Jako malý hltal Jaromíra Jágra a snil o tom, že se jednou bude prohánět s hokejkou jako on. Brzy mu ale na vítkovických kluzištích došlo, že ledním hokejem se živit nebude. Jakub Havrlant měl nicméně o své další dráze poměrně rychle jasno: z rodného Bílovce se přes Ostravu vydal do Prahy, aby tu mohl proniknout do světa byznysu. Po více než deseti letech a několika mnohamiliardových obchodech teď jeho skupina Rockaway prochází zásadní transformací. „Musel jsem rozhodnout, jakým směrem se vydat v příštích deseti letech,“ říká.

O své cestě za velkým byznysem, který má dnes v některých oblastech celosvětový rozměr, hovořil Jakub Havrlant na konferenci Money Maker v Ostravě. CzechCrunch totiž se svou akcí poprvé vyjel do regionů, aby v nich nasvítil největší byznysové příběhy. Ten z Ostravy začal psát právě i Havrlant, který už na vysoké škole zakládal první projekty a později rozjel skupinu Rockaway Capital. V ní dlouho spolupracoval i třeba s Petrem Kellnerem nebo Danielem Křetínským.

„Považuji za velký úspěch, že se mi je tehdy podařilo přesvědčit, aby tady v Česku investovali do digitálního byznysu,“ vzpomíná čtyřicetiletý podnikatel, který na svůj rodný region nikdy nezanevřel a byznysově se sem nedávno vrátil vstupem do festivalu Colours of Ostrava. V Rockaway byl v předchozích letech například u velkých prodejů e-commerce skupiny Mall či cestovky Invia. Ve velkém rozhovoru teď popisuje, jak bude vypadat další etapa Rockaway, ve které řada aktivit zůstává, ale mnohé se mění.

Foto: Petr Gavel / CzechCrunch

Jakub Havrlant (Rockaway Capital) na konferenci Money Maker Ostrava od CzechCrunche

Byl jste za byznysem ve Spojených státech, chystáte se do Dubaje. Mezitím jste si udělal zastávku v Ostravě. Jak často se sem vlastně dokážete vracet, ať už za byznysem, nebo čímkoliv jiným?
Pracovně už tady tolik času netrávím, ale v posledních letech se sem vracím hlavně na víkendy. Mám takové vlny, třeba na jaře jsem tu víc, je tu hezké období, krásné hory, v Beskydech je nádherně, tak tu trávím volný čas.

Je součástí toho vašeho vracení se do regionu i třeba majetkový vstup do festivalu Colours of Ostrava?
Já jsem tu vyrostl a mám k celému regionu pořád silné pouto. Pro Colours jsme se nerozhodli proto, že jsou v Ostravě. Naše úvaha kolem festivalů byla širší. Chtěli jsme platformu, která má nějakou značku a zaběhlé publikum. Každopádně fakt, že to bylo tady, určitě pomohl emočně.

Vedle Colours máte i filmový festival v Karlových Varech nebo Designblok. Jaká byla vaše motivace vybudovat kulturní divizi? To totiž asi byznysově nebude tak výdělečné jako jiné vaše aktivity.
K filmovému festivalu jsme se dostali díky společnosti Mall, kterou jsme spoluvlastnili. Díky marketingovému partnerství jsme celou akci navnímali a s Jiřím Bartoškou, tehdy stoprocentním akcionářem, jsme si vztahově sedli, až jsme došli k diskuzi o tom, že bychom do festivalu vstoupili. Jiří hledal někoho, komu by na tom záleželo, převzal by žezlo a energeticky by festival posunul dál. Věděli jsme, jak celá akce funguje, a proto jsme se do toho tolik nebáli jít.

Navíc jsme to částečně chtěli udělat i proto – a nechci, aby to znělo přehnaně honosně –, abychom něco vrátili společnosti. V jiných našich byznysech se totiž díváme na věci čistě přes Excel a jsme velmi pragmatičtí. Řekli jsme si, že když tady zaměstnáváme lidi, prodáváme služby a žijeme zde, je hezké být součástí něčeho, co každoročně potěší téměř 150 tisíc lidí.

Foto: Petr Gavel / CzechCrunch

Jakub Havrlant, zakladatel Rockaway Capital

Vraťme se ještě zpět k Ostravě. Zmiňoval jste, že vás region jistým způsobem ovlivnil. Dokážete popsat, co to ve vašem případě bylo?
Když se dnes na region dívám s odstupem času, vnímám, že nabízí opravdu kvalitní podmínky pro život. A to hned z několika důvodů. Především je tu skvělé kulturní a sportovní vyžití. V místní komunitě je historicky zakořeněno, že lidé aktivně sportují – ať už jde o túry po horách, fotbal, nebo hokej. Děti si tu podle mě snadno najdou kulturní nebo sportovní aktivitu, a protože tu nestojíte v hodinových dopravních zácpách, je všechno mnohem dostupnější a pro děti snadněji dosažitelné.

Ve větších městech, počínaje Prahou, sice existuje široká nabídka aktivit, ale reálně je zapracovat do denního programu je složité pro všechny, jak pro děti, tak pro rodiče. Já sám jsem tady prožil krásné dětství. Pocházím z vesnice, takže jsem až do určitého věku mohl svobodně běhat po přírodě bez jakýchkoliv omezení. Později, když jsem se zamiloval do hokeje, jsem přešel na sportovní školu v Porubě a užil si nádherné hokejové dětství. Myslím, že dnes jsou tyto podmínky dokonce ještě lepší než za mých časů. Kvalita života je tady, jak se říká, z hlediska poměru cena-výkon opravdu vynikající.

Z Ostravy jste se pak vydal na vysokou školu do Prahy a už při studiích jste zakládal první projekty, například Bezrealitky. Měl jste to od začátku nastavené tak, že chcete podnikat, dělat vlastní věci?
Od dětství jsem měl kreativní sklony. Původně jsem se vrhl na hokej, ale po několika letech jsem pochopil, že hokej bude jen krásnou součástí mého dětství, nikoli profesí. Několik let jsem žil v představě, že se dokážu dostat do NHL, hltal jsem všechny knihy od Jaromíra Jágra a už jsem se viděl v Pittsburghu – jenže tam by to pravděpodobně nedopadlo podle mých představ. Tu dravost a touhu něco vytvářet jsem v sobě ale měl vždycky.

Poměrně brzy jsem začal přemýšlet i o podnikání a postupně jsem si ujasnil, že chci jít na gymnázium a pak studovat v Praze, ideálně i dál do světa, ale věděl jsem, že musím postupovat krok za krokem. Když to vztáhnu zpět k regionu, myslím si, že jeho největší výzvou je, že funguje přesně úměrně ambicím každého člověka.

Jak to myslíte?
Pokud tady máte dítě na gymnáziu, které opravdu touží poznat širší svět a je plné energie a ambicí, tak zkrátka musí udělat ten krok dál, aby se dostalo mezi podobně smýšlející lidi. Na druhou stranu, pokud někdo nemá takto vysoké ambice – a to nijak nesnižuje jeho hodnotu, je to prostě otázka osobních priorit –, tak tady může plnohodnotně žít a pracovat naprosto se vším.

Vy jste od začátku věděl, že byznys chcete rozjet ve velkém měřítku a nebudete se chtít omezovat hranicemi Česka?
To postupně dozrávalo. Velmi brzy jsem pochopil základní princip byznysu – že jeho potenciál závisí především na velikosti trhu. Když začínáte s nějakým nápadem, musíte nejprve porozumět velikosti trhu, na který míříte, a odhadnout, jaký podíl z něj dokážete získat. Při logické úvaze pak dojdete k závěru, že pokud se považujete za schopného člověka, který je ochotný tvrdě pracovat a obětovat se pro svůj dobrý nápad, měli byste vždy cílit na největší dostupný trh.

V ideálním světě byste si vybrali velký trh, jako jsou Spojené státy. Když porovnáte úsilí, které vložíte do vybudování byznysu v Česku versus na americkém trhu, je to téměř stejné, jakmile jste jednou součástí komunity. Klíčovou otázkou samozřejmě zůstává, jak se do takové komunity dostanete a jak velký skok jste schopni udělat. Pro mě osobně nebyl přechod z regionu do Prahy nijak složitý.

Fotogalerie: Money Maker Ostrava 2025

CzechCrunch vyjel do regionů a uspořádal první vydání byznysové konference Money Maker v Ostravě. Podívejte se, jak to v Ostravica-Textilia vypadalo.

Foto: Petr Gavel / CzechCrunch

+16

Rychle jste se tu otrkal a hned rozjel první projekty…
Když jsem přijel do Prahy, necítil jsem se ztracený, neměl jsem pocit, že jsou tam lidé chytřejší nebo lepší, nebo že bych nikdy nic neviděl. Bylo to prostě jen nové, větší město, než jaké jsem znal, ale rozhodně mě to nezaskočilo. Kdybych ovšem tehdy skočil rovnou z Ostravy do New Yorku, na to jsem pravděpodobně připravený nebyl. Na takový krok už potřebujete určitou zkušenost. K působení v globálním byznysu se proto propracovávám postupně dodnes. Jedná se ale vždy o velmi pragmatickou úvahu, kdy si musíte říct: mám dobrý nápad, jsem ochotný tvrdě pracovat, věřím si. A pak si vyberete největší trh, na kterém si troufáte uspět.

V rámci některých projektů jste se spojoval i třeba s Danielem Křetínským nebo Petrem Kellnerem. To asi byla také velká škola velkého světa byznysu, ne?
Byla to opět podobná úvaha jako u velikosti trhu. Mohli jsme mít tehdy možná více různých partnerů a investorů, ale já jsem si říkal, kde v Česku získáme ty nejcennější zkušenosti? A právě možnost spolupracovat s Petrem Kellnerem a Danem Křetínským, se kterým mimochodem spolupracujeme dodnes, byla neskutečně obohacující. Byla to pro nás obrovská škola.

Co bylo ale možná ještě zajímavější – považuji za velký úspěch, že se mi podařilo přesvědčit tyto velké společnosti, aby tady v Česku investovaly do digitálního byznysu. Vtáhl jsem je do světa internetových technologií a ukázal jim úplně nový sektor, kterému se mohou věnovat. A to v době, kdy tento obor ještě nebyl u velkého kapitálu příliš populární. V internetové komunitě nás sice bylo více, ale byla to poměrně malá skupina a z kapitálového hlediska spíše „garážový“ byznys. Díky naší spolupráci jsme otevřeli stavidla pro další velké investory, kteří tento sektor začali brát vážně a pochopili, že se dá dělat ve velkém měřítku.

Etapa, kdy jste dělali společný byznys s Petrem Kellnerem, potažmo PPF, a Danielem Křetínským nicméně do značné míry skončila. V Rockaway už teď jdete zase po jiné cestě. Jak teď o svém byznysu přemýšlíte?
Loni jsme v Rockaway Capital uskutečnili zásadní změnu. Do té doby jsme fungovali jako privátní investiční holding. Když jsme prodali některé byznysy z našeho portfolia a trochu se nám uvolnily ruce, musel jsem rozhodnout, jakým směrem se vydat v příštích deseti letech. Zvažoval jsem tři hlavní možnosti. První variantou bylo zpomalit tempo, zmenšit firmu a proměnit ji v jakýsi menší family office, který by pouze spravoval naše vlastní prostředky. Snížili bychom ambice a trochu si oddechli.

Druhou cestou bylo následovat modely velkých finančních skupin jako PPF nebo KKCG a pokračovat v rozvoji holdingové struktury. Tuto možnost jsem ale příliš nepodporoval, protože žijeme v jiné době. Bylo by to finančně náročné a mnohé věci už podle mě dnes nelze dělat tak jednoduše jako dříve. Nakonec jsem se rozhodl pro třetí variantu – rozdělit společnost na specializované investiční vertikály, zjednodušeně řečeno investiční fondy.

Foto: Colours of Ostrava

+1

Co to přesně znamená?
U každého z nich jsme jasně definovali jeho cíle a přidělili specifický tým lidí, čímž jsme firmu částečně decentralizovali. Díky tomu můžeme udržet zaměření napříč různými typy investic – od venture kapitálových investic do rizikovějších projektů s potenciálem rychlého růstu až po naše private equity portfolio Rockaway Alpha, které kupuje zaběhnuté profitabilní firmy a dlouhodobě je spravuje. Rockaway Capital nyní funguje jako zastřešující entita nad těmito jednotlivými fondy. Některé činnosti stále řídíme centrálně, ale specifické fondy, do kterých jsme rozdělili náš vydělaný kapitál, vedou odborníci zaměření na konkrétní oblasti.

Zmínil jste Rockaway Alpha. Dále máte například RockawayQ, kde mimo jiné s Petrem Otavou nebo Michalem Šmídou chcete digitalizovat tradiční průmysl. To je velké téma i právě pro ostravský region, že?
Přestože je Petr Otava klasický průmyslník a působí v naprosto odlišném oboru než my, našli jsme společnou řeč v byznysovém a koncepčním přístupu. Chtěli jsme se zaměřit na umělou inteligenci, protože jsme v ní viděli klíčový technologický trend. První možností bylo jít cestou venture kapitálu – investovat do AI firem vyvíjejících velké jazykové modely. To je ale extrémně konkurenční oblast, v níž je z české perspektivy velmi těžké uspět. Tento segment dnes jednoznačně ovládá Silicon Valley a bylo by pro nás obtížné uspět.

Začali jsme proto hledat praktické a komerčně životaschopné využití AI modelů. A právě tehdy přišel Petr Otava s pohledem z druhé strany: „Vidím, jak se v průmyslu trápíme s automatizací, s daty, s optimalizací výroby a kontrolou kvality. Pořád máme pocit, že jsme technologicky pozadu. Snažíme se implementovat moderní postupy, ale teď přichází AI. Nemohli bychom celou tu mezifázi přeskočit?“

A RockawayQ bylo na světě… Říkáte totiž, že chcete modernizovat a digitalizovat tradiční firmy.
Chceme se zaměřit na umělou inteligenci v průmyslu 4.0, tedy na průmyslové aplikace AI, integraci dat, automatizaci výroby a podobně. Výhodou tohoto přístupu je, že je dostupnější a čelí menší konkurenci. Americké technologické firmy se totiž tolik nezaměřují na výrobní sektor – hledají spíše vysoce škálovatelná řešení a nechtějí se „špinit“ něčím tak komplexním. Naproti tomu Evropa, a zejména Česká republika, má k průmyslové výrobě blízko. Udrželi jsme si v tomto směru určitý základ, a teď, když si všichni uvědomují, že průmysl rozhodně není mrtvý, se to ukazuje jako výhoda. Propojení umělé inteligence s průmyslem je podle mě něco, co můžeme z Evropy velmi dobře rozvinout.

Zásadní část Rockaway dnes představuje také kryptodivize RockawayX. Jaká je její strategie?
Když jsme vstupovali do světa blockchainu, většina lidí se nám buď vysmívala, nebo se ptala, jestli jsme se nezbláznili. My jsme ale vycházeli z jednoduché úvahy, kdy jsme byli přesvědčeni, že digitalizace postupně prostupuje všemi oblastmi našeho života. Naše děti budou žít v naprosto jiném světě. Co umí v digitálním prostoru, mění řadu zavedených principů, které my dobře známe. Pro dnešní mladou generaci je často prestižnější vlastnit digitálního avatara nebo vzácnou postavu v počítačové hře než drahou kabelku Louis Vuitton.

Je to způsobeno tím, že mladí lidé dnes budují své komunity primárně v digitálním prostoru. Už netouží po obdivu na ulici nebo na fyzických akcích. Potřebují uznání ve své komunitě, která existuje v digitálním světě. A třeba právě nějaký digitální avatar může fungovat jako ta nová značková kabelka. Moje základní myšlenka byla, že blockchain jako technologie posiluje všechny tyto digitální možnosti a zajišťuje uchování jakékoli informace v digitálním světě. A protože mladá generace jednou tento svět převezme, rozhodli jsme se na to vsadit.

Dnes už je z RockawayX zásadní část celé skupiny, že?
Měli jsme štěstí, že se nám podařilo sestavit skvělý tým inženýrů a odborníků, kteří této oblasti opravdu rozumějí. Díky tomu, že jsme do tohoto sektoru vstoupili poměrně brzy a postupovali systematicky, podařilo se nám v něm uspět. Je to jedna z oblastí Rockaway, kde jsme dosáhli skutečně globální úrovně. Nejsme sice největší na světě, ale jako institucionální investor v blockchainu jsme pravděpodobně největší v Evropě. Pohybujeme se v globální komunitě nejvýznamnějších společností v oboru. Poprvé se nám tak podařilo dosáhnout na ten velký trh, o kterém jsem mluvil – byla v tom částečně náhoda, ale především odvaha být u toho včas.