Když Tomáš Baťa v roce 1894 zakládal ve Zlíně obuvnickou dílnu, bylo to město s necelými třemi tisíci obyvateli. O čtyřicet let později bylo obyvatel přes třicet tisíc. Postavil jim domy s červenou cihlovou fasádou a soukromou zahrádkou, školy, nemocnice, kino, sportovní hřiště. Vybudoval kanál, aby mohl zásobovat továrny vodní cestou. A město nese otisk nejen jeho, ale celé baťovské éry dodnes. „Baťovská filozofie je ve Zlíně stále velmi patrná, a to nejen v architektuře či urbanismu, ale i v celkové atmosféře města,“ říká zlínský primátor Jiří Korec.

Letos uplynulo 150 let od narození Tomáše Bati. UNESCO zapsalo toto výročí do svého světového kalendáře, hned vedle Karla IV. nebo T. G. Masaryka. „Baťovský odkaz je bezpochyby velkou výhodou, protože městu poskytuje jasnou identitu,“ říká Jiří Korec. „Současně však vytváří určitý závazek,“ doplňuje.

Mezi nejvýraznější baťovské odkazy patří jednoznačně domky s červenými cihlami, zahrádkami a ve své době nezvyklým nadstandardem, tekoucí teplou vodou. „Zajímavým místem je rovněž Baťova vila nebo bývalý Studijní ústav a filmové ateliéry, které připomínají, že Baťa nevytvářel pouze průmyslový podnik, ale komplexní kulturní a vzdělávací zázemí,“ říká Jiří Korec.

Foto: Nadace Tomáše Bati

+8

Další z dominant, která se k baťovskému rodu váže, konkrétně k Janu Antonínu Baťovi, je Baťův mrakodrap z roku 1938, dnes sídlo krajského úřadu. Uvnitř je výtah s pojízdnou kanceláří. Pár set metrů odtud stojí Památník Tomáše Bati, celoskleněný hranol s modelem letadla Junkers F13, ve kterém Baťa zahynul.

„Ne všechny objekty spjaté s Baťou se ale podařilo zachovat v původní podobě a některé zanikly v průběhu druhé poloviny 20. století v důsledku necitlivých zásahů. U části areálu je dodnes problémem vysoká ekonomická náročnost rekonstrukcí a hledání nového smysluplného využití,“ doplňuje Jiří Korec.

„Stále více lidí nyní objevuje i další menší místa, kde se zachovala typická baťovská architektura a urbanismus. Návštěvníky láká také Luhačovicko nebo oblast kolem Vizovic. Jedním z nejoblíbenějších míst je také Baťův kanál, který původně sloužil k dopravě lignitu z Ratíškovic do elektrárny a průmyslových závodů v Otrokovicích,“ říká hejtman Zlínského kraje Radim Holiš. „Fenomén Baťa má mezinárodní přesah a stále oslovuje nejen milovníky architektury či historie, ale také podnikatele, studenty nebo lidi zajímající se o moderní urbanismus a řízení firem,“ doplňuje.

Vznikají tu ale i nové projekty. Jedním takovým je například Prospect od Juraje Suroviče, majoritního akcionáře stavební skupiny PSG a zlínského patriota. Prospect má být výšková budova přímo na náměstí Práce, kde dříve stála nevýrazná budova banky z devadesátých let, která do baťovské koncepce náměstí nikdy nezapadla. Nová budova má mít šestnáct pater, hotel, kanceláře, nájemní bydlení i vyhlídkovou terasu. Investice blížící se miliardě korun.

Architektonicky Prospect navrhl Juraj Sonlajtner, který dříve pracoval na revitalizaci bývalých výrobních budov číslo 14 a 15, kde je dnes Baťův institut. „Přestože oživujeme původní myšlenku architekta Františka Karfíka a snažíme se náměstí Práce citlivě dotvořit, rozhodně není naším záměrem napravovat chyby minulosti,“ říká Juraj Surovič. „Baťovský odkaz pro mě není o kopírování historie, ale o odvaze posouvat město dál,“ doplňuje.

Přitom právě Zlín developeři dlouho přehlíželi. „Zlín je skvělé místo pro život, ale dlouhodobě mu chyběly výraznější investiční impulzy a nové podnikatelské příležitosti. Navíc se město vylidňuje a není tolik atraktivní pro mladé lidi,“ říká Surovič. Projekt se aktuálně nachází ve fázi povolování, zahájení výstavby Surovič plánuje ještě letos.

Foto: PSG

Je ale baťovský odkaz při stavbě v takovém prostředí pocta, nebo spíš zátěž? „Je to kombinace všeho. Pocta v tom, že můžeme rozvíjet město, které má tak výjimečný příběh. Závazek, protože každá nová stavba by měla respektovat kvality, které zde Baťové vytvořili. A někdy je to i zátěž, protože hledání rovnováhy mezi ochranou historického dědictví a potřebou dalšího rozvoje není jednoduché. Nejvíc o tom ví své majitelé baťovských rodinných domků,“ říká Surovič.

Právě PSG přitom není s Baťovým odkazem spjato jen geograficky. Firma vznikla z Baťova stavebního oddělení, které v roce 1924 sám Tomáš Baťa založil a právě tito stavaři postavili například i Jednadvacítku.

Prospect i další projekty mají oslovit především mladou generaci, přinést do centra města místa pro práci, bydlení i volný čas. „Stejně jako řada dalších regionů i my řešíme odchod části mladých lidí za studiem nebo prací do větších center,“ přiznává Radim Holiš. „Na druhou stranu se snažíme vytvářet podmínky, aby se k nám lidé vraceli – ať už jde o podporu podnikání, bydlení, dopravy nebo kvalitního veřejného prostoru. Právě baťovský důraz na propojení práce, vzdělávání a kvality života pro nás může být inspirací i dnes.“

„Zlín zůstává městem s mimořádně silnou identitou. Výzvou současnosti je, aby baťovský odkaz nebyl vnímán jen jako historická značka, ale jako inspirace pro současný a budoucí rozvoj,“ doplňuje Radim Holiš.

Hejtman zároveň dodává, že část ekonomické síly v regionu stále zůstala: „Ve Zlínském kraji dodnes funguje řada průmyslových podniků, které mají kořeny v baťovské éře. Mnohé firmy prošly proměnou, změnily názvy i majitele, ale navazují na know-how a průmyslovou tradici, kterou Baťa v kraji vybudoval. Naopak zmizel model jednoho dominantního zaměstnavatele, který ovlivňoval celý region.“