Jiří Zima má na tváři velký, až nakažlivý úsměv vždy, když se spolu potkáváme. A o to víc se usmívá, když si začátkem června sedáme v kavárně k limonádě. Před pár hodinami totiž společně se svým dlouholetým kamarádem a byznysovým parťákem Danielem Janků uzavřeli velkou životní kapitolu. Před deseti lety rozběhli vlastní značku malé elektroniky Niceboy a nyní ji prodali za stovky milionů korun. Kupcem je poněkud překvapivě miliardová ostravská skupina Anacot Capital průmyslníka Pavla Drobila.

Jednačtyřicetiletý Zima a o ročník mladší Janků společně podnikají přes dvacet let, zatím největším počinem bylo, když Niceboy v roce 2016 uvedl na český trh své první produkty. Dnes jde už o půlmiliardovou a dlouhodobě ziskovou firmu, která je známá zejména díky reproduktorům a sluchátkám, vedle toho ale nabízí i domácí elektrospotřebiče, produkty pro péči o tělo nebo třeba platební prsteny. To vše prodává do osmnácti zemí Evropy.

„Vymysleli jsme si to před deseti lety, teď už to prodáváme… Vypadá to jako hodně velká jízda, ale už jsme cítili, že se naše story dopsala,“ říká v rozhovoru Zima. Naráží tím i na to, že před dvěma a půl lety se s kolegou z aktivního řízení firmy stáhli a předali jej Michalovi Čarnému, bývalému řediteli českého MasterCardu. V mezičase Zima začal investovat do nadějných firem a k tomu rozběhl a buduje značku šperků Furiosa, s níž má podobně velké plány jako s Niceboyem. V rozhovoru pro CzechCrunch přibližuje aktuální prodej, co plánuje dělat s penězi, jak se daří Furiose, ale i to, jak se vůbec rozbíhá druhá velká firma.

Foto: Niceboy

Jiří Zima a Daniel Janků

Když jsme spolu mluvili koncem roku 2024, říkal jste, že nad prodejem Niceboye neuvažujete – firma roste a má potenciál, takže čím později ji prodáte, tím víc vyděláte. Co se v mezičase změnilo?
Úplně se nám změnil mindset. V době našeho posledního rozhovoru jsme k firmě měli ještě blízko. Jakmile se ale rozjela Furiosa a Dan si také našel vlastní projekty, vzdálili jsme se od ní. Už jsme nic neřídili a s naším CEO Michalem (Čarným) jsme se bavili s čím dál menší frekvencí. Kombinace odstupu a faktu, že se firmě skvěle daří, nás přesvědčila, že nastal ten správný moment kapitolu formálně dopsat a firmu prodat.

Zájem prodat firmu tedy přišel z vaší strany? Nebylo to tak, že byste dostali nabídku, která se neodmítá?
Ano, společně s poradci jsme rozjeli celý proces, nabídky nám přicházely z celé Evropy. Vybírali jsme z několika zajímavých možností. Nabídka od Anacot Capital byla poměrně překvapivá, dorazila jako úplně poslední v pátek v pět odpoledne, což byl poslední den, kdy jsme je přijímali. Hned jsme si museli googlit, kdo to vůbec je. (smích)

Čím vás nakonec zaujali?
Líbila se mi kombinace jejich přístupu. Nebyli to ani typičtí strategičtí investoři, ani klasické finanční fondy. Během jednání ukázali zájem ponechat firmu v současném stavu, nechat Michala dál řídit strategii a k tomu naplnit synergie v rámci své skupiny či poskytnout cashflow pro další zahraniční expanzi. Dali nám rozumnou a férovou nabídku, takže to byl triple win – spokojeni jsme my, management spolu s firmou Niceboy a zjevně i samotný kupec. Původně jsem si ani nedokázal představit, že to všechno může dopadnout takhle skvěle.

Komunikovali jste, že loni jste dosáhli obratu asi 400 milionů s provozním ziskem EBITDA 50 milionů. Za kolik jste Niceboye prodali?
Jedná se o nižší stovky milionů. Prodali jsme celých sto procent podílu s tím, že nám bude ještě plynout earn-out. Celou transakci ale musí ještě posvětit úřady.

Rozumím, že peníze tedy zatím nemáte na účtu, plánujete ale nakupovat nějaké „guilty pleasure“?
Nejsem na drahé věci, nosím normálně džíny, tričko a mikinu. Akorát mě máma vychovala v přesvědčení, že chlap musí mít hezké hodinky, to je jeho jediný šperk. A jediné hezké hodinky, které mám, jsou ty, jež mi dala k mým třicátinám. Přemýšlel jsem, že si ke čtyřicátinám koupím další, ale nakonec jsem byl škrt.

A tak jsem se k tomu vrátil. Kdy jindy si mám koupit další hodinky, když ne teď? Šel jsem si je objednat, vtipné ovšem je, že čekací doba jsou dva roky. Jinak si ale neplánuji pořizovat drahá auta ani podobné věci, vůbec mě to neláká, nemám tendenci bezhlavě utrácet. Vydělané peníze chci naopak jednoduše uložit, nechat je vydělávat a vytvořit z nich rodinný kapitál pro děti, aby sloužily jako dlouhodobá jistota pro rodinu.

Říkáte, že vaším jediným šperkem jsou hodinky, poslední rok a půl přitom budujete značku šperků Furiosa a v prvním roce jste utržili třicet milionů, je to tak?
Ano, je to neskutečná jízda. Začátky Niceboye mohou být obratově srovnatelné, ale i tak považuju za úkaz etablovat značku na poli šperků a módy za pouhý rok a půl do takové míry, že ji zná obrovská část cílovky a generuje desítky milionů v obratu z tisíců drobných objednávek.

Na kolik cílíte letos?
Letos cílíme na více než padesát milionů, možná to bude i víc, sviští to neskutečně rychle. Ale je to zároveň strašně náročné. Obrovskou podporou je mi Veronika Tázlerová, která funguje mnohem víc než jen jako CMO, pokrývá se mnou spoustu agendy a je spíše takovým mým byznysovým partnerem. Ale stejně všichni makáme jako šrouby.

Foto: Furiosa

Kampaň značky Furiosa

Kolik lidí aktuálně ve firmě působí?
Je nás deset, což je na objem naší práce zkrátka málo. Sice nejsme úplně maličkatí, ale děláme toho tolik najednou: letos přivážíme kovové brýle, pracujeme na autorských kolekcích a navazujeme spolupráce s influencery… Jen zprocesovat a pokrýt produkci tak, aby si udržela vysokou kvalitu, není vůbec snadné. O to náročnější je, když na produktech spolupracujeme s různými designéry.

Na druhou stranu, s Niceboyem i Furiosou jste si vybrali těžký obor. Náročné trhy, brutální konkurence, obrovský tlak na marže, vysoké investice do marketingu…
Máte naprostou pravdu, vždy jsme vstupovali na vysoce saturované trhy, rozhodně nepatříme mezi hledače „děr na trhu“. Když mi nedávno na LinkedInu někdo psal, jak jsme u Furiosy krásně našli mezeru na trhu, někdo jiný mu trefně odepsal: „Na trhu nejsou díry, musíš si je vytvořit sám.“

V čem teď u Furiosy spočívá paralela nebo naopak rozdíl oproti Niceboyi?
U elektroniky jsme těžili z výhody B2B distribuce. Během pár týdnů jsme byli zalistovaní u velkých hráčů, čímž jsme se najednou dostali na trh, který nebyl až tak extrémně konkurenční, a okamžitě nám to přineslo obrovský objem prodejů. Elektroniku jsme expedovali po tisících a pětistovkách kusů. U Furiosy se naopak zabýváme estetikou a designem. Věci prodáváme doslova po jednotkách, což je nepopsatelně těžší.

Čili potřebujete mít mnohem širší sortiment, ze kterého sice prodáváte méně kusů, ale ve výsledku se to nasčítá?
Ano, B2C objednávky jsou výrazně menší, takže k požadovanému objemu musíte mít širší nabídku a celkově to roste pomaleji. Zatímco u Niceboye jsme prostě zabalili paletu, odeslali ji a rovnou utržili milion, tady musíme expedovat obrovské množství drobných balíčků. Je to úplně jiný byznys a oblast e-commerce je už ze své podstaty násobně konkurenčnější.

Daří se vám při tom udržovat zdravé finance?
S Furiosou jsme loni skončili po závěrce ve velmi lehkém minusu, ačkoliv jsme si původně mysleli, že budeme lehce v plusu. Vzhledem k našemu raketovému růstu to ale považuji za skvělý výsledek. Letos to bude pravděpodobně podobné, naším cílem je držet firmu kolem nuly nebo v lehkém minusu.

My teď primárně chceme růst. Dostat značku do povědomí a vygenerovat padesátimilionový obrat stojí velké peníze. Proto je nula nebo lehká ztráta vlastně vynikající metrikou. Budujeme hodnotu samotného brandu, což je momentálně náš největší asset. Lidé tu každodenní dřinu za tím často nevidí. Z kanceláře odcházím relativně brzy, abych se mohl věnovat rodině, ale po večerech práci doháním. Je to neustálý balanc – chci byznysu obětovat maximum, ale rodině zrovna tak.

Jaké je pro vás zakládat už druhý velký projekt? Na jednu stranu máte zkušenosti, víte, co přijde, a umíte si to naplánovat…
V tomhle ohledu je to samozřejmě jednodušší, ale křišťálovou kouli stejně nemáte. Stejně tak se nezměnila mentální stránka – i napodruhé jste ve stresu a stále o sobě pochybujete. Psychika funguje úplně stejně.

Často slýchám, že „second-time founders“ bývají po úspěšném exitu paradoxně častěji neúspěšní. Může za to nabubřelé ego, kdy si nenechají poradit a myslí si, že všechno vědí nejlépe. Jak s tím pracujete vy?
Ačkoliv jsem vždy hodně spoléhal na vlastní instinkty, umím zároveň přepouštět agendu na druhé. Například zmiňované Veronice nechávám v marketingu velmi volnou ruku. Nemám zaslepené ego a nemyslím si, že umím všechno na světě, takže přesně vím, co si musím hlídat a kde naopak nechat prostor ostatním. Jsem díky skvělé kolegyni chráněný před nutkáním dělat všechno sám.

Na druhou stranu máte pravdu v jedné zásadní věci. Second-time founder už zkrátka nechce budovat byznys na koleni. Z toho plyne logický důsledek, a to jsou daleko vyšší náklady na výplaty. V začátcích řady startupů si zakladatelé dělají všechno svépomocí, nevyplácí si mzdu a ztráty projektu kryjí vlastní nezaplacenou dřinou. To už podruhé pochopitelně absolvovat nechcete. Očekáváte profesionalitu od prvního dne, což zvedá fixní náklady na úroveň, na kterou samotný byznys zpočátku nemusí stačit.

Foto: Niceboy

Michal Čarný, šéf české značky Niceboy

Podobný scénář někdy vídáme i u startupů po získání větší investice – najednou mají peníze, pronajmou si drahé kanceláře, o peníze nepečují zrovna odpovědně a kapitál rychle spálí.
Přesně to se může stát. I proto je pro mě jedinou správnou odpovědí rychlý růst. Jdeme mílovými kroky k hranici sto milionů, které chceme dosáhnout během tří až čtyř let od založení. Plán zatím úspěšně plníme. Kdybychom rostli pomaleji, nemohli bychom si dovolit ročně pálit tolik peněz na budování takhle kvalitního týmu.

Co pro vás aktuálně představuje vůbec největší výzvu?
Ustát náš růst jak z pohledu cashflow, tak i mentálně. Výsledky hodně kolísají – jeden měsíc jste v minusu a druhý v plusu, naše zboží je poměrně sezónní a velká očekávání směřují až k extrémně silnému závěru roku. Ačkoliv máme vše podložené daty a precizně spočítané, je nesmírně těžké udržet nervy na uzdě a nepropadat pochybnostem. I když za sebou už jeden obrovský úspěch máte, pochybnost se zkrátka vždycky dostaví.

Dá se s tou pochybností nějak pracovat?
Nejvíce mi funguje udržovat si odstup. Potřebuji se na celý projekt podívat z dálky, abych racionálně zhodnotil naši vytyčenou cestu, dlouhodobý plán a reálná čísla. Pak vidíte, že je vlastně všechno v naprostém pořádku. Zásadní chybou je fixovat se na denní výkyvy tržeb, které jsou pro globální směřování firmy naprosto nepodstatné. Ohromně mi v tom pomáhá rodina a nastavený work-life balance. Když vezmu své kluky a jdeme si společně zahrát fotbal, vystoupím ze své každodenní pracovní bubliny a získám tolik potřebný nadhled.

Ve Furiose přitom neprodáváte už jen šperky, ale i brýle či parfémy a sami o sobě říkáte, že jste fashion brand. Není váš záběr možná až moc roztříštěný?
Jistě, můžeme se vyprofilovat jako dokonalá značka jen na šperky, my jsme ale chtěli vybudovat sebevědomý brand s vlastním názorem a stylem, kde nehraje hlavní roli jedna izolovaná kategorie. K tomu jsme ale na sebe extrémně přísní a musíme si před zákazníky obhájit kvalitu každého segmentu. Z produktového hlediska se nám to daří výborně. Naše parfémy snesou srovnání se zavedenými lokálními hráči a naše brýle z kvalitního acetátu s ryze českým designem se mohou měřit s konkurencí za šest tisíc. Mnohem těžší je to ale obhájit marketingově. Stojí to obrovské úsilí přesvědčit lidi, aby vás nevnímali jen jako pouhou značku šperků.

Jaký je pak váš dlouhodobý výhled s Furiosou? Očekáváte, že po deseti letech dopadne stejně jako Niceboy – naplníte kapitolu a firmu prodáte?
Jsem primárně byznysmen, takže pokud jednou na stůl přistane rozumná nabídka od synergického partnera a bude to dávat smysl, nebudu se takové debatě bránit. Pro mě osobně ale peníze u Furiosy nepředstavují hlavní motor. E-commerce je tvrdý obor a marže zde rozhodně nejsou nekonečné. Chci vybudovat něco, na co jsem pyšný. A chtěl jsem si dokázat, že to, o čem teoreticky mluvím, umím taky reálně aplikovat a vybudovat od nuly i podruhé.