové printy přímo uprostřed všeho dění, kam za 4 dny konání dorazilo kolem půl milionu lidí. Přitáhlo to velkou pozornost médií po celém světě a celkově jsme si pro projekt nemohli vybrat lepší start.

Abychom se ale nemotali jen kolem aut, dokážeš nějakým způsobem popsat, kam aktuálně směřuje Playground? Jaké jsou plány do budoucna a jaká v nich bude tvoje role?

Pro mě jsou to jednoznačně 2 věci. V první řadě se jedná o větší procento zakázek ze zahraničí a s tím se spojuje i moje větší přítomnost tam. V Praze chci určitě trávit část roku, ale nějaká zářná budoucnost nás tady zjevně nečeká. Druhá věc je pak větší zaměření na motion věci. 90% všeho co v současnosti děláme jsou stills. Mým prvotním impulsem před 16 lety byly filmy a mám pocit, že jsem proto ještě nic neudělal. Je tedy třeba to napravit.

Dalším projektem by měla být série fotografií podobná Silver Arrows, ovšem tentokrát zaměřená na období světové války. Jak dlouho zhruba trvá taková produkce fotek a jak složité je dostat je do finální digitalizované podoby?

Jak jsem již nastínil, Silver Arrows se nakonec protáhly na více než 2 roky. Hlavním faktorem je rozhodně množství ostatní práce. Kdybychom se věnoval pouze tomu a ničemu jinému, věřím, že bychom to do jednoho roku zvládli. Velkou část práce představuje i dohledávání referencí a vůbec teoretická příprava, aby vše odpovídalo konkrétním událostem a historii.

Silver Arrows pro nás byla ve spoustě ohledech nová věc a hodně jsme se naučili. Druhý podobný projekt bychom tedy již realizovali poučení o spoustu věcí. Jedna z nich byla například to, že jsme neměli žádný deadline a tak jsme vše mohli donekonečna předělávat a vylepšovat.

Můžeš případně o zmíněném projektu prozradit trochu víc? Na co se můžeme těšit?

Je to zatím dost předběžné, záleží na dalších věcech a vlastně i možností je hned několik. Mým favoritem jsou ale prozatím hlavní letecké bitvy druhé světové války. Správé zaměření celého projektu je pro úspěch klíčové. Je třeba mít širokou fanouškovskou základnu potencionálních klientů, což bezesporu letectví i druhá světová válka mají.

No a je potřeba nabídnout unikátní obsah. Z druhé světové války neexistuje mnoho barevných a kvalitních podkladů. Je relativně hodně umělců věnujících se druhé světové, ale z 99% se jedná o malby. Proto věřím, že projekt na úrovni Silver Arrows si určitě najde svojí klientelu.

Trochu v pozadí a ne úplně často zmiňované ve spojistosti s tebou je i VirtualRig™ Studio nebo Virtual Locations™, tyto projekty si běží dál svým tempem nebo plánujete zásadní rozvoj?

Virtual Locations jako takové už moc neoddělujeme. Je to v podstatě součást práce Playgroundu a jedna se o architektonické 3D řešení lokací pro zejména automobilové projekty. VirtualRig Studio běží už nějakých 6 let. První 4 roky bylo naprosto unikátním řešením pro projekty v automobilovém průmyslu a i díky tomu máme mezi klienty vesměs všechny velké automobilky po světě. Mezi více než 300 klientů se jedná i o obry jako Audi, VW, Škoda, Renault, BMW nebo Porsche.

Před více než rokem přišla jedna konkurenční firma a okopírovala do poslední funkčnosti vše, co jsme udělali. Abychom si tedy udrželi pozici, chystáme verzi 3.0 s kompletně přepracovaným UI a spoustou nových funkcí. Jde opravdu o velmi specifickou věc a trh není nekonečný. Nicméně naše vytyčené cíle jsme již dávno splnili.

Ve svém věku toho máš za sebou požehnaně. Co je vlastně tím motorem, co tě žene kupředu? Co by jsi doporučil všem lidem, kteří mají spoustu nápadů, ale už ne takový drive do jejich realizace?

Myslím, že má motivace se časem hodně vyvíjela a měnila. Prošel jsem si fází prvotní euforie, nekonečné práce a spaní v práci při zapracovávání naprosto zbytečných klientských komentů i plněným dětských snů. A asi jako všichni, možná, jednou pochopí, jsem i já zjistil, že práce není to nejdůležitější. Mně osobně se nejvíce osvědčilo, že nejlepší co jsem kdy udělal bylo investovat čas do vlastních projektů.

Sleduješ startupovou scénu u nás nebo v zahraničí? Jaké 3 zahraniční a 3 české startupy považuješ za klíčové a nejvíce zajímavé? Ať už z pohledu služby nebo z pohledu exekuce nápadů.

Upřímně, nemám moc rád slovo „startup“. Startup pro mě znamená firma jako každá jiná, která ale buď úplně nevěří svému produktu a nebo nechce svým zaměstnancům platit moc peněz. Za startup jsou u nás označovány zaběhlé firmy, které už fungují roky. Obecně tuto scénu tedy moc nesleduji a nemám ani žádné favority.

Zdroj: Playground, Jan Rambousek