V angličtině se mu říká hot pot neboli horký kotlík a přesně to také je. V zásadě jde o jakoukoliv nádobu, pod kterou rozpálíte oheň, necháte v ní bublat vývar a v něm si povaříte, co zrovna máte po ruce. Vy a taky spousta vašich spoluhodovníků, protože tahle čínská metoda vaření je založená na sdílení. V Praze na ni ve velkém vsadila restaurace InTown, kde nejenže poznáte, jak v téhle úpravě chutnají nejrůznější vytříbená masa či třeba hovězí tepny, husí střívka nebo kachní krev, ale taky se rázem přenesete na druhý konec světa.

A to doslova. Podnik sice sídlí v srdci české metropole, v prostorách kancelářského komplexu Florentinum – který momentálně patří čínské skupině Citic –, a když projdete dveřmi, jste v Číně. „Konkrétně ve městě Čcheng-tu, což je hlavní město Sečuánu. Střechy domů v jeho staré části vypadají přesně takhle a nám se líbilo je sem převést,“ vypráví šéf restaurace Yu Ge, který ji vlastní spolu s dalšími šesti společníky. Ti jsou rozprostřeni mezi Prahou, Vídní a Budapeští a stojí za dalšími podniky v těchto městech.

„Vlastně všechno, co tady vidíte, je z Číny. Od cihel přes nábytek po elektroinstalace,“ pokračuje Yu Ge. Praha sice nemá svůj „Chinatown“, ale to, co tady stvořil on se svými partnery, je příhodná ochutnávka toho, jak by mohl vypadat. Pro oči i mlsné jazyky. Jako by se na úctyhodném prostoru tisíce metrů čtverečních rozprostíralo pár čínských ulic – s přístřešky s oněmi už zmiňovanými střechami či bez nich, se stěnami plnými exotických maleb, červeným dřevěným nábytkem a spoustou typických čínských dekorací včetně papírových lampionů. A mezi tím vším se hoduje na hot potech.

Foto: InTown

+2

„Nic záludného na tom není, má to ale docela velké společenské kouzlo, což je taky důvod, proč jsme se rozhodli vsadit právě na tuhle techniku,“ říká dál Yu Ge. A má pravdu. Základem hotpotového stolování je totiž to, že máte svůj kotlík neustále po ruce a hlídáte si, co si v něm právě vaříte. V každém stole je proto minimálně jeden zakomponován. Do něj si necháte nalít vývar, obsluha pak kotlík zapne a vy si objednáte suroviny, které si budete vařit.

„Vaří se na každém stole, takže máme velkou spotřebu elektřiny. Takže nám hraje do karet i to, že je Florentinum nová budova, která má dostatečný výkon,“ vysvětluje Yu Ge.

Vývar před vámi totiž musí být celou dobu opravdu vroucí. Mechanismus, který ho udržuje, je schovaný pod zapuštěnou mísou ve stole, takže o něm vlastně nevíte. Do oné mísy si ale můžete nechat naservírovat až tři různé druhy tekutého základu naráz. Tradiční verze je pikantní sečuánský vývar, k mání je ale třeba i čistě hovězí nebo svěží limetový a nechybí ani zeleninový pro vegetariány. „U pálivé varianty jsme si nejdřív řekli, že necháme tu opravdu čínskou verzi, ale nakonec jsme museli udělat i méně pikantní, protože ne všichni hosté ji zvládli,“ líčí Yu Ge.

K bublajícímu kotlíku si pak už jen jednoduše objednáte, co si v něm necháte uvařit. Dobře, úplně jednoduché to nebude, protože místní nabídka je poměrně široká, takže vám možná bude chvíli trvat, než se rozhodnete. Výhodou je v tomhle ale sdílený koncept hot potu. Jen si vždycky musíte ohlídat, co jste si kam zrovna dali vařit, aby vám to někdo z vašich spolustolovníků nesnědl.

„Večeře u nás díky tomu probíhají v podstatě bez telefonů. Lidé nemají moc čas do nich koukat a místo toho se věnují sobě navzájem, mluví spolu a jedí. A to je pro nás to nejlepší na celé kultuře hot potu, že vám pomůže, abyste byli chvíli opravdu spolu,“ usmívá se Yu Ge. A má pravdu. Jednotlivé položky se totiž vaří různě dlouho, od několika vteřin až po pár minut – o tom, co kolik vyžaduje, vás obsluha poučí. Je ale potřeba opravdu dávat pozor.

Jednak proto, že pracujete se syrovým masem, jednak proto, že když třeba převaříte cévu, stane se z ní jen těžko poživatelná guma. Běžně velice lahodné plátky tofu se zase nevyplatí namočit do pálivého vývaru, protože nasají hlavně tu pálivost a jíst se pak taky skoro nedají. A když na to zapomenete, budete opravdu nepříjemně pykat.

Určitě ale nešlápnete vedle, když si dáte – z našeho evropského pohledu – klasiku. Tedy různé druhy masa od hovězích plátků přes telecí žebírka po kuře, krevetovou pastu, široké biang biang nudle nebo jeden z místních sedmi druhů tofu. V nabídce jsou i prémiová masa nebo čerstvé mořské plody. O něco exotičtější, ale stále velmi chutné jsou krájené lotosové květy nebo houby. Kdo je odvážný a chtěl by vyzkoušet tradičnější verze, může sáhnout třeba po hovězích či vepřových tepnách, kachní krvi či husích střívcích, šlachách, ledvinkách nebo kuřecích pařátcích.

„To je vlastně základ toho, proč se hot pot v Sečuánu tolik rozšířil. Bylo to levné a rychlé jídlo, které jedli dělníci v tamních přístavech. Někdo vždycky seděl u kotle s vývarem a oni k němu přišli s tím, co zrovna měli – typicky šlo o levné vnitřnosti –, a uvařili si je. Od té doby se ale tohle stolování posunulo výrazně dál a dnes patří i mezi luxusní zážitky, o což se snažíme i my,“ konstatuje Yu Ge. Vedle hot potu pak můžete v InTownu ochutnat i nejrůznější studené předkrmy a další speciality, které místní šéfkuchař aranžuje prý tak, jak je zvykem v nákladných čínských restauracích.

Foto: InTown

+1

Sám Yu Ge se v Číně narodil, třicet let už ale žije v Česku. A i proto dostal pražský InTown na starost. Otevřel se loni začátkem června a navázal na restauraci, kterou partneři rozjeli během covidu v Budapešti. Ta má mimochodem pět z pěti bodů na TripAdvisoru a 4,7 na Googlu, její pražská – a mnohonásobně větší – sestra je na tom úplně stejně.

„V Budapešti jsme dlouho rekonstruovali prostor, takže start vyšel bohužel na covid, ale i tak se ukázalo, že je o náš koncept zájem. Takže jsme si pak řekli, že půjdeme dál. Že jako druhá vyšla zrovna Praha, byla ale náhoda, prostě jsme tu našli vhodné místo,“ říká sebevědomě Yu Ge s tím, že konkurencí jsou podle něj pro InTown spíš zavedené hotpotové podniky v západoevropských zemích, kde je silná čínská komunita, než další čínské restaurace v Česku.

Jak přesně se InTownu rok po otevření daří, říct s odkazem na domluvu mezi společníky nechce. S úsměvem ale říká, že finance nejsou problém a že návštěvnost restaurace roste, byť úplně plno zatím mívá jen v některých dnech. „Na druhou stranu máme 216 míst a opravdu specifickou kuchyni. Myslím, že Češi se k nám musí projíst,“ uznává. Každý měsíc se svým týmem ale přidává do menu nová jídla a drinky, aby se pravidelní hosté nenudili.

„Myslím, že v gastronomii jsou tři fáze. První je najíst se, aby nebyl hlad. Druhá je najíst se dobře a ochutnávat. A třetí je pro Evropu a Čínu rozdílná,“ říká na závěr. „Evropané mají radi michelinský zážitek. Jenže když jdu do michelinské restaurace, vezmu si oblek, sednu si rovně a užívám si hlavně ten obřad. U hot potu se člověk automaticky uvolní od práce a těžkostí. V Číně pro to máme slovo shuang, což znamená radost a potěšení, a to chceme ukázat. Naše jídlo vám jde totiž přímo do mozku – člověk jí chilli, potí se, uvolní se a k tomu pije studené pivo. A to je přece taky parádní zážitek,“ dodává.