Andrij Melnyk, do konce září velvyslanec Ukrajiny v Německu, napsal zkraje října na Twitteru nelichotivý vzkaz nejbohatšímu muži světa: „Jděte do prdele. Taková je moje velmi diplomatická odpověď.“ Reagoval na Muskův návrh, aby Ukrajina v zájmu míru mimo jiné nechala Krym v ruských rukách. Zakladatel Tesly odpověděl – nepřímo – až po pár dnech: „Děláme to, co nám doporučil.“

V sázce přitom není nic míň než obranyschopnost ukrajinské armády. Elon Musk svým tweetem totiž potvrdil zprávu CNN, že jeho společnost SpaceX, která provozuje satelitní internetovou síť Starlink, už ji nechce dodávat Ukrajincům zdarma. Odeslala proto do Pentagonu, sídla amerického ministerstva obrany, formální žádost, aby financování šíření internetového signálu po Ukrajině převzala vláda USA.

Upřímně, takový požadavek není tak nehorázný, jak někteří tvrdí. Pokud jsou pravda čísla, která Musk uvádí, měsíční provoz sítě pro Ukrajinu včetně kyberbezpečnostní ochrany celého systému a bezplatného pronájmu tisíců terminálů stojí miliony dolarů. Do konce roku by prý pomoc Ukrajině vyšla SpaceX až na 100 milionů dolarů. I když by to byla nadsazená data, pořád platí, že pro Muska a jeho sice slavnou, ale ztrátovou firmu je to velký balík peněz.

Washington mu s výsadkem Starlinku pomáhal už předtím, něco z dodávek terminálů platila humanitární organizace USAID, ale šlo o relativně malou část nákladů. A ruku na srdce, o kolika amerických megamiliardářích a jejich firmách jsme slyšeli, že dávají Ukrajině ne desítky, ale aspoň miliony dolarů? V počátcích občas někdo, ale Musk a jeho Starlink byli v tomto směru nejviditelnější. Máme pohled zkreslený solidaritou českého byznysu, za oceánem to tak není.

Na jaře a v létě byl Musk na Ukrajině za hrdinu. Žádný div. Rusové po svém útoku v únoru okamžitě vyřadili velkou část telekomunikační infrastruktury, takže když Starlink nabídl tamní armádě, že jí dá terminály a že nad zemí spustí satelitní web, byla to pro vojáky vzpruha. Mohli pak velmi efektivně čelit první fázi ruské agrese a k internetu připojené drony například naváděly střely na ruské tanky a zásoby.

Elonu Muskovi veřejně děkoval prezident Volodymyr Zelenskij i další členové ukrajinské vlády. Sám padesátiletý miliardář provokoval, když vyzval Vladimira Putina na souboj, na což reagoval třeba čečenský tyran Ramzan Kadyrov. V ukrajinských městech se objevila dokonce Muskova tvář na billboardech, které děkovaly celebritám, jež zemi pomáhají.

Jenže z těchto poutačů teď Muskův obličej začíná mizet. A chladne i románek, který se mezi ním a Kyjevem zrodil letos na jaře. Proč? Na vině je miliardářův mesiášský komplex, jeho geopolitická neobratnost, ale i prosté nepochopení toho, jak funguje byznys. Aureola Muska jako ukrajinského patrona se začala drobit ve chvíli, kdy spustil na Twitteru svoji dnes už proslulou anketu o to, jak by měl vypadat ukrajinsko-ruský mír. Přičemž nastínil scénář, který jde v duchu toho, co tlačí ruská propaganda.

In addition to terminals, we have to create, launch, maintain & replenish satellites & ground stations & pay telcos for access to Internet via gateways.

We’ve also had to defend against cyberattacks & jamming, which are getting harder.

Burn is approaching ~$20M/month.

— Elon Musk (@elonmusk) October 14, 2022

Jako by se tím odšpuntovalo něco, co mělo raději zůstat skryto. Známý novinář Ian Bremmer napsal, že mu Musk řekl, že hovořil přímo s Putinem a ten že je prý ochoten vyjednávat o příměří (ovšem za dost nepřijatelných podmínek). Musk to obratem popřel. Do médií začaly prosakovat spekulace a dohady, jak Musk vlastně škodí Ukrajincům, protože Starlink v některých částech země, které byly okupované Ruskem, nefunguje správně. Že byl Musk na začátku veleben, že Starlink nefunguje právě tam, kde jsou Rusové, bylo náhle jedno.

Jestli s Putinem mluvil, nebo ne, nevíme. Muska ale dobíhá jeho velkohubost, chuť být středem pozornosti a to, že cítí, že jako nejbohatší člověk světa má ke geopolitice co říct, protože geopolitika ovlivňuje jeho byznys. V kombinaci se spasitelským komplexem, kterým nepochybně trpí (jinak by neusiloval o kolonizaci Marsu), je zaděláno na pořádnou bramboračku. Jde to ale ještě hlouběji.

V nedávném rozhovoru pro Financial Times se Musk pustil do úvah o řešení dalšího palčivého problému dnešní doby, a to vztahu Číny s Tchaj-wanem: „Moje doporučení by bylo vytvořit určitou speciální úřední zónu pro Tchaj-wan, která by byla obecně přijatelná, byť všichni by z ní asi nadšení nebyli. To je myslitelné a mohlo by to být za vhodnějších podmínek, než má Hongkong.“ Stejně jako u Ukrajiny i v případě Tchaj-wanu v podstatě opakuje propagandu komunistického Pekingu. Když vedle toho přizná, že si Čína nepřeje, aby nad ní otevřel Starlink, už ani nepřekvapí.

Co se to děje? Kde je ten sympatický, výstřední boháč, co má srdce na správném místě? Nikdo takový ale nikdy nebyl. To jen se svým sněním o nové společnosti na Marsu a miliardami vydělanými v moderních technologiích budil Musk dlouho dojem liberálního průkopníka, protože v Silicon Valley, kde původně uspěl, takoví prostě jsou.

Jenže on se v San Francisku necítil jako doma, lépe mu je v Nevadě nebo v Texasu, ve státech vedených republikány. Mnohem sympatičtější mu jako prezident byl Donald Trump než nynější demokrat Joe Biden. A velmocenský tah na bránu, jaký vykazuje Čína a do určité míry i Rusko, respektive Putin, jsou pro něj opojné. Takový je i on – všechno musí být tak, jak to chce, dokáže být na své okolí nesmírně tvrdý až brutální, nebere si servítky a pro to, co mu vyhovuje, je ochotný udělat cokoliv.

Dobře to ilustruje spor o Twitter. Nejdřív řekl, že ho nechce, pak že ho chce a poté zase, že ho nechce. Prachsprosté manipulace trhem? Ale kdeže, vždyť já se bavím a dělám si, co je mi po chuti, jakoby vzkazoval celému světu. Teď ho kvůli tomu sice vyšetřují federální úřady, jenže s jejich pokutami a zákazy si už nejednou vytřel zadnici.

Aby nedošlo k mýlce: pochybuji, že Musk chce škodit Ukrajině. Vyjednávání o Starlinku je celkem pochopitelné, ekonomické rozhodnutí. Zbrojaři tam své patrony také neposílají bezplatně. Je to ale dobrá šance začít se konečně dívat na Muska realistickýma očima. Ano, je to mimořádný muž. Obyčejný, ba dokonce ani nadprůměrný podnikatel by nedokázal vybudovat a prosadit to, co dokázal on. Jenže u podnikání by měla naše fascinace skončit.

Ostatně dobře to známe i z českého kontextu: podnikatelé, kteří si myslí, že v politice je hodno aplikovat stejně přímočaré a pragmatické zásady jako v byznysu, mohou být spíš zhoubou společnosti než její vzpruhou.