Na českém e-commerce trhu býval jedničkou. Prodejce elektroniky Mironet ale v roce 2000 ochromila policejní razie kvůli podezření z prodeje nelegálního softwaru, což se ale nakonec neprokázalo. Byť se z problémů včetně poškození pověsti a velkého propadu prodejů dokázal díky ziskovému fungování vyhrabat – a doteď se společnost či její ředitel Robert Novotný soudí se státem o náhradu škody –, konkurenční hráči jej tehdy předběhli, a Mironet je zřejmě už nikdy ani nedoběhne. Samotný Novotný se ale dle svých slov ublíženě necítí: „V životě občas přicházejí dobré události a občas ty špatné, to k němu prostě patří.“

Dlouhou dobu působil Mironet relativně mimo mediální radar a soustředil se hlavně na svůj dlouhodobě ziskový byznys, který loni dosáhl úrovně tržeb ve výši tří miliard korun, a zařadil se tak do žebříčku TOP 100 e-shopů v Česku, který CzechCrunch sestavil již počtvrté. „Raději než do minulosti se dívám do budoucna, kam firmu posuneme,“ vypráví dvaapadesátiletý Novotný, který se svou firmou v posledních letech dokázal ustát i výrazné peripetie na e-commerce trhu, na němž v podstatě skončili i konkurenční hráči Mironetu jako Okay, Mall či CZC. „Místo CZC jsme zabrali a velice rádi. Byl to takový dárek od Allegra a jejich špatně provedené akvizice,“ usmívá se.

V rozhovoru pro CzechCrunch Novotný mluví o šestadvacet let trvajících soudních sporech a zda vůbec někdy skončí, jak se Mironet dokázal z krize vyhrabat, kde aktuálně vidí svoji pozici na trhu a jaké zákazníky obsluhuje, o aktuálních sporech s Allegrem, ale i o tom, jak vnímá působení přeshraničních marketplaců.

Letos je to šestadvacet let od začátku kauzy Mironet, kdy u vás policie udělala protiprávní zásah, od té doby se soudíte se státem. Je to šíleně dlouhá doba, jak to vnímáte vy sám?
Když se na to podíváte, v osmašedesátém tu byl zásah spojeneckých vojsk a skončilo to v devětaosmdesátém – trvalo to jednadvacet let, zničilo to celou generaci. Mironet čeká ještě déle. Je to ukázka toho, že stát nefunguje a selhává. Pokud chcete dosáhnout spravedlnosti a vymoci si něco po tak dlouhé době, to už fakticky spravedlnost není.

Jaké máte vyhlídky? Skončí to někdy?
Vyhlídky máme dobré, fakticky řešíme ten samý případ, akorát jinou část škody. Ve všech případech, kdy jsme žádali jiné a menší části škody, jsme byli úspěšní, i když se stát odvolal. Jeho taktika je bohužel celou záležitost maximálně natahovat. To by se dít nemělo, za stát jedná úřad spadající pod ministerstvo spravedlnosti. Pak si říkám, co pojem ministerstvo spravedlnosti vlastně znamená…

Jak se v tom cítíte vy osobně?
Svým způsobem mě to všechno posílilo. Naučil jsem se být odolný, hodně trpělivý, vytrvalý a trochu i smířený s tím, že když se vám v Česku něco stane a měl by se případ soudně narovnat, realita je tu malinko jiná. Nestěžuji si, prostě to tak je. V životě přicházejí hezké, i ty méně hezké věci. Mnohem víc mě trápí, jakým způsobem jedná stát vůči Microsoftu.

Co konkrétně tím myslíte?
Náhradu škody by mohl chtít od společnosti Microsoft. Máme právní analýzu, podle které uváděl lživé informace, aby spustil policejní razii. Stát byl prokazatelně uveden v omyl, a může si tak dle zákona od Microsoftu nárokovat škodu. Přesto v tomto nedělá nic. Z Microsoftu nám před zásahem každé čtvrtletí reportovali, kolik jsme prodali a jaké máme prodejní cíle. Dlouho po ukončení vyšetřování jsme zjistili, že po podání trestního oznámení management Microsoftu vyšetřovatelům vypověděl, že jsme od nich nekoupili jediný software a že vše, co Mironet na trhu prodával, bylo prý nelegální.

Pro stát by mělo být velké varování, že i solidní společnost, jako je Microsoft, dokáže lhát. Zkoumali jsme, jak si to vůbec mohli dovolit. Vyšetřovatel si tehdy jejich vyjádření zapsal, ale nedal jim interní záznam podepsat. Oni si nejspíše mysleli, že na nás nahází špínu a žádný důkaz o tom nebude. Ale policie si o tomto vytvořila interní zápis, který se k nám dostal, až když si soud vyžádal kompletní spis. Během vyšetřování před námi tuto část spisu vyšetřovatelé tajili.

Cítíte se ublíženě?
To vůbec ne. V životě občas přicházejí dobré události a občas ty špatné, to k němu prostě patří. Z bezmoci, kterou jsem cítil vůči státní správě, vzešlo to, že jsme spustili charitativní projekt Počítače dětem. Bereme od dárců počítače, opravujeme je a věnujeme dětem do rodin, které jsou ve své situaci bezmocné. Takže v konečném důsledku mně to přivedlo k něčemu pozitivnímu. Raději než do minulosti se dívám do budoucna, kam firmu posuneme. Naše zákazníky spory nezajímají, chtějí vědět, jestli dodáme zboží včas a za dobrou cenu. Když se soustředíte na zákazníky, můžete být úspěšní, zaplatit si i takovou škodu z výnosů z podnikání a mít spokojený život.

Sám říkáte, že se raději díváte do budoucnosti. Nepřemýšlel jste, jestli by nebylo jednodušší se na to vykašlat a kapitolu uzavřít? Mentálně to může být celkem vysilující.
Soud probíhá velmi zdlouhavě, a ne příliš intenzivně. Stát podá vyjádření, k tomu se něco zpracuje, celé to běží trochu okolo nás. Časově mě to zatěžuje minimálně a firmu vůbec. Ale nejde přitom jen o nás. Když se to stalo Mironetu, může se to stát i dalším, a já to chci dotáhnout do konce.

Když se ještě vrátíme do roku 2000, jak jste se z policejního zásahu, kdy vám zabavili i počítače, vůbec dokázali vzpamatovat a firmu obnovit?
Za cenu obrovských ztrát. V roce 1994 jsme začínali stejně jako Alza, v roce 2000 jsme ale byli dvaapůlkrát silnější než oni a řádově větší než třeba Czech Computer (později CZC – pozn. red.). Po čtyřech letech vyšetřování se všechno změnilo, stala se z nás bezvýznamná firma. Začínali jsme fakticky znovu od nuly.

Obraty nám před rokem 2000 rostly meziročně dvojnásobně, měli jsme našetřeno na vybudování nové centrály. Shodou náhod jsme proto měli volné prostředky, a tak bylo z čeho pokračovat. Bez toho naspořeného polštáře bychom to nezvládli, nikdo nám do roku 2014, dokud jsme nedostali od státu dílčí 23milionové odškodnění, nebyl ochoten dávat větší množství zboží na splatnost. Všichni čekali, že jim nezaplatíme, nejdříve že mě zavřou, poté že to finančně nemůžeme ustát. Jen díky naspořeným volným prostředkům firma přežila.

Nadčasové poučení tedy je, že se vyplatí mít rezervy.
Určitě ano, od té doby máme jako firma striktní finanční řízení a neděláme přehnané investice. Investujeme tak, abychom měli vždy zajištěné financování, většinou i zboží platíme z vlastních peněz předem. I díky tomu má Mironet u bank nejvyšší možné hodnocení, pokud si potřebujeme půjčit na nákup většího objemu zboží, půjčujeme si s nižším úrokem, než za který si půjčují státy včetně Česka.

Jak je na tom Mironet s financemi teď?
Podle předběžných výsledků jsme loni meziročně vyrostli z 2,713 na 3,064 miliardy, čistý zisk stoupl z deseti na 21,5 milionu. V sesterské firmě Mr. Cloud, kde děláme technologické dodávky firmám, jsme stagnovali na úrovni 1,188 miliardy, ale zisk jsme navýšili z 1,5 milionu na 4,2 milionu.

Což je na e-commerce poměrně dobrý výsledek a bohužel není moc běžný. Marže jsou malé, trh silně konkurenční, navíc během covidu začala spousta e-shopů extrémně škálovat a utrácet, což je pak dovedlo k mrtvým zásobám a špatnému cashflow…
Na naše čísla se můžeme dívat dvojím pohledem. Ve srovnání s Alzou dokážeme vydělávat i přes výrazně menší marži, máme lepší výkonnost na jednoho zaměstnance. V Alze pracuje 2 500 lidí, u nás je to 50 kmenových zaměstnanců a 50 externích partnerů včetně vývoje a franšíz provozujících několik našich kamenných prodejen. Výkonnost na zaměstnance máme skvělou. Díky nižším prodejním cenám dosahujeme zisku kolem 20 milionů, Alza má však zisk v miliardách.

Když už zmiňujete konkurenci, co na trhu představuje samotný Mironet? Jaká je vaše unikátní propozice, proč by měl zákazník nakupovat právě u vás?
Jde o několik věcí, hlavní z nich touha mít nejlepší zákaznické hodnocení. Dodnes s obchodním ředitelem Filipem Uherem osobně čteme každou negativní recenzi a snažíme se na ni reagovat – když v diskuzích vidíte podepsané mé nebo jeho jméno, jsme to opravdu my. Negativní recenze spouští procesy uvnitř firmy, díky tomu jsme šestkrát po sobě získali ocenění Heureky ShopRoku – cena kvality. Na Heurece máme hodnocení 98 %, na Mapy.com máme o řád vyšší hodnocení než Alza, Datart nebo Smarty. Děláme i další kroky, aby měl zákazník nejlepší zkušenost, prodáváme primárně značkové zboží vyšší kvality, ne levné výrobky. Náš typický zákazník je náročný na kvalitu výrobků i služeb, takový se k nám i vrací.

Zároveň si například hlídáme poruchovost. Vyřazujeme ze sortimentu značky a typy výrobků, které jsou potenciálně problémové, k testování nám slouží interní centrum Mironet Lab. Odmítáme prodávat výrobky, které přestanou sloužit dva měsíce po záruce. Lidé chtějí výrobky, které jim budou dlouhodobě sloužit jako pracovní nástroj. Na takové zákazníky se zaměřujeme.

Rozvíjíte nějakým způsobem i vaše kamenné prodejny, nebo se už soustředíte jen na e-shop?
Prodejny nám dělají čím dál menší podíl obratů, což souvisí i s příchodem výdejních boxů. Prodejny proto už moc nerozvíjíme, udržujeme je pro firemní a konzervativnější klientelu navyklou na naše technické specialisty. S novou prodejnou bychom už takovou klientelu asi nezískali, doba se posunula. Proto také, když říkáme, že jsme nová dvojka na trhu s IT a elektronikou, poměřujeme se jako e-shop pouze s e-shopy. Například Datart má jinou strategii – pro ně jsou klíčové obchody, tím se na trhu odlišují a cílí na jiný typ zákazníka. Náš sortiment mnohem více cílí na IT nadšence.

Zmiňujete to sám a píšete to i na webu, že se Mironet považuje za novou dvojku na trhu s IT a elektronikou. Znamená to, že jste v podstatě zabrali místo CZC?
Zabrali a velice rádi. Byl to takový dárek od Allegra a jejich, z mého pohledu, špatně provedené akvizice. Naštvali mnoho zákazníků, kteří se rozhodli nakupovat jinde. Náš interní průzkum ukázal, že velmi významná část našich nových zákazníků původně nakupovala na CZC. Také jsme si nechali zpracovat výzkumy na VŠE a ČZU, abychom zjistili, kam zákazníci CZC odešli: v jednom případě jsme skončili druzí hned za Alzou a ve druhém dokonce první. Mironet měl z konce CZC jednoznačně největší profit. Zároveň z výzkumů plyne, že IT nadšenci, a to nejen bývalí zákazníci CZC, kterým z nějakého důvodu nevoní Alza, nejčastěji zamíří k Mironetu.

Možná je to tím, že zákazníci z Mallu přešli na Alzu, protože jde víc o generalisty, zatímco experti a geekové hledali spíš speciality, nemyslíte?
Záleží na tom, jak se zákazníkům věnujete a co jim nabízíte. Obchody si hledáte podle svých koníčků, pro geeky je IT koníčkem a chtějí jiné informace, strukturu a produkty. Rádi si s výběrem hrají, speciálky jim jdou víc na ruku. My jsme srdcem i duší všichni ajťáci, takže obchod stavíme takový, v jakém bychom sami rádi nakupovali. Tím nejspíše přitahujeme podobně smýšlející lidi.

Jaká je vaše další vize?
Specializovat se na ty, co mají rádi výrobky, kde běhají jedničky a nuly. Soustředit se na zákazníky, kteří chtějí výrobky a služby s přidanou hodnotou a po nákupu se nechtějí pokud možno o nic dál starat, jen aby jim výrobek dlouho sloužil. Jsou to výkonní lidé, kteří nepotřebují nakupovat na Temu, Allegru, Kauflandu nebo Sheinu. Zde se sice nabízejí neznačkové výrobky za nízké ceny, ale zákazník netuší, jak kvalitní výrobek mu přijde. Naopak spíše tuší, že servisu se v budoucnu nejspíše nedočká. Zároveň se zaměřujeme na typ zákazníků, kteří chtějí dodat kvalitní výrobek renomované značky okamžitě a přitom co nejlevněji. Zákazníci si u nás mnohem více hlídají cenu. To jsou naši cíloví zákazníci.

Když už zmiňujete Allegro, s nimi se soudíte kvůli reklamnímu claimu. Můžete o tomto sporu mluvit?
Mluvit o tom můžu. Allegro nás oslovilo ke spolupráci, z dat asi viděli, kam jim nejvíc odcházejí bývalí zákazníci CZC. My jsme je odmítli, interně proto, že naši značku a kvalitu nechci ředit na tržišti, které mi osobně připomíná turecký bazar. Na odmítnutí nám řekli, že máme dvě možnosti – buď s nimi budeme obchodovat, nebo nás zničí silou svého marketingu. Následně, i když předtím používali jiný claim, spustili velkou kampaň „Když něco, tak Allegro“, my přitom slogan „Když něco, tak Mironet“ prokazatelně používáme už pět let. Nemyslím, že tohle byla náhoda. Poškozuje nás to, způsobují nám tím rozmělnění roky budované identity. Proto jsme je zažalovali. Soud prvního stupně nám nevyhověl, ale odvolací soud tento rozsudek zrušil a vrátil ho k novému projednání. Claimy jsme si zaregistrovali, u soudu jsme prokázali jejich užívání jako první.

Jak vůbec vnímáte velký nástup zahraničních tržišť, který pozorujeme v posledních letech? Nejde jen o Allegro, silní jsou i Temu, Shein a další…
Teď s dovolením odpovím z pozice předsedy Asociace českých e-shopů za tu část trhu, kterou to ovlivňuje. Tržiště vnímám jako šedou zónu podnikání. Je to uměle vytvořený konstrukt sloužící k vydělávání peněz a vyhýbání se zodpovědnosti. Tržiště klame spotřebitele tím, že se tváří jako obchod, ale jakmile má problém se zákazníkem nebo státem, změní svoji komunikaci na pouhého zprostředkovatele, co za nic neručí. A mnohá tržiště se tak zachovají i přes to, že na svých webech a reklamách slibují solidnost, garance a plné záruky. Zneužívají toho, že díky nedokonalosti českých zákonů je na zprostředkovatele Česká obchodní inspekce krátká. V Polsku v tomto ohledu zavedly striktní zákony, v Česku například právě polské Allegro ale tyto omezení dodržovat nemusí, tak se zde chová jinak.

Nejvíce mi vadí, že tržiště za provizi umožňují vstupovat na trh podvodníkům a různým pofiderním společnostem. Ti neplatí daně, zákonné poplatky a neplní další povinnosti, čímž dosahují nižší ceny. Poctivé české obchodníky tito „podnikavci“ algoritmicky vytlačují, tržiště je o to víc vítají, protože sami pak mohou inzerovat nižší ceny, aby u nich nakupovalo ještě víc zákazníků. Z prodejů, i z těch podvodných, si berou provizi a zbytek je jim jedno. Poctiví obchodníci přitom platí recyklační poplatky i za ty nepoctivé. Stát by tomu měl učinit přítrž, a měl by nastavit striktnější podmínky podnikání těm, kteří se vymlouvají na roli zprostředkovatele.

Rozumím správně, že v tomto ohledu házíte Allegro do jednoho pytle s čínskými platformami jako Temu a Shein?
To nedělám já, to podle mého svým jednáním často dělají oni sami. Ukažte mi jedinou věc, ve které se chovají různá tržiště působící na českém trhu jinak. Podle mě je jejich chování obdobné. Určitě se některým evropským tržištím nelíbí, že je někdo srovnává s Temu nebo Shein, protože ty jsou ještě levnější. Reálně ale nevidím žádný významný rozdíl ani v sortimentu.

Zmínil jste, že jste také předsedou České asociace e-shopů, i náš rozhovor jsme museli přesouvat kvůli tomu, že míříte na Ministerstvo průmyslu a obchodu. Problematiku tak řešíte i se státem, máte pocit, že se situace nějak mění a zlepšuje?
Bavíme se s hospodářským výborem parlamentu i s vrchními řediteli na ministerstvu průmyslu a obchodu. Cílem je lepší ochrana spotřebitele a dosažení férových podmínek podnikání. Vidíme zájem věci řešit, situaci vnímají podobně, ale slova nestačí a musí se přejít k praktickým krokům, ne čekat na EU. Žádáme jeden trh a jedny podmínky. Český stát se v tomto ohledu chová hloupě, podráží nohy vlastním podnikatelům. Pokud na nové fenomény nezareaguje včas a nezamezí včas různým kličkám, přichází zbytečně o poctivý český byznys, který by se na férovém trhu uživil a v Česku platil daně.

Podaří se? Jste optimista?
I po šestadvaceti letech soudů se státem jsem stále povahou optimista, život mne naučil být vytrvalý bojovník. Rozhodl jsem se s tím něco udělat, i když je to mnohdy boj s větrnými mlýny.