Dnes by mu nadávali do woke nesmyslů. Nejvlivnější sci-fi seriál všech dob slaví 60 let, ale teď se trápí
Přesně před šedesáti lety měl premiéru Star Trek. Založil značku, která sice prohrála souboj se Star Wars, ale v jedné věci si drží prvenství dodnes.
Baví vás CzechCrunch?
Vídejte ho na Googlu častěji.
Byla to doba, kdy v půlce Spojených států nebylo legální manželství lidí s odlišnou barvou kůže. Kdy banky po amerických ženách při zřízení účtu často vyžadovaly přítomnost či podpis otce nebo manžela. Kdy homosexualita byla zločin. Kdy se Sovětský svaz a USA předháněly v tom, kdo na koho namíří víc jaderných hlavic. V téhle době vznikl seriál, který se odvážně vydal tam, kam se dosud nikdo nevydal.
Na můstku vesmírné lodi se v něm setkávali lidé všech možných původů. Ženy zastávaly stejně důležité pozice jako muži a důležitým členem posádky byl Rus i Asiat. Otevřeně vystupoval proti diskriminaci, proti nejhamižnějším formám kapitalismu, proti šílenému zbrojení. A dokonce v něm bílý kapitán políbil černošskou důstojnici. Star Trek slaví přesně šedesát let od premiéry původního seriálu. Přitom dnes by ho spousta lidí jistě odsoudila jako woke nesmysl.
Však si vezměte současná společenská témata, která jsou důležitostí srovnatelná s těmi z úvodu článku. Ale Star Trek vždycky progresivní byl a je i nadále a jeho vliv na žánr science fiction nejde přecenit. Takové Star Wars sice zvítězily v souboji hvězdných značek o úspěch na trhu a popularitu u fanoušků, ale dílu scenáristy Gena Roddenberryho patří prvenství v něčem mnohem cennějším, i když ne výdělečnějším.
Star Trek je dodnes symbolem neuchopitelné inspirace a vize budoucnosti, dařilo se mu naplňovat to nejlepší poslání žánru. Po vzoru klasických literárních děl sci-fi bral skutečné problémy dneška a pohlížel na ně optikou budoucnosti (a možná i nastínil řešení?). Ukazoval malichernost současných sporů v kontextu lidského pokroku. Připomínal, že člověk zůstává člověkem i ve vesmíru plném pokročilých technologií, podivných nových světů a jejich obyvatel. Přitom Star Trek zpočátku nebyl kdovíjaký hit.
Na stanici NBC zvládl jen tři řady před zrušením, jenže i ty stačily zasít startrekovskou budoucnost. Seriál si vybudoval nadšenou komunitu fanoušků – a především jeho rozšíření ze stanice NBC v následujících letech mu přihrálo větší popularitu. Sami herci a filmaři bývali ze začátku překvapení z toho, že na akce věnované Star Treku nepřišlo jen pár stovek nadšenců, ale mnohem víc. Když se devět let od premiéry na jedné akci poprvé setkali všichni původní herci, dorazilo přes patnáct tisíc trekkies, jak se fandové Star Treku nazývají.
Nejspíš nejlepší ilustrací toho, do jakého fenoménu Star Trek narostl, je jeho spojení se skutečným objevováním vesmíru. Když NASA představila první raketoplán z programu Space Shuttle, trekkies zahltili poštovní schránky dopisy volajícími po pojmenování hvězdoletu Enterprise. Tedy po lodi ze seriálu, jež sama nese slavné jméno skutečných lodí historie. A s tím zahlcením to není žádné přehánění.
Těch dopisů NASA dostala stovky tisíc a o jejich obsahu i objemu se dozvěděl i tehdejší prezident USA Gerald Ford, který změnu jména posvětil. A mimochodem, jména herců či postav ze seriálu NASA používá dodnes třeba v pojmenování asteroidů. Kapitán Kirk, doktor McCoy, vulkánský vědecký důstojník Spock, kormidelník Sulu, inženýr Scotty, komunikační důstojnice Uhura a další v lidech prostě vzbudili nevídané nadšení a optimismus v nejisté době.
Dokázali to i kontroverzními kroky, ve kterých třeba nebyl Star Trek nutně první, ale to nic nemění na tom, že se k nim z pozice seriálu na mainstreamové televizní stanici odhodlal. Když William Shatner coby kapitán Kirk políbil Uhuru v podání Nichelle Nichols, nebyl to úplně první polibek bělocha a černošky na televizních obrazovkách, ale dodnes je historiky připomínaný. V době, kdy černoška na obrazovce byla nejčastěji služkou, byl prý Star Trek jediným seriálem, který duchovní a občanský vůdce Martin Luther King dovolil svým dětem sledovat i po večerce.
Kromě rasismu řešily další díly Star Treku ekonomickou nerovnost, z řetězu utržené zbrojení či jiné neduhy dvacátého století, které posádce v polovině století třiadvacátého mnohdy připadaly nepochopitelné či překonané. Ne vždy to bylo dokonalé, dobové recenze nevychvalovaly Star Trek do nebes, další epizody zase byly kolikrát prostě klasickým vesmírným dobrodružstvím, ve kterém charismatický hezoun kapitán Kirk porazí zlotřilé mimozemšťany. A i když byl na svou dobu feministický, ženské postavy často sloužily jen jako objekt Kirkova zájmu.
Jenže tyhle nedostatky zastínila Roddenberryho vize optimistické budoucnosti, společenská kritika a progresivní směr, který Star Trek nabral. A i když The Original Series, jak se dnes nazývá šedesátku slavící seriál, dal divákům jen tři řady, byl to start něčeho mnohem většího. Kirk a jeho posádka dostali šest celovečerních filmů, v roce 1987 se na vesmírnou misi zase vydal Star Trek: Nová generace. Seriál, který vážná témata ještě prohloubil, ubral na retro úsměvnosti, přidal na vážnosti a značku Star Trek přiblížil moderním divákům.
Nová generace s kapitánem Jeanem-Lucem Picardem v čele stihla dokonce sedm sezon a čtyři filmy a dodnes zůstává stěžejním dílem celého Star Treku. Dnešní oslavenec byl průkopníkem bořícím společenské konvence a zažehl motory téhle hvězdné pouti. Nová generace ji vynesla do výšin vysoce úspěšné televizní tvorby. Následoval Hluboký vesmír devět, který spíš epizodické vyprávění vyměnil za temnější a propojenější příběh, a Voyager, dodnes trochu neprávem ustrkovaný seriál, který opět vsadil na průzkum kosmického neznáma.
Jenže pak začala warpovému pohonu docházet energie. Filmové restarty od J. J. Abramse sice nejsou vyloženě nuda, ale trekkies zklamaly výměnou společenského přesahu za akční pozlátko. Na seriálovém poli není situace o moc lepší. I ve své době vlažněji přijatý Voyager se v očích fanoušků ukázal jako silně klasický Star Trek, když si museli zvyknout na retro zasazení v Enterprise, podivné snahy o modernizaci a nehezkou budoucnost v Discovery či kolísavou kvalitu (ačkoliv s nádhernou nostalgií) v sérii Picard.
Lower Decks mají zase hodně startrekovského srdce, ale humor a animace nesedí každému. Aktuálně vysílané Strange New Worlds jsou pak jako na houpačce. V nejlepších chvílích dosahují vrcholů The Original Series i The Next Generation, jenže po jedné takové epizodě přijdou dvě komediální, muzikální či jinak neobvyklé. Podobné díly vždycky Star Trek okořenily, ale tady už je toho koření moc a základu málo. Stav současného Star Treku pak symbolizuje nejnovější počin Starfleet Academy.
Moderní startrekovské seriály se totiž v době poháněné sociálními sítěmi musí potýkat s hromadou hejtů. Často kvůli tomu, že jsou prý přehnaně woke a progresivní. Že jsou levicové, sluníčkářské, že řeší trans lidi a vůbec LGBT či další podobně ožehavá společenská témata. A ve Starfleet Academy je samozřejmě uvidíte. Jsou tam možná nejokatější za těch uplynulých šedesát let.
Jenže nejsou problémem dnešního Star Treku. Nejsou ani problémem. Naopak jsou tématem, které Star Trek otevíral vždycky. Jenže k nim mnohem častěji přidával i kvalitnější scénáře, dialogy a svěží sci-fi nápady. A to je to, v čem Star Trek pokulhává. Tak snad se v budoucnu vydá opět tam, kam už se vydal tolikrát.
