Investici z Jámy lvové nakonec odmítl a věří, že si vyjedná lepší. Ve školách pomáhá bojovat se šikanou
Český startup Dušana Brabce zkoumá i pomocí umělé inteligence třídní klima a přemýšlí, jakým směrem se vydá v rámci investic a dalšího rozvoje.
Mohl dál pracovat pro Microsoft, ale táhlo ho to do škol. Dušan Brabec, rodák z Písku, loni uspěl v televizní reality show na Nově. Investory tam přesvědčil, aby vložili peníze do jeho startupu YoungLink, který detekuje vztahy a rizikové chování ve třídách. Nakonec se s nimi ale nedohodl a možná udělal dobře. Svou aplikaci dál posouvá tak, aby umělá inteligence pomáhala rozvíjet osobnost s různými typologiemi.
Stalo se to v posledním díle loňské první série pořadu Jáma lvová na Nově. Dva investoři, Tomáš Huber a Libor Váka, na kameru řekli, že mají zájem. Padla i konkrétní nabídka: tři miliony korun za osmnáctiprocentní podíl. Pak přišla další schůzka, ale z investice nakonec sešlo. „K ničemu dalšímu už nedošlo a já jsem to ani neurgoval, protože ten deal, který my jsme na kamery pekli, jsem si s odstupem uměl představit i lepší,“ vzpomíná Dušan Brabec.
Investice po následných debatách pozbyla smysl i pro Libora Váku, který se věnuje investicím a má také byznys založený na prodeji workshopů, kde zájemcům slibuje, že je „naučí, jak vydělávat na nemovitostech, aby už nemuseli otročit v práci“. „Samotný proces investice má dvě fáze: televizní nabídku a následnou hloubkovou prověrku. Po sérii jednání jsme se rozhodli v investici nepokračovat. Hlavním důvodem byl zásadní rozdíl v pohledu na strategické směřování a udržitelnost byznys modelu,“ uvedl k tomu Váka.
Ze čtyřiatřicetiletého zakladatele startupu YoungLink však není cítit žádná lítost. Spíš naopak. I po dvou letech práce z něj čiší nadšení pro věc, je výtečným prezentátorem myšlenek a zaujme i jeho lidskost a pokora. Brabec strávil tři roky v českém Microsoftu, kde řešil digitalizaci školství. Zároveň dokončoval doktorát na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Čím víc se nořil do dat o vztazích mezi dětmi, tím víc přemýšlel o tom, proč se nevyužívají naplno: věda o sociální dynamice tříd existuje desítky let, ale ve školách leží ladem.
„V rámci naší univerzitní činnosti nám přišla velká škoda umět měřit to, co se ve třídách odehrává, a využívat to jen pro další akademickou práci,“ vzpomíná. Tak vznikl YoungLink. Webová aplikace, kde děti procházejí interaktivním scénářem formou hry a systém na pozadí mapuje, kdo koho ovlivňuje, kde bublá konflikt či kdo sedí na okraji kolektivu.
Zpětně nejde určit, co které dítě o kom napsalo. Na výstupu je anonymizovaná mapa vztahů, na níž navazuje AI vrstva. Ta má pomoci grafy převést do návodu, jak s třídou pracovat, aby se děti cítily bezpečně a uměly otevřeně komunikovat o problémech.
Jelikož vlastní příjmy teprve nabíhají a pokrývají jen menší část nákladů, byl pro firmu důležitý hlavně devítimilionový grant z programu MPO Twist, který YoungLink získal ve spolupráci s technologickým partnerem Born Digital. Díky němu přestala být aplikace jen sociometrickým nástrojem.
„Chceme ho nachytřit umělou inteligencí, ale ne takovou, že si tam napojíme externího chatbota a bude si s vámi povídat. Stane se core součástí našeho systému,“ vysvětluje Brabec. V praxi to vypadá tak, že AI si s pedagogem projde data celé třídy. Po chvíli ji zná stejně dobře, jako sami žáci i učitelé. „Dnes ji máme postavenou tak, že s vámi projde naměřená data a povídá si s vámi o třídě. A pak dá návod krok za krokem, co byste mohli dělat třeba v třídnické hodině,“ říká Brabec s tím, že aplikace ukáže, na koho se zaměřit, a vytáhne z rozsáhlých metodik to, co aktuální situace potřebuje.
Největší problém, na který YoungLink dříve narážel, nebyl ani tak sběr dat. Byl to moment po něm. Učitelé viděli výsledky, ale nevěděli, co s nimi. Respektive mohli si návody vyhledat v tlustých manuálech. AI to teď řeší za ně v rámci pár kliknutí, které provedou přímo v aplikaci.
Peníze? Hlavně dopad
Vzdělávací technologie jsou pro klasické venture kapitálové fondy stále nehostinným prostředím. Investoři chtějí ideálně rychlý růst a rychlou návratnost. A to jde přímo proti povaze školství. Prodejní cykly se tu nepočítají na měsíce, ale na celé školní roky. „V českém prostředí jsme měli na stole nabídku od andělského investora, byl to jeden milion korun za desetiprocentní podíl. Tradiční české VC fondy potřebovaly vidět znatelnější a rychlejší růst,“ popisuje Brabec.
Zajímavější to prý bylo u dvou polských fondů. „Jeden nabídl 250 tisíc dolarů (přes pět milionů korun) za 30 procent, jeden pak s námi chtěl testovat nové investiční schéma, na jehož konci by byl buď prodej firmy globálnímu hráči v horizontu tří až pěti let, nebo v případě neúspěchu tzv. fire sale.“
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsNakonec však zakladatel YoungLinku vždy cuknul. „Nedává mi smysl se teď nechat zainvestovat a jít dělat expanzi do zahraničí, protože se produkt stále mění a vyvíjí,“ říká. „Investoři chtějí rychlý výtlak a růst, což jde proti principu fungování školství. Z tohoto důvodu mi dává mnohem větší smysl jít cestou impaktových investic.“
Impaktoví investoři samozřejmě také vyžadují finanční udržitelnost, ale jejich primárním měřítkem je tzv. společenská návratnost investic, tedy například kolik dětí se reálně zlepší, kolik peněz se státu ušetří na psychiatrické péči, dávkách a předčasných odchodech z trhu práce za deset nebo dvacet let. Tato čísla nejsou malá. I zde bude YoungLink sbírat zkušenosti, žádné nabídky od tohoto druhu investorů na stole zatím nemá. „Peníze vnímáme jako nezbytné, aby si to na sebe vydělalo, ale primárně potřebujeme dopad. Na prvním místě je školní klima a to, jak se školy mění a jestli s námi zůstávají,“ říká Brabec. „Peníze jsou až za tím.“
Proč padla investice z Jámy lvové?
Jeden z investorů reality show Jáma lvová Libor Váka popisuje, proč investice, na které se dohodli se zakladatelem YoungLinku během vysílání, nakonec padla:
V pořadu Jáma lvová jsem se rozhodl YoungLink podpořit zejména kvůli jeho silné celospolečenské misi. Ochrana dětí v digitálním prostředí je téma, které považuji za prioritní, a vizi zakladatele i nadále velmi oceňuji.
Samotný proces investice má však dvě fáze: televizní nabídku a následnou hloubkovou prověrku (due diligence). Po sérii jednání jsme se rozhodli v investici nepokračovat. Hlavním důvodem byl zásadní rozdíl v pohledu na strategické směřování a udržitelnost byznys modelu:
- Dotační vs. tržní model: V rámci hloubkové analýzy, která v pořadu nezazněla, se ukázalo, že projekt do velké míry spoléhá na čerpání veřejných dotací. Jako investor dlouhodobě zastávám princip, že dotace deformují tržní prostředí a pro startupy představují riziko z hlediska jejich dlouhodobé životaschopnosti. Mojí investiční filozofií je budovat soběstačné projekty, které generují hodnotu samy o sobě, nikoliv závislostí na dotačních titulech.
- Geografická a operační strategie: Během diskuzí došlo k posunu v osobní strategii zakladatele směrem k relokaci do USA (Miami). Pro úspěch projektu v tak specifickém segmentu, jako je české školství, považuji za nezbytnou fyzickou přítomnost managementu a jeho úzké napojení na lokální partnery.
- Obchodní exekuce: YoungLink disponuje kvalitní technologií, nicméně jeho úspěch nyní stojí na schopnosti „door-to-door“ prodeje směrem k vedení škol. V této disciplíně jsem neshledal dostatečný synergický efekt se svými stávajícími aktivitami, který by projektu přinesl slibovanou přidanou hodnotu nad rámec samotného kapitálu.
Zkušenost s YoungLinkem pro mě byla velmi přínosná. Ukázala mi, jak důležité je sladit hodnotové nastavení investora a zakladatele ještě před vstupem do projektu. Do dalšího ročníku Jámy lvové jdu s o to větší chutí a jasnější představou, jak hledat synergie, které nebudou postaveny na dotacích, ale na reálném obchodním výsledku.
Zakladatel YoungLinku Dušan Brabec k tomu doplňuje:
Ano, v době našeho setkání jsme měli paralelně rozjednané ještě další potenciální investory, kteří po nás požadovali relokaci do USA (investici bychom dostali pro expanzi na americký trh). Nakonec jsme se však s investory nedomluvili a tím pádem ani k relokaci nedošlo. Dostali jsme grantovou podporu na další rozvoj produktu, která se nám jevila výhodněji než pre-seed investice.
Škola, kde to funguje – a škola, kde to pohořelo
Dnes s Brabcem spolupracuje přes 80 škol po celé republice. Minulý školní rok jich byla třicítka. Vypadá to jako rychlý růst, nicméně škol je u nás přes pět tisíc. A přestože YoungLink nabízí své služby za cenu ročního výdaje školy na nákup papíru do kopírek, bohulibá myšlenka pomáhat dětem k úspěchu v dospělosti naráží na zatuhlost myšlení. Ani ne tak zřizovatelů škol, jako paradoxně samotných pedagogů. Tedy aspoň některých.
YoungLink si na sebe dokáže vydělat v okamžiku, kdy bude mít 250 až 350 platících škol. Cena je záměrně nízká, malá škola platí 15 tisíc korun ročně, velká 25 tisíc. Brabec totiž od začátku odmítá budovat VIP produkt pro hrstku elitních institucí.
Ideálním příkladem fungující spolupráce je podle něj Základní škola Eden v Praze 10. „Tato škola je vzorová především tím, že vedení i pedagogové do problematiky školního klimatu velmi aktivně a systematicky šlapou. Tento proaktivní přístup se přímo odráží ve výsledcích, v naší aplikaci svítí metriky těchto tříd sytě zelenou barvou,“ popisuje Brabec. Klíč ale není v technologii samotné. Je v tom, co pedagog udělá s daty. Dobrý indikátor je třídnická hodina: „Ve vzorových třídách se třídnické hodiny věnují diskuzi o vztazích a řešení problémů, ne dohánění matematiky.“
Ne všude ale řešení YoungLinku funguje. Odstrašujícím příkladem je podle Brabce jedno gymnázium, které mělo ale paradoxně nadprůměrné výsledky. Index zdravého klimatu se tam pohyboval kolem velice slušných hodnot 58 až 60. Škola přesto spolupráci ukončila. Důvod? Index nebyl 100. „Vysvětlit jim, že 100 procent je nedosažitelné u jakéhokoli přirozeného lidského kolektivu, bylo nad mé síly,“ říká s klidem člověka, který podobné rozhovory absolvoval vícekrát.
Brabec se dnes vymezuje i vůči škatulce „prevence šikany“. „Dnes se snažíme říkat, že pomáháme školám systematicky řídit vztahy ve třídě, zlepšovat školní klima. Na základě dat, nejen podle intuice pedagoga či školního psychologa. Z těch dobrých chceme pomocí AI udělat špičkové, ale také víme, že ani sebelepší AI nepomůže tam, kde pedagog nic zlepšovat nechce,“ říká.
A přidává smutné postřehy s ukázkou Maslowovy pyramidy potřeb aplikované na školní prostředí. Dítě potřebuje dvě věci: pocit bezpečí a pocit sounáležitosti. „Když budu frustrovaný a budu se bát jít sám na záchod, že mi tam kluci pro své pobavení budou ubližovat, jak se budu cítit? A jakou váhu pak dám učení, když se trápím úplně něčím jiným?“ ptá se na závěr.
