Jiným stačí prompt, oni točí snímek po snímku. Animátoři Pata a Mata hledají cestu, jak v době AI přežít

Byla hluboká noc a nad pražskou náplavkou se rozpoutala bouřka. Animátoři se krčili pod party stanem, do kterého zatékalo ze všech stran, a za svitu svíček posouvali loutky po chodníku centimetr po centimetru. Kolemjdoucí mezitím přidržovali plachty, aby je neodnesl vítr. „Byli úplně promočení, a stejně nám pomáhali. Ta vzpomínka se ve mně drží dodnes, i když už jsem skoro halucinoval kvůli spánkovému deficitu,“ vzpomíná filmař Jan Štencl.

Psal se rok 2011 a parta animátorů se rozhodla natočit závod loutek a vyzkoušet, jak dlouho u něj vydrží. Inspirovala se běžeckým maratonem, který měří 42 kilometrů, a chtěla proto animovat 42 hodin v kuse. „Zajímalo nás, kam až s postavami od startu dojdeme a jestli to vůbec vydržíme,“ vzpomíná Štencl. Natáčení se nakonec protáhlo na 48 hodin a z původních devíti animátorů vydrželi až do konce jen tři. Jejich výkon jim vynesl český rekord ve výdržové animaci a snímek Maraton získal ocenění Kuriozita roku.

Dnes tvoří Štencl spolu s Michalem Kubíčkem a Radovanem Marčkem jádro pražského studia Kreus Film. Všichni tři se tehdejšího maratonu zúčastnili a dodnes se věnují stop motion animaci. Při ní se loutka nebo předmět fotografuje snímek po snímku a mezi jednotlivými záběry se vždy o kousek posune. Na jedinou sekundu výsledného filmu tak může být potřeba až 25 fotografií.

„Jsme spolu už přes 20 let. A za tu dobu jsme toho v oboru zažili hodně, vzestupy i pády. Ale nejvýraznější propad přinesl covid a doba umělé inteligence,“ říká Marček. Studio má za sebou mimo jiné spoty pro Mitsubishi a Rádio Impuls i práci na dílech oblíbeného českého seriálu Pat a Mat. Jeho kulisy ostatně stále leží rozložené v pražském ateliéru.

Dlouhá léta tvořila hlavní zdroj příjmů Kreusu reklama, jenže právě v ní se proměna trhu projevila nejvýrazněji. „Stop motion reklamy dočista zmizely a spoustu jich vzniká za pomoci AI. Firmy nechtějí investovat miliony do toho, aby něco na pár hodin ukazovaly na Instagramu, než to v době rychlého internetu zestárne. Zažili jsme toho v branži hodně, ale teď je ta propadlina v zájmu společností o řemeslně zpracované reklamy největší,“ vysvětlují tvůrci.

Od barů k Patovi a Matovi

Trio umělců se potkalo na filmové škole ve Zlíně a na trhu se prosadilo především díky happeningům, tedy veřejným akcím, při kterých animátoři natáčejí přímo na ulici, mezi kolemjdoucími a mimo kontrolované prostředí ateliéru.

Po maratonu na náplavce následovala v roce 2012 Rallye Kampa–Petřín. Do natáčení se zapojilo 23 animátorů, kteří se 67 hodin střídali u autíček projíždějících trasu dlouhou 1 667 metrů. Výsledný film vznikl z více než pěti tisíc fotografií a jeho komentář namluvil sportovní komentátor Jaromír Bosák. „Ten rok tam byla i Česká televize. Myslím, že tehdy si nás mohl všimnout někdo z agentur,“ vzpomíná Marček.

Studio v té době ještě oficiálně neexistovalo. Trojice fungovala jako umělecké sdružení a firmu založila až v roce 2015. Jedním z důvodů byla zakázka pro Rádio Impuls.

Právě ta patřila k jejich nejnáročnějším projektům. Tvůrci se nejprve nafotili v různých pózách. Podle nich vytvořili drobné figurky, jejichž jednotlivé pohybové fáze vytiskli na 3D tiskárně a ručně namalovali. Agentura za kampaň získala cenu Louskáček.

Ani u takového spotu přitom samotné rozpohybování figurek nepředstavuje většinu práce. Podle Kreusu zabere příprava zhruba 80 až 90 procent celého procesu. Patří do ní výroba modelů a rekvizit, ale také schvalování jednotlivých návrhů s klientem.

„Samotná animace se pak udělá během jednoho, dvou, tří dnů. Animátor zvládne natočit pět, deset vteřin denně,“ popisuje Kubíček. Televizní spot ve stop motion pak podle tvůrců může vyjít na statisíce až miliony korun.

Fotobanky jako záchranná síť

Zakázky za statisíce ale nepřicházely vždy pravidelně. Když se mezi nimi objevila hluchá místa, studio držely nad vodou fotobanky. Ve volném čase umělci animovali například zeleninu a jídlo a hotové klipy nahrávali na Shutterstock. Za zhruba pět set videí dostávali kolem tisíce dolarů měsíčně, což pokrylo nájem ateliéru. „Nebýt fotobank, tak jsme dávno zkrachovali,“ přiznávají.

Nejvíc jim tento vedlejší příjem pomohl během covidu, kdy firmy šetřily a místo natáčení nových spotů často znovu využívaly ty staré. S nástupem generativní AI se ale začal měnit i trh s videi z fotobank. Zájem o ně postupně opadl.

Podobný otřes zažili animátoři už krátce po škole. Tehdy začala být v kurzu 3D animace a zájem o stop motion na čas také opadl. Trh se později přibližně vyrovnal a obě techniky si našly své místo. Tentokrát je však propad podle Štencla výrazně hlubší.

Ruční animaci tvůrci přesto nepovažují za odepsanou. „Určitě se to vrátí. Ale nikdy to nebude tak, že by zase všechno bylo stop motion,“ zamýšlí se animátoři. Budoucnost naopak vidí ve spojení obou přístupů: tvůrci by se měli soustředit na kreativní práci a rutinní úkony přenechat technologiím.

„Když si necháme kreativní práci pro sebe a jí necháme tu otrockou, třeba odmazat drátky, aby to nemusel dělat člověk ručně, je to v pořádku. Jenže ani to AI zatím dobře neudělá,“ doplňují.

Že ručně vytvořená animace má na trhu stále své místo, zatím naznačují zahraniční projekty. Třeba kryptoburza Coinbase si v roce 2025 nechala od britského studia Aardman, známého díky postavičkám Wallace a Gromit, natočit reklamu s mluvícími plastelínovými zvířátky. Britské postprodukční studio Stone Dogs letos zase upozornilo, že s přívalem obsahu vytvořeného pomocí AI hledají značky více práce, která působí lidsky, a to včetně jejích nedokonalostí.

Seriál pro Finy a cesta k vlastní tvorbě

Kreus aktuálně dokončuje svůj dosud největší projekt: seriál  finské režisérky Katariiny Lillquist s pracovním názvem Královské město. Vypráví o Romech, kteří v 50. a 60. letech utíkali z Finska do Švédska. Výsledné dílo má mít přibližně 60 minut a jeho distribuce se plánuje v pěti zemích včetně Česka.

Tým na něm pracoval poslední 4 roky s přestávkami a tuzemské publikum by se mělo premiéry dočkat na jaře. „Reklamy sice skutečně zmizely, ale nám to vlastně úplně nevadí. Po tomto natáčení jsme se rozhodli, že bychom radši dělali vlastní filmovou tvorbu,“ říká Marček.

Královské město by jim navíc mohlo otevřít cestu k evropským grantům. Ty podle tvůrců vyžadují referenční dílo distribuované alespoň ve třech zemích Evropské unie, které dosud neměli. Nyní žádají o český grant na vlastní autorský seriál, jenž má navázat na jejich divoké happeningy. „Bude to čistokrevné stop motion. Ale chceme si informace o něm zatím nechat pro sebe,“ prozrazují.