Kvalitní spánek patří k věcem, o jejichž důležitosti není třeba nikoho dlouze přesvědčovat. Přesto se ho velké části lidí pravidelně nedostává. Rozsáhlá globální analýza publikovaná loni v odborném časopise Sleep Medicine Reviews odhadla, že klinicky významnou nespavostí trpí 16,2 procenta světové dospělé populace.

Vedle klinické nespavosti se lidé potýkají také s jejími jednotlivými projevy. Podle dalšího reprezentativního amerického průzkumu z roku 2024 mělo 15,4 procenta dospělých většinou nebo dokonce každý den problém usnout, zatímco 18,1 procenta se v noci budilo nebo nedokázalo spát až do rána. A s obojím se bohužel potýkám i já.

Rádoby zaručených receptů na lepší spaní existuje skoro tolik jako lidí, kteří večer místo snění zírají do stropu. Někdo upraví denní režim, jiný nedá dopustit na večerní rituály, bylinky či meditaci a další raději vyhledá odborníka. Vedle tradičních metod se však čím dál častěji objevují i méně obvyklí pomocníci. Třeba umělá inteligence.

Pro někoho se AI stala osobním spánkovým koučem. Jiného může představa, že ho do říše snů doprovází chatbot, spíš pobavit nebo lehce vyděsit. Mně zvědavost nedá, a tak během jednoho týdne zkouším, zda se recept na noc bez nekonečného převalování neskrývá právě v jedné z nejvýraznějších technologií současnosti.

Je kolem desáté večer a můj mozek tradičně svolává mimořádnou poradu k zítřejším povinnostem. Jakmile projde celý jejich seznam a ujistí se, že mě dostatečně vyděsil, otevře ještě archiv nejtrapnějších okamžiků mého života. Včetně těch, o kterých jsem si naivně myslela, že jsou dávno zapomenuté. Lidská mysl má zvláštní talent vytahovat nejméně příjemná témata právě ve chvíli, kdy po ní člověk chce jediné: aby konečně utichla.

Beru proto do ruky telefon. Tentokrát vynechám obvyklé rady, podle nichž bych měla nechat před spaním obrazovku vyzařující modré světlo vypnutou. Otevírám ChatGPT a spouštím hlasový režim.

Nejdřív vše nechávám v režii umělé inteligence. S lehkou zoufalostí v hlase se ptám, zda by mi nedokázala pomoci usnout. „Mrknu se, jak to teď vlastně funguje,“ ozve se strašidelně realistický syntetický hlas. Pak nabídne pomalé dýchání, postupné uvolnění těla nebo klidnou vizualizaci.

Mlčení není zadarmo

Ještě než se pustíme do AI meditace, doporučí mi ChatGPT, abych si s ním promluvila. A tak se místo počítání oveček svěřuji se svým trápením. „Nemohu usnout, protože mě stresují zítřejší povinnosti,“ vysvětluji stroze aplikaci.

Chatbot mě nezahrnuje lacinými poučkami o pozitivním myšlení ani pasivně agresivními radami typu „tak na to prostě nemysli“. Místo nich nabídne malý trik: „Když mysl začne mluvit, zkus si jen v duchu říct: Prostě myšlenka. Aniž bys ji musela řešit. A pak si jen všimni dalšího nádechu. Nic víc.“

„Zatím nic moc,“ hlásím po chvíli do telefonu, když se kýžený účinek nedostavuje. ChatGPT se však nevzdává. Tvrdí, že tlak, který cítím, teď nemusím řešit. Stačí prý dýchat. Když ho znovu napomenu, že ani to nezabírá, navrhne poněkud krkolomně další možnost: „Co kdybychom to teď raději nechali být a jen spolu chvilku potichu pobyli, bez nějakého cíle? Teď nemusíš nic. Já jen zůstanu na lince s tebou.“

A tak ležím v tmavém pokoji, zatímco z displeje telefonu se line oslepující světlo. Můj osobní digitální strážce drží tichou hlídku nad mou nespavostí. Jeho mlčení je natolik absurdní, že mě na chvíli skutečně odvede od stresu. Skoro by se dalo říct, že je efektivní. Do lehce bizarní chvíle však vzápětí vstupuje celkem nepříjemné uvědomění: „Vyčerpává mi to nějaké limity nebo tokeny, když jsme zticha?“ ptám se.

Proměna na druhé straně linky je okamžitá. Z hlubokomyslného průvodce meditací se během milisekundy stává pracovník zákaznické podpory. „Mrknu se na to. A jo, když jen mlčíme, pořád běží hlasová relace,“ odpoví. Blíží se půlnoc a pokus o relaxaci rázem střídá přemýšlení, kolik jsem si tímto společným mlčením ukrojila z limitů placeného ChatGPT Plus.

Jasné zadání vede k lepšímu výsledku

Na tomto místě by bylo snadné experiment uzavřít s tím, že ChatGPT možná pomůže s lecčím, ale jako uspávač příliš neexceluje. Potíž však může být také v příliš obecném zadání. V experimentu amerického novináře Grahama Barlowa z magazínu TechRadar, kterým jsem se inspirovala, fungoval chatbot nejlépe ve chvíli, kdy nedostal vágní prosbu, ale několik jasně vymezených úkolů.

Následující noc proto měním taktiku. Namísto neurčitého přání, aby mě AI uklidnila, jí předkládám konkrétní instrukci a dovoluji si plnou mentální anarchii. Do chatu bez jakéhokoliv ladu a skladu vysypávám vše, co mi právě běží hlavou.

Přiznávám se k obavě, že jedu na maximum, a přesto nedělám dost. Přihazuji zítřejší reportáž, prezentaci projektů, odevzdání článku, ranní uzávěrku, zařizování zahraniční cesty, rodinné starosti i paniku z toho, že kdyby na mě vlezla nemoc, nemohu si dovolit padnout. Místo filozofování po chatbotovi chci jediné: roztřídit chaotický balík myšlenek do tří přihrádek. Na věci, které musím udělat zítra, ty, které mohou bezpečně počkat, a ty, které nemám šanci ovlivnit.

Právě to se ukazuje jako nejúčinnější část experimentu. AI nepřehledný seznam zredukuje na několik stručných bodů, navrhne, jak si jednotlivé úkoly ulehčit, a cvičení či úklid nemilosrdně odloží. Místo nočního přemítání a pocitu selhání mi v ruce zůstává minimalistický, splnitelný plán. A ten mě k mému překvapení skutečně uklidňuje.

Při dalším pokusu z ChatGPT už konečně dělám onoho meditačního parťáka, za nějž se vydával hned od počátku testu. Zadání zní jasně: má mě provést meditací, na jejímž konci budu uvolněná a usnu. „Pojďme jemně, jo? Zkusíme krátké uklidnění dechem a pozorností. Nejdřív si pohodlně lehněte. Zkuste nádech nosem na čtyři, výdech na šest,“ zahajuje chatbot seanci. Netrvá však dlouho a robotický hlas mi začne do uší podivně šeptat a protahovat slova ve stylu ASMR obsahu, v němž lidé pomocí šeptání a dalších jemných zvuků rádoby navozují posluchačům pocit uvolnění. A to rozhodně nemusí fungovat na každého. V podání AI zní pokus o konejšivý hlas tak zvláštně, až mě místo uspání rozesměje.

Po týdnu zkoušení se tak nedá říct, že by AI měla na můj spánek vliv. ChatGPT tedy není digitálním sedativem, které stačí zapnout a čekat, až člověku ztěžknou víčka. Může to být ale šikovná vychytávka, která vám poradí s nepořádkem v mysli, nebo vás při nejmenším rozptýlí. I tak bych ale možná radši přeci jen sáhla po bylinkovém čaji.