Ministr školství Mikuláš Bek (STAN) v příštích sněmovních volbách už kandidovat nehodlá – tvrdí, že mu to dává více svobody dokončit podstatnou agendu. Kritici ovšem mluví o nedostatečné komunikaci, rozhodování „od stolu“ nebo vyřizování osobních mest.

Bek je teď podle svých slov v o něco komfortnější pozici, kdy nemusí tolik taktizovat. „Ne že bych byl nezodpovědný, ale mohu bez vnitřních zábran říkat věci tak, jak si je myslím,“ tvrdí ministr v rozhovoru Crunch s Čestmírem Strakatým. Celý podcast si můžete pustit ve videu níže, na YouTube nebo Spotify.

Za svou nedostatečnou komunikaci však ministr školství v poslední době čelí kritice jak ze strany koaličních partnerů a opozice, tak i od ředitelů škol a pedagogů – ať už v otázce přesunu financování nepedagogických pracovníků na obce, nových rámcových vzdělávacích plánů nebo plánu na slučování řízení menších vesnických škol. „Není nic snazšího, než když něco nechcete, říct, že se to málo komunikovalo. Jsem v politice dost dlouho, abych věděl, že tohle je taktika některých, kteří nechtějí říct nahlas, že s tím věcně nesouhlasí,“ reaguje Bek.

Nejhlasitějším kritikem Mikuláše Beka je bývalý ministr školství za ANO Robert Plaga, aktuálně předseda Národního akreditační úřadu pro vysoké školství a nedávný host Crunche. Vyčítá mu mimo jiné nedodržení Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Podle Beka ale ministerstvo kroky strategie naplňuje například tím, že plánuje změnu způsobu financování nepedagogických pracovníků – školníci, kuchařky a další profese mají nově být placeny z rozpočtu obcí, které na ně dostanou přidáno. Změna se po kritice opozice i vládních poslanců STAN nakonec odložila na leden 2026.

Bek naopak kritizuje model financování školství, který byl před pěti lety zaveden vládou Andreje Babiše, tedy Robertem Plagou. „(Tento model) vede k obrovskému nárůstu pracovních pozic. Za pět let jsme ve školství přidali 50 000 lidí, které platí státní rozpočet. To je víc, než má Armáda ČR,“ říká v rozhovoru Bek. Tento nárůst je rychlejší než nárůst počtu dětí, přičemž na mateřských školách dokonce počet dětí klesá, ale počet úvazků roste. „Nechceme nikoho propouštět,“ tvrdí Bek. Nicméně cílem ministerstva je podle něj tento vývoj „zastropovat“ a soustředit se na kvalitní ohodnocení stávajících zaměstnanců.

Množství otázek vzbuzuje také revize Rámcových vzdělávacích programů (RVP), jež ministerstvo koncem roku schválilo a slíbilo zajistit podmínky pro její implementaci na školách. „Vzdělávací program teď musíme v realitě otestovat a pak můžeme provést nějakou korekci,“ tvrdí Bek s tím, že agendu revize zdědil a považoval za vhodné ji dokončit. Jeho stranický šéf Vít Rakušan loni v podcastu Crunch uvedl, že právě Rámcové vzdělávací programy jsou pro něj priorita, kde na Mikuláše Beka „tlačí“.

Jedna ze zásadních změn je intenzivnější výuka jazyků – angličtina se má povinně vyučovat už od 1. třídy, druhý povinný jazyk mají děti přidat nejpozději v 7. třídě základní školy. „Léta angličtinu, nebo první cizí jazyk, dotahujeme o úroveň níž, než mají ostatní vyspělé země. Tím děti od začátku vybavujeme konkurenční nevýhodou,“ odůvodňuje ministr prosazené změny.

Na obavy ze strany vzdělávacích institucí, které mohou narážet na personální nedostatky nebo nedostatečnou časovou dotaci, reaguje ministr poměrně tvrdě. „Ne každý staví na první místo zájem dětí, které budou ze škol vycházet za 10, 20 let. Považuji za zcela eticky nepřijatelné, aby české dítě, které bude za 10 let vycházet ze základní školy, na tom bylo s angličtinou hůře, než jeho litevský vrstevník,“ říká Bek.

Má Česko dostatek kvalifikovaných pedagogů? Co Bek ve školství označuje za „katastrofu“? A jak obhajuje svůj komunikační styl? Poslechněte si celý podcast Crunch a zjistěte víc!