Před sedmi lety rozjeli fond, který v technologických firmách u nás i v zahraničí nekupuje podíly, ale půjčuje jim peníze, aby se mohly dál rozvíjet. Letos Radovan Nesrsta a Lukáš Macko uzavřeli v Orbit Capital druhý fond, v němž mají masivní palební sílu – startupům mohou půjčit až dvě a půl miliardy korun. V podcastu Money Maker mluví o tom, proč může být jejich půjčka pro zakladatele výhodnější než prodej podílu ve firmě, co se s jejich investicí děje, když firma zkrachuje, a také vysvětlují, jak by se mohly zlepšit slabé výkony českých penzijních fondů.

V roce 2019 byli na trhu prakticky sami. Radovan Nesrsta předtím budoval s Pavlem Muchou a Petrem Šmídou fond Enern a narazil na problém, ze kterého Orbit Capital vznikl: šikovné české a slovenské firmy nebyly schopné najít investora na další kolo. Jejich strategie založená na tzv. venture debt, kdy si rychle rostoucí technologií firmy peníze jen půjčují, se rychle rozjela a láká i významné instituce. „Přál bych si, aby víc a víc penzijních fondů našlo odvahu jít hledat příležitosti v našich ekosystémech,“ říká Radovan Nesrsta. Do druhého fondu totiž vložil peníze i penzijní fond Rentea ze skupiny Partners.

A jak to funguje v praxi? Rychle rostoucí firma si u Orbitu půjčí peníze za úrok kolem 11 až 12 procent ročně a k tomu dá fondu opci na malý podíl, tedy právo koupit si v budoucnu kousek firmy za předem danou cenu. Zakladatel tak nemusí prodat velký díl svého podniku jako při klasické investici za podíl, a proto to může být podle Lukáše Macka „řádově třikrát až čtyřikrát levnější“. Dvě věci se přitom podle něj tradují mylně: že má půjčka investici za podíl nahradit a že jde o poslední záchranu pro firmy, které nikde jinde peníze nesehnaly.

Orbit dnes takto financuje převážně firmy nad tři miliony eur (přes 70 milionů korun) tržeb, které rostou aspoň o čtyřicet procent ročně. V jeho portfoliu je CloudTalk, ThreatMark, Sloneek, německé Mondu a také třeba Rohlík, který dlouhodobě kombinuje různé formy financování. V novém dílu podcastu Money Maker, který si můžete poslechnout v přehrávači níže nebo ve všech podcastových aplikacích, mluvíme s partnery Orbit Capital také o dopadech umělé inteligence na hodnotu startupů.

Nemusí být všichni jednorožec

Radovan Nesrsta: Čím blíž je firma k slavnému statusu jednorožce (firma s hodnotou přes miliardu dolarů) a čím víc to tým, zakladatel i investoři berou tak, že tohle je to jediné, po čem jdou, a všechno ostatní není úspěch, tím větší tlaky to vytváří. Já jsem ale z jiného těsta. Já nepotřebuju investovat do jednorožců. Miluju firmy, které budou „jen“ místní nebo regionální šampion. Myslím, že takových je hromada, jsou trochu přehlížené a jsou extrémně důležité pro celou ekonomiku. Budujete firmu, která dělá dobrý produkt, a prodáte ji za 200 nebo 300 milionů eur (5 až 7 miliard korun) – vždyť to je ohromný úspěch. I v těchto firmách je tlak, ale nemají ten přehnaný tlak z médií a od lidí, kteří se jich na to pořád ptají.

Fungujeme jinak než banka

Radovan Nesrsta: My se díváme na jiné věci než banka. Banka se dívá na finanční výkazy, zpravidla pololetní. To znamená, že se dívá na firmu tak, jak vypadala před osmi, devíti, deseti měsíci. A v našem světě je deset měsíců nekonečno. Takže jakkoli by banka chtěla, z informací, které je schopná posbírat, nemá šanci takovou půjčku napsat. Druhý obrovský rozdíl je počet portfoliových firem, které má na starosti jeden investiční profesionál. Když si řekneme, že průměrná pozice je 100 milionů korun, tak takový bankéř musí mít 100 až 140 klientů, aby byl úspěšný.

V našem týmu má má jeden člověk na starost šest, sedm, osm firem. To vám dá šanci opravdu pochopit, co se v nich děje. Začínáme z úplně stejného úhlu jako investor, který kupuje podíl: jdeme se podívat na trh, chceme rozumět tomu, jestli produktová kategorie roste a jestli v ní ta firma má výhody. Role banky je naopak správně tam, kde je – má poskytovat velmi levný zdroj financování. Bude financovat firmy, které tři čtyři roky financujeme my, a pak přijde zakladatel a řekne: mám tady od banky nabídku, tak vás refinancuju.

Půjčka může být mnohem levnější

Lukáš Macko: Stejně jako je podstatné porovnávat cenu financování s bankou, ještě podstatnější je porovnávat ji s prodejem podílu, protože to je reálně to, co zakladatel zvažuje. Méně často je situace taková, že mám na stole deset bankovních nabídek a k tomu zvažuju Orbit. Velmi často je situace, že mám deset nabídek od investorů, kteří chtějí podíl, a k tomu zvažuju kapitál, který mě ve firmě naředí méně. A tam se ta ekonomika dá velmi dobře vysvětlit na jednoduchém příkladu: kolik podílu zakladatel ztratí, když si vezme pět milionů eur při hodnotě firmy 100 milionů, a jaká je jeho cena v případě, že firma v budoucnu vyroste dvakrát, třikrát, čtyřikrát – versus kolik je cena našeho kapitálu. A my cílíme na to, že pokud zakladatel dobře nastrukturuje naše financování, je to řádově třikrát až čtyřikrát levnější.

Krach? Neproděláme všechno

Lukáš Macko: Máme naštěstí v portfoliu jediný případ krachu – německé tržiště, které se zabývalo operativním leasingem aut. Trojstranný marketplace, kde si auto nakonfigurujete, kliknete na operativní leasing, systém vám automaticky přiřadí tři čtyři leasingové nabídky, můžete zaplatit a auto vám za dva týdny přijde. Firma v té době protočila auta na leasing za 200 milionů eur, marže pět až šest milionů, růst 50 až 60 procent, blízko ziskovosti, takže všechno růžové. Pak přišel covid a nedostatek čipů. Firma dostávala zaplaceno až v době, kdy bylo auto dodané – a najednou se auta nedodávala za měsíc, ale za deset, dvanáct, šestnáct měsíců.

Nastal problém s hotovostí a k tomu menší problém mezi akcionáři, který jsme možná v rámci naší prověrky firmy mohli přečíst lépe. Nějakou dobu jsme se to spolu s ostatními investory snažili vyřešit na dozorčí radě, hledali jsme jakékoli provozní financování. Nepovedlo se a firma sama na sebe podala insolvenční návrh. My jsme jako přednostní věřitel byli první v pořadí, ale zároveň jsme byli v celém procesu nápomocní. Firma se v horizontu několika měsíců prodala a dodnes funguje.

Foto: Tomáš Svoboda / CzechCrunch

+5

Nakonec si ji koupil jeden z jejích zákazníků jako svůj digitální kanál na prodej operativních leasingů. Investor, který měl ve firmě podíl, odepsal velkou část hodnoty, my jsme z téhle situace vyšli s poměrně solidním výnosem. A jeden z poznatků: když se firma prodává rychle, prodává se s výraznou slevou. Insolvenční proces v Německu přitom trval tři čtyři měsíce, v září se začalo, v prosinci bylo vyřešeno.

Radovan Nesrsta: Nevydělali jsme na tom nic navíc, ale pořád jsme měli přes deset procent ročního výnosu na případu, který je zatím úplně nejhorší, co nás za těch sedm let potkalo. A jde to zpátky k tomu, o čem jsme mluvili: rozumět tomu, co je zástava a jestli o tu věc někdo reálně stojí. Nakonec firmu skutečně koupil někdo, na koho jsme si při počáteční analýze mysleli, že by mohl být potenciální zájemce.

Možná to není tak blbý nápad

Radovan Nesrsta: Přál bych si, aby víc a víc penzijních fondů našlo odvahu jít hledat příležitosti v našich ekosystémech. To, co jsem slyšel od Rentey, když jsme dojednávali jejich účast, bylo přání: „Když vám to půjde dobře, rádi bychom vám v budoucnu napsali víc, protože potřebujeme najít relativně velké investiční příležitosti. My peníze fakt chceme zhodnocovat, opravdu považujeme průměrný výkon českých penzijních fondů za hanbu.“

Takže je to pro nás trochu závazek, abychom fond udělali dobře – aby se na to i ostatní penzijní fondy mohly podívat a říct si, že to možná nebyl tak blbý nápad a co kdybychom se tím směrem vydaly taky. A když se mluví o tom, proč do toho zdejší penzijní fondy nejdou, tak já jsem v penzijním fondu nepracoval, ale hrozně rád bych se podíval, za co ti investiční profesionálové dostávají bonusy. Tipl bych si, že odpověď bude právě tam. A druhá věc je regulační rámec – ještě před pár lety bylo skoro nezákonné to, co dneska udělali.