Pandemie covidu, poté Ukrajina, Vladimir Putin, Donald Trump, Írán a zavřený Hormuz, neklidné trhy, k tomu všemu nástup umělé inteligence a hrozba velkých propouštění. Geopolitické i makroekonomické dění v posledních letech přináší jeden problém za druhým a majitelé firem o to častěji řeší, jak se na rizika připravit, aby nepřišli o svůj majetek, investice, byty, auta, krypto či další aktiva. Proto podle advokátky a zakladatelky kanceláře Sedlakova Legal Jany Sedlákové výrazně roste poptávka po holdingových strukturách, v nichž se dá relativně rychle a levně nastavit systém, který dokáže ušetřit mnoho trablů.

„Když se dříve řeklo holding, všem se rozsvítila očička, že se ušetří miliony na daních. Nyní je to jen o tom, že majitelé firem nechtějí přijít o to, co už mají,“ popisuje Sedláková pro CzechCrunch. „Všichni tuší, že se něco stane. Jen nikdo neví, co a proč,“ pokračuje s tím, že vytvoření holdingu pomáhá rizika eliminovat. A to zejména firmám, které si pořizují v podstatě jakýkoliv majetek, o nějž nechtějí přijít.

Sedláková přitom popisuje, že klienti se o holdingy začali ve větším zajímat právě v průběhu posledního roku až dvou, a uvádí i anonymizované příklady. Firma z jižních Čech pokazila zakázku v Německu a hrozilo, že kvůli tomu zavře. Majitelé by ale kromě výroby přišli také o penzion a chalupu v Beskydech, které vlastnila stejná s.r.o. Další klient z řad IT agentur zvažuje, kolik zaměstnanců by kvůli nástupu AI musel vyhodit – u každého propuštěného člověka ale musí zaplatit dvouměsíční výpovědní lhůtu a jeden až tři měsíce odstupného. Pokud by propustil třetinu lidí, neutáhne to na cash flow a zkrachuje celá společnost, na níž měl napsaná i auta, investice a nemovitost.

„Pokud holding a přesuny majetků začnete řešit až ve chvíli, kdy krachujete, úřady a soudy vám řeknou, že jde o vyvádění majetku a poškozování věřitelů. Proto se holding vytváří, když ještě nikomu nedlužíte. Je to příklad toho, že budete nakonec hrozně rádi, když to nikdy nebudete muset využít, ale taková ochrana vyjde jen na několik stovek tisíc a zařídíte si, že vám na majetek nikdo nikdy nesáhne,“ přibližuje Sedláková.

Když má majitel firmu, ze které mu zůstanou jednotky milionů korun ročně a pracuje v ní třicet zaměstnanců, podle Sedlákové čelí „jen“ riziku, že zkrachuje a přijde o zmiňované zisky, avšak poté se může nechat zaměstnat a ve výsledku na tom bude podobně. Přemýšlet nad holdingem se vyplatí společnostem, které mají o co přijít, ať už jde o duševní vlastnictví, dobré jméno nebo významnou značku, nemovitosti, kanceláře, našetřené peníze či investice v dalších projektech. V rámci holdingu se vytvoří mateřská a dceřiné společnosti, kde se jednotlivá aktiva rozdělí.

„Kdybyste zkrachovali nebo se něco pokazilo, zrušíte jen firmu, která má na sobě závazky. Nepřijdete ale o to, co jste si koupili za peníze, které jste měli – zůstanou vám kanceláře, ochranné známky, značka. A můžete začít znovu,“ vysvětluje advokátka, která investovala do portfolia startupů a sama o sobě říká, že ráda bourá status quo. Přesuny financí mezi společnostmi v rámci holdingu jsou ve většině případů i daňově levnější, než kdyby majitel měl několik nezávislých firem a přesouval peníze mezi nimi.

„Pokud mateřská firma vlastní v jiné firmě více než deset procent, jsou dividendy osvobozeny od daně. Dole něco vyděláte, to klasicky zdaníte, a co vám zůstane, můžete poslat nahoru a hospodařit s tím v plném rozsahu. Je na to zákon a není to žádná klička ani šedá zóna, holdingové struktury vznikly právě na to, aby se ochránil majetek,“ vysvětluje Sedláková.

Základní vytvoření holdingové struktury u notáře přitom vyjde na jednotky tisíc korun za založení jedné s.r.o., při vkládání jednotlivých společností nebo jejich štěpení pak za každou firmu asi sto tisíc. „Pro většinu případů půjde spíš o nižší statisíce, ne o miliony, jak si mnozí představují,“ říká Sedláková s tím, že celý proces zabere maximálně pár měsíců podle složitosti vytvořené struktury.

Následná správa čistě majetkových společností (které nedělají běžný byznys, jen drží a spravují aktiva) je pak jednoduchá. Za takové firmy stačí podat ročně jedno daňové přiznání a účetní závěrku. To ovšem platí jen v případech, kdy majitelé firem nechtějí řešit agresivnější formy daňové optimalizace, kdy je nutné celou strukturu manažovat a řídit v ní finanční toky.

V běžných případech navíc většinou celý holding zůstane v Česku. „Možná paradoxně u nás není daňová struktura nejhorší, existují mnohem dražší země. Navíc když už tady podnikáte, máte přehled o tom, jak fungují úřady, daně, sociálka. V zahraničí to pro vás může být kontraproduktivní,“ popisuje Sedláková. Běžnou praxí je případně vytvoření jedné zahraniční dceřiné společnosti, pod kterou například spadá nemovitost v dané zemi.

Vedle daňové optimalizace a strachu o majetek je pak ještě třetí častý důvod, proč si majitelé tvoří holdingovou strukturu, a to expanze do Spojených států. „S tím, co se děje, vidíme i v těchto případech u klientů větší opatrnost. Pokud ale chcete jít za americkými investory, tak ti vyžadují, aby byla firma americká. Česká entita se zařadí pod ni,“ doplňuje Sedláková s tím, že v takovém případě nejčastěji v Delaware nebo na Floridě vznikne mateřská společnost, do které se česká provozní entita vloží. „Tento případ je naprosto pochopitelný, protože společnost tak získává přístup k novému kapitálu,“ dodává.