Auto z rozdrceného dřeva a rostlinného odpadu. Japonci představili vůz z nanocelulózy, která je pevnější než ocel

ncv2

Foto: RISH

Auto z nanocelulózy

0Zobrazit komentáře

Jaká je budoucnost automobilů? Nejspíše elektrická či vodíková. Ovšem vývojem neprochází jen pohonné jednotky, popřípadě design vozů. Velkou výzvou pro automobilky a jejich inženýry je i hledání nových materiálů pro výrobu různých dílů a částí vozidel. A že se občas může čerpat i ze zcela nečekaných zdrojů, dokazuje japonský vůz vyrobený z rozdrcených rostlin a zemědělského odpadu.

Důvodem, proč je důležité hledat alternativní materiály vhodné pro výrobu automobilů, je potřeba snižovat uhlíkovou stopu produkovanou výrobou jednotlivých dílů. Ať už mluvíme o slitinách hliníku, vulkanizací upravovaném kaučuku nebo umělohmotných vláknech, výroba všech těchto materiálů představuje značnou zátěž pro životní prostředí, kterou je důležité co nejefektivněji eliminovat.

Zároveň je zapotřebí vyvíjet takové materiály, které mají daleko vyšší životnost než ty současné. Dostáváme se totiž do věku, kdy se na vlastnictví automobilu nebazíruje tak zásadní měrou jako dříve. Carsharingové společnosti rostou jako houby po dešti a jejich vozy jsou využívány daleko častěji než vozy v osobním vlastnictví. Větší počet najetých kilometrů v kratším časovém horizontu znamená rychlejší opotřebovávání součástek, a tedy častější nutnost jejich výměny. Navíc přicházející elektromobily budou tento fakt jen podporovat.

ncv

Foto: RISH

Auto z nanocelulózy

To ostatně magazínu Automotive News vysvětlil Rod Hadi, výkonný ředitel společnosti Tenneco zabývající se materiálovým inženýrstvím: „Elektrické vozy budou mnohem odolnější než automobily vybavené motory s vnitřním spalováním a všechno ostatní ve vozidle bude muset být stejně odolné.“

mona-lisa-louvre-htc

Přečtěte si takéJak by vypadala Mona Lisa, kdyby byla naživu? Louvre a HTC přibližují slavné Da Vinciho dílo ve virtuální realitěJak by vypadala Mona Lisa, kdyby byla naživu? Louvre a HTC přibližují slavné Da Vinciho dílo ve virtuální realitě

Jenže jaký materiál dokáže být lepší a odolnější než komponenty vyráběné pomocí spalování těžkých ropných produktů? Když z Fordovy výrobní linky sjel v roce 1908 první Ford Model T, byla velká část jeho komponent vyráběna ze dřeva. A vše nasvědčuje tomu, že se kruh začíná uzavírat, protože zrak současných materiálových inženýrů se obrací zpět k organickým materiálům, mezi kterými je i dřevo. Současný vývoj však tyto materiály zkoumá daleko více do hloubky, až k jádru celé věci.

Rónin pevnější než ocel

Dokazuje to unikátní automobil představený na tokijském autosalonu, který nese velice jednoduché označení NCV. Za trojicí písmen se ukrývá zkratka Nano Cellulose Vehicle, tedy označení pro automobil, k jehož výrobě byla z velké části použita nanocelulóza.

nvc-automobil3

Foto: RISH

Na první pohled není vůz od běžného sportovního vozu rozeznatelný

Nanocelulóza je organický materiál, který někteří označují za doslova zázračný. Je získáván z organických materiálů, nejčastěji dřeva, které se drtí a máčí v kyselině. Výslednou pastu lze aplikovat na různé druhy materiálů, nebo z ní vyrábět nanovlákna, které lze upravit do různých tvarů a velikostí. Předností materiálu vyrobeného z nanocelulózy je nízká hmotnost a vysoká hustota, díky které má podstatně vyšší pevnost v tahu než klasická ocel.

V případě NCV byla nanocelulóza použita pro výrobu panelů růžové karoserie vozu, částí kostry a také některých komponent poměrně výstředního interiéru v samurajském stylu. Díky použitému materiálu je celé vozidlo až o polovinu lehčí než vozy vyráběné z klasických materiálů a samozřejmě také mnohem odolnější.

Celý projekt zaštítěný japonským Ministerstvem životního prostředí je výsledkem spolupráce 22 japonských univerzit, výzkumných zařízení a firemních dodavatelů. Ti na vývoji vozidla spolupracovali od roku 2016 a o sportovní design vozu se postaral designér exteriérů vozů Yuzo Niimi z Toyota Customizing & Development.

nvc-automobil2

Foto: RISH

Boční pohled na auto z nanocelulózy

Není zcela jasné, jaká pohonná jednotka byla do vozu uložena. Spekuluje se o pohonu využívajícím sílu vodíku, se kterým by měl vůz dosahovat maximální rychlosti 20 km/h. Celý projekt není pouhou technologickou zajímavostí, ale důkazem toho, že by se v budoucnu vozy mohly opět vyrábět například ze dřeva, ale i ze slupek od rajčat nebo vaječných skořápek.

Rajčata, vejce a Henry Ford

Přesně tyto materiály totiž momentálně zkoumá Katrine Cornishová, profesorka rostlinné biologie působící na Ohio State University. V rámci projektu, ve kterém spolupracuje i se společností Tenneco, zkoumá možnost využití těchto organických materiálu při výrobě některých automobilových součástek z kaučuku. Domnívá se totiž, že použitím organických materiálů lze omezit množství sazí požitých při výrobě, tím snížit náklady na výrobu a zároveň zvýšit životnost dané součástky.

Není to však poprvé, co se u výroby vozů testuje využití podobných materiálů. Stačí se jen vrátit zpět ke starému dobrému Fordovi, který se již ve 40. letech minulého století snažil přijít na způsob, jak vyrábět své vozy z co nejdostupnějších materiálů, kterými byly právě ty organické. Pro výrobu karoserie tehdy testoval nejrůznější plodiny od pšenice až po konopí. Jeho pokusy se však nesetkaly s příliš velkým úspěchem, a tak se vrátil ke klasickému plechu.

Doufejme, že se bude současným inženýrům v jejich bádání dařit o něco lépe.

nvc-automobil4

Foto: RISH

Nanocelulóza byla použita i v interiéru vozu

nvc-automobil5

Foto: RISH

Unikátní interiér vozu se samurajským volantem a kimono kvítky