Očekávaný půlnoční prodej u příležitosti třicátého výročí značky Pokémon se nakonec nekonal. Zásilka vysoce žádané edice dorazila do dejvického obchodu Komiksan s několikahodinovým zpožděním až následující odpoledne. Místo plánovaného nočního startu se tak před prodejnou Josefa Chrpy začaly hloučky sběratelů i spekulantů scházet až brzy ráno.

„Stejný problém jako já řešilo i mnoho dalších prodejců. I tak se mi ráno sešly desítky nadšenců a panovala tu dobrá nálada. Promítali jsme staré díly seriálu, prohlíželi si archivní kartičky a vzpomínali na dobu, kdy pokémoni formovali naše dětství,“ vzpomíná novopečený majitel obchodu zaměřeného právě na pokémony, mangu a merch z prostředí japonské popkultury.

Situaci bere jako ostrý test svého podnikání, kterému čelí pouhé tři měsíce po otevření svého krámku. Předtím více než třináct let budoval kariéru v marketingu a public relations. Prošel malými agenturami i nadnárodním korporátem, než u něj přišlo vyhoření. Rozhodnutí opustit obor i veškerou konzultační činnost v něm zrálo zhruba rok.

„Dlouho jsem intenzivně přemýšlel nad tím, že už chci konečně vybudovat něco vlastního, protože jsem celou dobu pracoval pro někoho jiného,“ popisuje bývalý manažer moment, kdy se rozhodl vystoupit ze zajetých kolejí.

Sám se sběratelství karet věnuje více než čtvrtstoletí a z osobního koníčku se rozhodl vybudovat byznys, který ho dnes dokáže živit. Původní plán na prodejnu s japonskou popkulturou, mangou a hlavně Pokémon kartičkami ovšem dostal konkrétní obrysy až poté, co se Chrpa přestěhoval do pražských Dejvic.

Záhy nato si totiž uvědomil, že ačkoliv v širším okolí fungují prodejci sportovních karet, ucelený prostor pro komunitu hráčů Pokémonů tu chyběl. Zvolil proto lokalitu v blízkosti několika škol s ambicí prodávat nejen karty, ale i plyšové hračky, batohy a komiksy.

Komiksan dnes představuje útočiště pro rozmanitou skupinu lidí. „Je strašně hezké vidět tu desetileté děti, které utrácejí z kapesného desítky korun za kusové kartičky, a vedle nich třicátníky s úplně jinými možnostmi,“ líčí Chrpa pestrost svých zákazníků.

Současný trh nicméně neakcelerovali pouze pamětníci, ale především globální influenceři formátu Američana Logana Paula. Ten letos v únoru šokoval sběratelský svět, když svou vzácnou kartu Pikachu Illustrator prodal v aukční síni Goldin za rekordních 16,49 milionu dolarů (zhruba 370 milionů korun).

Tento krok přitáhl ke koníčku pozornost masových médií i laických investorů. Podle Chrpy to vytvořilo nebezpečnou iluzi, že se investice do jakékoliv karty automaticky promění ve zlato. Do obrovského byznysu se tak vrhla vlna spekulantů nakupujících ve velkém, kvůli kterým z trhu mizí zboží pro skutečné hráče.

Proti spekulantům bojuje omezením prodeje na jeden kus na zákazníka. Odmítá totiž využívat agresivnější praktiku některých zahraničních obchodů, v nichž prodejci při předávce zboží od dodavatele automaticky prořezávají ochrannou fólii boxů.

„Pro skalpery to tím pádem ztrácí význam, protože poškozené balení s obrovskou přirážkou dál neprodají. Když to ale zavedete plošně, ublížíte lidem, kteří hru mají opravdu rádi a chtějí si některý produkt v krabičce třeba jen hezky vystavit na poličku,“ vysvětluje své dilema. Ničit sběratelskou hodnotu vlastním zákazníkům nechce.

Čistě finanční pohled na věc navíc podle Chrpy mění způsob, jakým nejmladší generace pokémony vnímá. Děti pod vlivem investorů a některých youtuberů, kteří ve videích hodnotí rozbalené kartičky především podle jejich ceny, řeší místo samotného koníčku právě jen peníze. Běžně pak podle něj nastávají situace, kdy mladší zákazníci nechají ležet na stole pěknou kartu s pokémonem jen proto, že její momentální tržní hodnota nepřesahuje pět set korun.

Překupníci ovšem nejsou jedinou výzvou, kterou řeší. Získat dostatek zboží pro kamenný obchod není v Česku snadné. Výhodu v zásobování mají ti prodejci, kteří kolem karet budují komunitu a mají status takzvané oficiální herny. To znamená, že splní prostorové podmínky, projdou bezpečnostním screeningem firmy The Pokémon Company a úspěšně složí takzvané profesorské zkoušky.

„Natáčíte k tomu vstupní video, aby vydavatel viděl, že prostor reálně existuje a vyhovuje hráčským podmínkám, a následně vás čeká online test. V něm se ptají na pravidla i na to, jak by se měl hráč chovat a řešit konkrétní spory. Pro úspěch potřebujete minimálně osmdesát procent úspěšnosti,“ vysvětluje proces Chrpa. Ten zkouškou prošel, a v Dejvicích se tak dnes konají oficiální pokémonové turnaje.

Specifikem posledních měsíců se staly i masivní slevové akce v diskontních řetězcích, jako jsou Lidl a Kaufland, které balíčky s kartami prodávaly levněji než zbytek trhu. Josef Chrpa vnímá vstup supermarketů do tohoto segmentu s nadhledem. „Beru to jako jakoukoliv jinou komoditu. Dřív se stály fronty na vajíčka a máslo, teď se fronty přesunuly na pokémony,“ usmívá se s tím, že v tom nevidí hrozbu pro svůj byznys. Naopak by uvítal, kdyby velké řetězce dokázaly trvale zahltit trh levnějším zbožím. Podle něj by to vedlo ke sražení marží překupníků a vyčištění sběratelského prostředí od investiční mánie.

Podvody cílí na děti i investory

Za mnohem větší problém označuje propracované padělky, které dnes cílí zejména na dva typy zákazníků. „Tím prvním jsou malé děti, které falešné karty poznají špatně. Při běžném vyměňování ve škole to nikdo logicky nezkoumá. Je potom smutné, když k nám přijdou a zjistíme, že vyměnily opravdovou a hodnotnější kartičku za nějakou falešnou,“ líčí Chrpa.

Podvody se však nevyhýbají ani bohatší klientele, která do odvětví vstupuje výhradně s investičním záměrem, ale chybí jí znalost samotného hobby. Podvodníci se zaměřují na výrobu falešných, továrně zabalených boxů, které imitují první sběratelské edice z konce devadesátých let a jejichž reálná hodnota se pohybuje v řádech stovek tisíc korun.

„Je to nový fenomén. Najednou se na internetu objeví videa s texty jako: ‚Hele, podívejte se, co jsem našel na půdě u babičky.‘ Tváří se to jako úplně originálně zabalený produkt prvního vydání, který má hodnotu deset tisíc dolarů, a je to fake,“ popisuje dejvický obchodník. „Pokud do toho jdete s tím, že chcete jen investovat, ale vůbec tomu nerozumíte, snadno utratíte sto tisíc korun za něco, co není pravé.“

Po prvním čtvrtroce od otevření se byznys plán opřený o komunitu postupně rozjíždí. Do dejvické provozovny se pravidelně vrací děti i dospělí a majitel doufá, že se mu postupem času budou překupníci vyhýbat obloukem. A i když samotné nadšení ke splacení pražských nájmů dlouhodobě stačit nebude, stávající kurz měnit neplánuje. „Mou prioritou je budování lokální komunity. Snažíme se nadšencům vysvětlovat, že nezáleží na finanční hodnotě balíčku, ale na tom, zda se jim samotná kartička líbí. Pořád to musí zůstat v první řadě zábava,“ uzavírá Chrpa.