Ve čtyřiadvaceti letech měla agenturu, velké ego a vyhoření na dosah. Teď učí jiné, jak nedělat stejné chyby
Tereza Čierníková dělala kostymérku pro Netflix i moderátorku v rádiu. Když si pak založila agenturu, měla pocit, že musí dělat všechno sama.
S kouči a mentory se dnes doslova roztrhl pytel, stačí kouknout na LinkedIn. V takto konkurenčním prostředí se Tereze Čiernikové podařilo prosadit především proto, že otevřeně ukazuje, jakými chybami a kiksy si prošla ve svém podnikání sama. Upřímně mluví nejen o tom, že ji málem položilo její přebujelé ego, ale i co změnila otcova rakovina.
„Roky jsem si neuměla nastavit hranice, myslela jsem si, že nikdo jiný neudělá práci tak dobře, jako já, i když už jsem pod sebou měla lidi. Že to nebude ta pravá cesta, mi došlo, až když jsem začala mít panické ataky,“ přiznává a dodává, že právě to jí otevřelo oči a donutilo nejen si nastavit hranice, ale uvědomit si i to, co ji dělá v životě opravdu radost a věnovat se tomu. A to se rozhodla učit i lidi kolem sebe.
Klientům a účastníkům mentoringu dnes pomáhá najít jejich silné stránky a talent pomocí metody Gallup. „Snažím se lidem ukázat, kde ztrácejí energii a kde je jejich potenciál. Učím je pracovat se strachy a být odvážnější. Také společně nastavujeme návyky, které budou fungovat dlouhodobě,“ popisuje. Vychází z filozofie Tomáše Bati a jeho myšlenky, že člověk je jen jeden. A pokud není šťastný v profesním životě, nemůže být šťastný ani v tom osobním a naopak.
Po střední škole začínala moderováním v rádiu, později psala desítky článků pro síť online magazínů a přivydělávala si i jako kostymérka pro filmové produkce, mimo jiné pro Netflix, kde spolupracovala například s Danielem Radcliffem nebo Stevem Buscemim. Souběžně se naučila spravovat sociální sítě a dělat grafiku a weby, až jí klientů na marketing přibylo tolik, že se rozhodla založit si vlastní agenturu Movements Media.
Ve stejném období ale lékaři diagnostikovali jejímu otci agresivní formu rakoviny. Agentura mezitím rostla, během pár let měla Čierníková v týmu téměř desítku lidí a klienty z developmentu, softwarových firem, realit i advokacie. Podle svých slov ale nedokázala práci delegovat.
Snažím se lidem ukázat, kde ztrácejí energii a kde je jejich potenciál. Učím je pracovat se strachy a být odvážnější.
„Musela jsem pořád všechno kontrolovat, sebemenší maličkost, nebyla jsem schopná uvěřit, že to někdo udělá lépe než já,“ říká o fungování agentury. Souběžně v soukromí řešila otcovu nemoc, vozila ho na chemoterapie a další vyšetření. „Měla jsem pocit, že když je táta dobrý, tak firma jde dolů a naopak,“ popisuje.
To vyvrcholilo v roce 2024 první panickou atakou v životě. „Chvíli je vám horko, chvíli zima, nemůžete dýchat. Hrozný, extrémní stav,“ popisuje. Na následné terapii jí došlo, že takhle dál nemůže, že pokud ještě chvilku bude zanedbávat jídlo, spánek i pohyb, vyhoří. „Měla jsem na sobě příliš zodpovědnosti, kterou jsem si ale na sebe navalila sama.“
Rozhodla se proto agenturu zavřít, zrušila devadesát procent spoluprací a sama odletěla do Edinburghu, aby si vyčistila hlavu. Tam si podle svých slov poprvé za dlouhou dobu položila otázku, kdy byla naposledy šťastná. „Došlo mi, že za mikrofonem, ale ve vlastní režii, když jsem mohla lidem kolem sebe pomáhat najít jejich vlastní cestu,“ říká. Začala tehdy natáčet i vlastní podcast, jak sama říká, jako takový způsob sebeterapie.
Lidem se líbila její otevřenost a začali jí psát, jestli by si je nevzala pod křídlo jako kouč. Došlo jí, že to, co prožívá, řeší i spousta dalších lidí a zájemci o koučink začali přibývat. Po návratu do Čech chodila na terapie a marketing se rozhodla nakonec neopustit a agenturu znovu otevřít. Jen ji vede jinak, zastupitelně, s jasně vymezenými rolemi. Zároveň začala propojovat rozvoj byznysu s rozvojem osobnosti lidí, kteří v něm pracují. Letos na podzim chystá druhou seberozvojovou konferenci, kde vystoupí i její otec.
Nepřehlédněte:
